Ces Urol 2004, 8(3):17-20 | DOI: 10.48095/cccu2004015
Nádory ledvin představují i v současnosti stále aktuálni problematiku. I kdyžje četnost udávána kolem í % z celkového počtu maligních onemocnění, je v posledním období zaznamenáván významný vzestup incidence tohoto onemocnění. Naprostou většinu tvoří renální karcinomy, v klinické praxi je však nutno myslet i na méně časté formy ledvinných tumoru, jako jsou např. angiomyolipomy (hamartomy). Renální angiomyolipomje řazen k benigním nádorům, jeho incidence je udávána 0,3-3 % explorovaných nádoru ledvin. Za hlavní diagnostickou metodu je považováno CT-vyšetření, které hodnotí především přítomnost tukové tkáně, krevních cév a hladkých svalových vláken.
Dle některých diagnostických algoritmů je CT-diagnostika považována za definitivní, a pokud není tumor symptomatický, je doporučován konzervativní postup.
Autoři se ve svém sdělení zabývají hodnocením diagnostického přínosu CT-vyšetření u angio-myolipomů. Vychází z vlastní zkušenosti detekce 3 liposarkomů u pacientů s původně popsaným angiomyolipomem a snaží se zpětným srovnáním nálezů revidovat původní nálezy.
Své hodnocení autoři uzavírají v tom smyslu, že CT-vyšetření nelze považovat za definitivní a zcela spolehlivé, zejména v případech, kdy se jedná o jednostranný tumor větší než 4 cm. V těchto případech je indikována operační revize, jejíž rozsah je dán peroperačním nálezem.
Zveřejněno: 1. červen 2004