ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017
318 Ces Urol 2017; 21(4): 314–318 KAZUISTIKA ve spektru vedlejších učinků. Z časového hlediska se rozlišují dva typy nežádoucích reakcí – časné a pozdní. Časné vznikají během vlastní radioterapie a bezprostředně po ní, jsou reverzibilní a k jejich ústupu dochází vesměs do tří měsíců od skonče- ní radioterapie. Nejčastěji se týkají GIT v podobě průjmů, tenesmů, urgentní defekace, enteroragie a urologických symptomů. Intenzita časné reakce může predikovat závaž- nost pozdních následků. Chronické následky se vyvíjí 3–18 měsíců od ukončení radioterapie, ze- jména v podobě poradiační proktitidy, méně často poradiační chronické cystitidy či striktury uretry. Pět a více let od ozáření se objevují pozdní následky, mezi které patří sekundární malignity (3, 5). Radiace obecně má karcinogenní potenciál, ale určit přesný podíl radioterapie na vzniku sekundár- ní rakoviny, v kombinaci genetických faktorů, vlivu prostředí, apod., je složité. Riziku sekundárních malignit po radioterapii prostaty se věnuje řada studií, jejich výstupy ne- jsou vždy ve shodě, ale nejrozsáhlejší a nejvíce konzistentní studie popisují mírné, ale signifikantní zvýšení rizika (6). Brenner a kolektiv ve své obsáhlé studii na zá- kladě dat ze SEER registru porovnávají 51584 mužů s KP léčených radioterapií se 70539 muži léčenými pouze operací. Výsledek potvrzuje zvyšující se prav- děpodobnost sekundární malignity v čase – po pěti letech připadal jeden případ solidního tumoru na 290 pacientů léčených RT, po deseti letech jeden na 70 pacientů (4). Dostupné údaje pocházejí od pacientů léčených zejména starší radiační technikou, modernější metody nelze prozatím jednoznačně hodnotit, ale např. u radioterapie s modulovanou intenzitou svazku (IMRT) bylo vysloveno podezření na vyšší riziko vzniku sekundárních malignit (7). Nejčastěji se vyskytují tumory tkání přiléhajících k ozářené oblasti – karcinomy tračníku, rekta a mě- chýře (8). Je popisován i zvýšený výskyt tumorů vzdálených orgánů, zejména plic. Uvedené údaje platí pro pacienty, kteří podstoupili konvenční ex- terní radioterapii. U brachyterapie nebylo zvýšení rizika sekundární malignity prokázáno (1). ZÁVĚR Podíl radioterapie na vznik sekundárních tumorů u pacientů z našich kazuistik je diskutabilní a nelze přesně specifikovat. Mnohem častější jsou akutní a chronické nežádoucí účinky radioterapie, kterými si může lékař vysvětlovat celou řadu obtíží pacienta. Nicméně je radno pomýšlet i na riziko sekundární malignity, které se, s postupem času od provedené radioterapie, zvyšuje. LITERATURA 1. Bostrom PJ, Soloway MS. Secondary cancer after radiotherapy for prostate cancer: should we be more aware of the risk? European Urology 2007; 52: 973–982. 2. Geryk E, Dítě P, Kozel J, Štampach R, Kubíček P, Odehnal J. Další primární novotvary u nemocných s karcinomem prostaty ve srovnání s jeho incidencí, mortalitou a prevalencí. Onkologie 2010; 4(2): 89–93. 3. Klementová Y. Radioterapie karcinomu prostaty – nežádoucí účinky léčby. Urolog. praxi 2011; 12(1): 59–60. 4. Brenner DJ, Curtis RE, Hall EJ, Ron E. Second malignancies in prostate carcinoma patients after radio- therapy compared with surgery. Cancer 2000; 1/88(2): 398–406. 5. Čoupková I, Čoupek P, Krupa P, Šlampa P. Komplikace spojené s radioterapií karcinomu prostaty, jejich prevence a léčba. Urolog. praxi 2011; 12(5): 292–294. 6. Murray L, Henry A, Hoskin P, Siebert FA, Venselaar J. On behalf of the PROBATE group of the GEC ESTRO. Radiotherapy and Oncology 2014; 110: 213–228. 7. Sountoulides P, Koletsas N, Kikidakis D, Paschalidis K, Sofikitis N. Secondary malignancies following radiotherapy for prostate cancer. Ther Adv Urol. 2010; 2(3): 119–125. 8. Wallis ChJD, Mahar AL, Choo R, et al. Second malignancies after radiotherapy for prostate cancer: systematic review and meta-analysis. BMJ 2016; 352: i851.
Made with FlippingBook
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=