ÈESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

274 Ces Urol 2017; 21(4): 272–279 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK obou pohlaví bylo témìø ve stejném pomìru (po- mìr muži/ženy 0,95) (13). Názory na asociaci mezi LS a uroteliálním karci- nomem postihujícímmoèový mìchýø nejsou zcela jednotné. Nesporný je fakt, že u uroteliálních karci- nomù vznikajících v moèovém mìchýøi pacientù s LS, lze v nádorových buòkách prokázat mutaci nìkterého z MMR genù. Ve zcela obecné rovinì pak lze vztah mezi UUTUC a UCB (sporadickým i hereditárnì asoci- ovaným) vysvìtlit dvìma teoriemi. Podle jedné mùže UCB vznikat jako následek sekundárního šíøení nádorových bunìk z vyšších oddílù moèo- vého traktu (tedy z UUTUC) s jejich následnou inokulací v oblasti moèového mìchýøe a rozvojem karcinomu (14). Další z možností je tzv. efekt pole (field-effect), tedy teorie založená na pøedpokla- du, že urotel v celém svém rozsahu je (jako pole) postižen preneoplastickými zmìnami, nádory tak vznikají soubìžnì (synchronnì) èi sukcesivnì (me- tachronnì) v rùzných oblastech celého dutého vývodného systému. Obì tyto teorie jsou uznává- ny, nelze spolehlivì rozhodnout, která z tìchto je pravdivìjší. Proto je i urèení jasného vztahu mezi LS a UCB velmi obtížné a asociace mezi syndromem a zvýšeným rizikem UCB zùstává relativnì kontro- verzním tématem. To je dáno i tím, že dostupná data o výskytu nádorù moèového mìchýøe ve spojitosti s LS jsou relativnì omezená (15, 16). Jednu z vìtších studií provedli Skeldon a kol., kteøí se zamìøili na riziko vzniku UCB u pacien- tù s detekovanou MMR mutací. V jejich kohor- tì 177 pacientù s potvrzenou MSH2 mutací, byl u 11 pacientù (6,2%) diagnostikován UCB (u 7/11 tìchto pøípadù (63,6%) byl dále diagnostikován i UUTUC, pøièemž u 3/7 pøípadù UUTUC soubìžnì s UCB – synchronnì, 1/7 pøípadù UCB døíve než UUTUC, u 1/7 pacientù byl UCB diagnostikován až s odstupem po UUTUC – sukcesivnì, u 2/7 pøí- padù nejsou bližší informace dostupné). U 3/129 pacientù (2,3%) s prokázanou mutací genu MLH1 byl diagnostikován UCB (u 1/3 pacientù souèasnì s anamnézou synchronního UUTUC). Na podkladì výsledkù autoøi udávají možnost asociace mezi zvýšeným rizikem rozvoje UCB a zejména muta- cí MSH2 , samozøejmì ale nevyluèují ani možnost rozvoje UCB jako následek první z výše popsaných teorií – tedy intraluminálního šíøení nádorových bunìk z UUTUC se sekundárním postižením mo- èového mìchýøe (14). Nádory moèového mìchýøe u pacientù s LS èasto vznikají právì u jedincù s již døíve èi souèasnì diagnostikovanýmUC horních moèových cest. Ne- lze tedy spolehlivì a objektivnì rozhodnout, zda je LS asociován se zvýšeným rizikem rozvoje UCB, èi se jedná o sekundární následek nádorových zmìn vznikajících ve vyšších etážích urotraktu. Dùležitý je však fakt, že pacienti s diagnostikovaným UUTUC by mìli být dispenzarizováni s ohledem na zvýšené riziko rozvoje uroteliálního karcinomu jak horních, tak i dolních moèových cest. Raritnì jsou v literatuøe popsány i další urolo- gické malignity jako pøípady karcinomu prostaty èi tumorù varlat vznikající u rodinných pøíslušníkù pacientù s diagnostikovaným LS (17–19). Vzhledem k velmi malému poètu pøípadù se tyto jednotky øadí do tzv. atypického spektra nádorù LS (10). DIAGNOSTICKÝ ALGORITMUS Lynchùv syndrom lze prokázat genetickým vyšet- øením z krve, jedná se však o nákladnou metodu a toto vyšetøení se provádí jen u peèlivì vytipova- ných jedincù s vysokou suspekcí. Diagnostika se tak opírá o klinická kritéria, hodnocení nádorové tkánì a molekulárnì genetické testování. V prùbìhu let byla vypracována rùzná diagnos- tická kritéria. Zcela o klinická data se v diagnostice LS opírají tzv. Amsterdamská kritéria (zveøejnìná v roce 1991) založená na osobní a rodinné anamné- ze, zamìøená striktnì na kolorektální karcinom (20). Revidovaná Amsterdamská kritéria (verze II) z roku 1999 již myslela i na extrakolonické spektrum neoplazií LS, diagnostika stále spoèívala pouze na dobré znalosti osobní a rodinné anamnézy (tabul- ka 1) (21). To odráží i skuteènost, že Amsterdamská kritéria II vykazují v diagnostice LS pouze 22% senzi- tivitu pøi 98% specificitì (22). Za úèelem vytipování pacientù suspektních z diagnózy LS, vhodných pro další molekulárnì genetické testování byla dále vypracována tzv. Bethesda guidelines, poprvé for-