Ces Urol 2010, 14(3):164-172 | DOI: 10.48095/cccu2010029

Srovnání akutní toxicity radioterapie technikou IMRT a IMRT + HDR BRT u pacientů s karcinomem prostaty vysokého rizika rekurence

Renata Soumarová, Hana Perková, Luboš Homola, Martin Bulik, Markéta Jašková, Stanislav Machala, Halina Richterová

Komplexní onkologické centrum, Nový Jičín

Cíl:
Radioterapie (RT) v kombinaci s hormonální léčbou je základní metodou léčby pacientů s karcinomem prostaty vysokého rizika rekurence. Moderní radioterapie karcinomu prostaty využívá techniky intenzitně modulované RT (IMRT), která je vhodná i pro elektivní ozáření lymfatických uzlin pánve. K eskalaci dávky na oblast prostaty je opět možné použít techniku IMRT nebo intersticiální high-dose-rate brachyterapie (HDR BRT). Cílem práce je zhodnotit akutní toxicitu radioterapie u dvou skupin pacientů s vysokým rizikem rekurence (T3 nebo GS 8-10 nebo PSA > 20).

Materiál a metoda:
Obě skupiny byly léčeny radioterapií na oblast pánve v dávce 45-50,4 Gy v 25-28 frakcích, před radioterapií absolvovaly neoadjuvantní hormonální léčbu (goserelin + fiutamid) v délce 3-4 měsíců. Hormonální léčba (HT) pokračovala po dobu RT - konkomitantní HT a po skončení RT byla indikovaná adjuvantní HT (bicalutamid 150 mg denně). V první skupině pacientů byl boost na oblast prostaty proveden technikou IMRT v dávce 26 Gy (2 Gy/fr.), ve druhé skupině technikou intersticiální transrektálním ultrazvukem navigované vysokodávkové brachyterapie (HDR BRT) v dávce 2 x 8 Gy na referenční izodóze. Akutní toxicita byla hodnocena dle RTOG (Radiation Therapy Oncology Group) kritérií.

Výsledky:
Ve skupině IMRT bylo zařazeno 83 pacientů, ve skupině HDR BRT 42 pacientů. Medián sledování byl 18 měsíců. Pacienti ve skupině IMRT byli starší s mediánem věku 68 let, ve skupině HDR BRT s mediánem 65 let (p = 0,044). Objem prostaty byl větší ve skupině IMRT (medián 28,7 ccm x 22,5 ccm, p = 0, 0001). Vstupní skóre prostatických symptomů (IPSS) bylo vyšší taktéž ve skupině IMRT (10 vs. 5). Akutní genitourinární toxicita (GU) byla signifikantně vyšší v IMRT skupině (p = 0,002) (GU toxicita G0 byla 30 % vs. 37 %, Gl 56 % vs. 60 %, G2 13 % vs. 3 %, G3 1 % vs. 0 %). Největší rozdíl byl mezi oběma skupinami zaznamenán u stupně 2. Nepodařilo se však prokázat vliv předléčebné hodnoty IPSS či objemu prostaty nebo věku na GU toxicitu. Ve skupině IMRT byla také prokázána signifikantně vyšší akutní GIT toxicita než ve skupině BRT (p < 0,01) (G0 30% vs. 60%, G1 41 % vs. 37 %, G2 27 % vs. 3 %, G3 2 % vs. 0 %). Opět největší rozdíl byl zaznamenán u stupně 2. GIT toxicitu stupně 3 jsme ve skupině s HDR BRT nezaznamenali, ve skupině IMRT byla velmi nízká. Vliv věku ani objemu prostaty na GIT toxicitu nebyl prokázán.

Závěr:
Tolerance léčby v obou skupinách byla velmi dobrá, zvláště eskalace dávky technikou HDR BRT měla minimum akutních nežádoucích účinků. K hodnocení pozdní toxicity a biochemického selhání bude potřeba delší období.

Klíčová slova: karcinom prostaty, elektivní ozáření pánevních uzlin, technika intenzitně modulované radioterapie, intersticiální brachyterapie, akutní toxicita

Vloženo: 16. únor 2010; Přijato: 20. duben 2010; Zveřejněno: 1. červen 2010