ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

308 Ces Urol 2017; 21(4): 305–309 KAZUISTIKA symptomatické hydrokély je operační léčba. Odleh- čovací punkce představuje miniinvazivní variantu léčby u polymorbidních pacientů, kteří nesnesou operační výkon. V našem případě jsme jí použili z důvodu zmenšení obsahu hydrokély u?sympto- matického pacienta před plánovaným výkonem. Mezoteliom se může prezentovat jako mnohočet- né uzlíky ve vaku hydrokély často s přidruženou masou infiltrující semenný provazec a přilehlé varle (8). Berlotto udává, že polovina z deseti maligních mezoteliomů tunica vaginalis testis byla hydrokéla s papilární, solidní a hypervaskulární vegetací. Byly nalezeny makroskopicky rozličné obrazy – septo- vaná hydrokéla s hypervaskulární složkou ve stě- ně, mnohočetné solidní uzlíky obklopené malým množstvím tekutiny, cystická léze se ztenčením stěny a útlakem varlete nebo solidní paratestiku- lární masa. Zobrazení MR ukazuje mnohočetné malé uzlíky na povrchu tunika vaginalis, též difuzní ztenčení tuniky či vegetaci ve stěně (16). Paratestikulární léze jsou obvykle náhodným nálezem na ultrasonografii (USG). Většina lézí vzniká z?tunica vaginalis testis a manifestují se jako solidní nebo různorodé tumory podobné masy. Tunica vaginalis může být změněna zánětem, posttrau- maticky, to jsou změny jako skrotální kalcifikace, fibrózní pseudotumory nebo hematokéla. Ve větši- ně případů námmůže USG s?klinickým vyšetřením pomoci v rozlišení základní diagnózy a následně správně zvolené chirurgické intervence (17). Ultra- sonografie je nejvhodnější zobrazovací modalitou pro primární tumor, zatímco CT a MR pro stagin- gová vyšetření (3). Diferenciální diagnóza paratestikulárních tumo- rů je adenomatoidní tumor, cystadenom a?sarkom. Adenomatoidní tumor je nejčastější paratestiku- lární tumor a?léčbou je chirurgická excize. Sarkom paratestikulární oblasti je nejčastější lokalitou ge- nitourinárních sarkomů. Pro děti a mladé dospělé je typický rhabdomyosarkom, pro starší dospělé liposarkom (11). Chirurgická léčba hraje základní roli v prognóze pacienta. Radikální orchiektomie z?inguinálního přístupu je léčbou volby pro lokalizované one- mocnění (3, 7). Počátečním agresivním operačním přístupem brzy po stanovení diagnózy docílíme dobrého onkologického výsledku. Následné lé- čebné modality selhávají (8, 18, 19, 20). Lymfadenektomie je možno zvážit v případě lymfadenopatie (3, 21). Nádor se šíří primárně do lymfatických uzlin pánevních, retroperitoneálních a?inguinálních (6). Chemoterapie a?radioterapie ukazují pouze malou efektivitu, je zde nedostatek dat založených na důkazech této adjuvantní léčby. Vzhledem k vysoké rekurenci tohoto onemocnění je vhodná pečlivá dispenzarizace. Mrinakova ve svém centru zvolila následující follow up program. První dva roky po stanovení diagnózy klinické vy- šetření po třech měsích, dalších pět let klinické vyšetření po šesti měsících. CT vyšetření každých šest měsíců po dobu dvou let, dále každý rok po dobu pěti let (3). Doporučení ohledně maligního mezoteliomu jsou v EAU guidelines minimální. Doporučené postupy ohledně diagnostiky, léčby či sledování nejsou žádné. ZÁVĚR Paratestikulární maligní mezoteliom je extrémně vzácný typ mezoteliomu s nízkým počtem hlá- šených případů a?jeho diagnóza bývá náhodná. Klinicky se většinou projevuje jako hydrokéla. V případě pacienta, který přichází pro objemnou hydrokélu s pocitem tíhy, intermitentních bolestí a dyskomfortu je v některých případech přistou- peno k punkci. Při rychle a opakovaně se plnící hydrokéle po punkci je v?rámci diferenciální dia- gnostiky nutno myslet na raritní výskyt maligního mezoteliomu. LITERATURA 1. Špelda S, Skřičková J, Staňková Y. Maligní pleurální mezoteliom. Onkologická péče 2008; 12(4): 10–13. 2. Ahmed I, Ahmed Tipu S, Isthiaq S. Malignant mesothelioma. Pak J Med Sci. 2013; 29(6): 1433–1438.

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=