ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

303 Ces Urol 2017; 21(4): 299–304 KAZUISTIKA 28% světlobuněčných (17,6% papilárních a 16,9% chromofóbních) renálních karcinomů diagnostiko- váno ve stadiu III a IV (T3-4, N+, M+) – vzhledem k 80-90% zastoupení světlobuněčného renálního karcinomu v rámci karcinomů ledvin se většina publikovaných dat a doporučených postupů týká právě této nozologické entity (1). Světlobuněčný renální karcinom metastazuje, a to nezřídka i více než deset let po radikální léčbě primárního tumoru, nejčastěji do lymfatických uz- lin, plic, jater, nadledvin, mozku (nádory ledvin jsou po nádorech plic a prsu třetím nejčastějším zdro- jem mozkových metastáz) (3) a kostí, ale postižen může být prakticky kterýkoli orgán – z vzácných lokalit uveďme např. slinivku břišní (4), močový měchýř (5), dáseň (6) či štítnou žlázu (7). Je-li histopatologicky prokázána extrarenální přítomnost světlobuněčného karcinomu, je nutné pátrat po možném primárním tumoru v ledvinách, kde je také nejčastěji prokázán. Světlobuněčný karcinom může však vzácně vzniknout primárně extrarenálně – v literatuře je popsáno více tako- vých případů, např. primární světlobuněčný renální karcinommezenchymálního embryonálního zbyt- ku imitující tumor nadledviny (8), primární světlo- buněčný karcinom jazyka u pacientky sedm let po nefrektomii pro imunohistochemicky odlišný světlobuněčný renální karcinom (9), dále primární světlobuněčný adenokarcinom štítné žlázy vznik- lý transformací původně folikulárního karcinomu (10) a konečně primární světlobuněčný karcinom plic s kostními metastázami (11) – v tomto případě je však nutné odlišovat od většinou benigního světlobuněčného „sugar“ tumoru pocházejícího z perivaskulárních epiteloidních buněk, jenž je blízce příbuzný např. s angiomyolipomem (12). Pro úplnost uveďme, že je možné se setkat i se světlobuněčným sarkomem měkkých tkání (dříve známý jako maligní melanom měkkých tkání) (13) a světlobuněčným sarkomem ledvin vyskytujícím se především u pediatrické populace (14). Vzhledem k tomu, že v každé ledvině byl proká- zán karcinom s rozdílným gradingem, považujeme námi popisovaný případ za pluricentrický výskyt a nikoli za synchronní metastázu v kontralaterální ledvině. Riziko rozvoje synchronního i metachronního metastatického postižení u renálního karcinomu T1a je nízké, různými autory udáváno v rozmezí 1,1% (15) až 8% (16), přičemž je patrný růst rizika s velikostí tumoru (OR 1,25 na každý cm velikosti) (16), jako negativní prognostický faktor byl v jedné studii označen diabetes mellitus (15). Přítomnost von Hippelova-Lindauova syndromu není asociována se zvýšeným rizikem oproti běžné populaci (16). Od prvního CT po levostrannou nefroureterek- tomii v pořadí druhého světlobuněčného renálního karcinomu s paradoxněméně příznivýmgradingem uplynul více než jeden rok, přesto na žádném z vy- šetření nebyla prokázána progrese velikosti ložisek ani rozvoj lymfadenopatie či dalších metastáz. Malá ložiska (SRM – small renal masses) je mož- né u vybraných pacientů (vysoký věk, závažné komorbidity) dle Doporučených postupů Evropské urologické společnosti sledovat (active surveillan- ce) a aktivní léčba bude zahájena až s progresí jejich velikosti. Jelikož je však v rámci stagingu re- nálních karcinomů scintigrafie skeletu indikována pouze v případě klinické suspekce na přítomnost kostních metastáz (CT mozku také není v rutinním diagnostickém postupu) (1), může dojít k poddia- gnostikování zmíněných lézí, neboť jsou mylně považovány za lokalizovaná onemocnění. Urology a onkology často diskutovaná cyto- redukční nefrektomie metastatického karcinomu ledviny je u většiny pacientů paliativním zákrokem pomáhajícímulevit od lokálních příznaků (např. kon- zervativně neřešitelná makrohematurie). Byl však prokázán benefit v celkovémpřežití u pacientů pod- stoupivších cytoredukční nefrektomii následovanou imunoterapií ve srovnání se samostatně aplikovanou imunoterapií (LE: 1a). Pro biologickou léčbu cílený- mi preparáty jsou k dispozici pouze retrospektivní studie, ale i v tomto případě je u pacientů s dobrým performance status pozorován benefit v celkovém přežití a možnost odložení zahájení systémové tera- pie po provedení cytoredukční nefrektomie s resekcí solitárních metastáz (LE: 3) (1). Ačkoli je renální karcinom radiorezistentní, je prokázán benefit paliativní radioterapie kostních či mozkových metastáz, a to i po jejich chirurgickém odstranění (17).

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=