ÈESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

318 Ces Urol 2017; 21(4): 314–318 KAZUISTIKA ve spektru vedlejších uèinkù. Z èasového hlediska se rozlišují dva typy nežádoucích reakcí – èasné a pozdní. Èasné vznikají bìhem vlastní radioterapie a bezprostøednì po ní, jsou reverzibilní a k jejich ústupu dochází vesmìs do tøí mìsícù od skonèe- ní radioterapie. Nejèastìji se týkají GIT v podobì prùjmù, tenesmù, urgentní defekace, enteroragie a urologických symptomù. Intenzita èasné reakce mùže predikovat závaž- nost pozdních následkù. Chronické následky se vyvíjí 3–18 mìsícù od ukonèení radioterapie, ze- jména v podobì poradiaèní proktitidy, ménì èasto poradiaèní chronické cystitidy èi striktury uretry. Pìt a více let od ozáøení se objevují pozdní následky, mezi které patøí sekundární malignity (3, 5). Radiace obecnì má karcinogenní potenciál, ale urèit pøesný podíl radioterapie na vzniku sekundár- ní rakoviny, v kombinaci genetických faktorù, vlivu prostøedí, apod., je složité. Riziku sekundárních malignit po radioterapii prostaty se vìnuje øada studií, jejich výstupy ne- jsou vždy ve shodì, ale nejrozsáhlejší a nejvíce konzistentní studie popisují mírné, ale signifikantní zvýšení rizika (6). Brenner a kolektiv ve své obsáhlé studii na zá- kladì dat ze SEER registru porovnávají 51584 mužù s KP léèených radioterapií se 70539 muži léèenými pouze operací. Výsledek potvrzuje zvyšující se prav- dìpodobnost sekundární malignity v èase – po pìti letech pøipadal jeden pøípad solidního tumoru na 290 pacientù léèených RT, po deseti letech jeden na 70 pacientù (4). Dostupné údaje pocházejí od pacientù léèených zejména starší radiaèní technikou, modernìjší metody nelze prozatím jednoznaènì hodnotit, ale napø. u radioterapie s modulovanou intenzitou svazku (IMRT) bylo vysloveno podezøení na vyšší riziko vzniku sekundárních malignit (7). Nejèastìji se vyskytují tumory tkání pøiléhajících k ozáøené oblasti – karcinomy traèníku, rekta a mì- chýøe (8). Je popisován i zvýšený výskyt tumorù vzdálených orgánù, zejména plic. Uvedené údaje platí pro pacienty, kteøí podstoupili konvenèní ex- terní radioterapii. U brachyterapie nebylo zvýšení rizika sekundární malignity prokázáno (1). ZÁVÌR Podíl radioterapie na vznik sekundárních tumorù u pacientù z našich kazuistik je diskutabilní a nelze pøesnì specifikovat. Mnohem èastìjší jsou akutní a chronické nežádoucí úèinky radioterapie, kterými si mùže lékaø vysvìtlovat celou øadu obtíží pacienta. Nicménì je radno pomýšlet i na riziko sekundární malignity, které se, s postupem èasu od provedené radioterapie, zvyšuje. LITERATURA 1. Bostrom PJ, Soloway MS. Secondary cancer after radiotherapy for prostate cancer: should we be more aware of the risk? European Urology 2007; 52: 973–982. 2. Geryk E, Dítì P, Kozel J, Štampach R, Kubíèek P, Odehnal J. Další primární novotvary u nemocných s karcinomem prostaty ve srovnání s jeho incidencí, mortalitou a prevalencí. Onkologie 2010; 4(2): 89–93. 3. Klementová Y. Radioterapie karcinomu prostaty – nežádoucí úèinky léèby. Urolog. praxi 2011; 12(1): 59–60. 4. Brenner DJ, Curtis RE, Hall EJ, Ron E. Second malignancies in prostate carcinoma patients after radio- therapy compared with surgery. Cancer 2000; 1/88(2): 398–406. 5. Èoupková I, Èoupek P, Krupa P, Šlampa P. Komplikace spojené s radioterapií karcinomu prostaty, jejich prevence a léèba. Urolog. praxi 2011; 12(5): 292–294. 6. Murray L, Henry A, Hoskin P, Siebert FA, Venselaar J. On behalf of the PROBATE group of the GEC ESTRO. Radiotherapy and Oncology 2014; 110: 213–228. 7. Sountoulides P, Koletsas N, Kikidakis D, Paschalidis K, Sofikitis N. Secondary malignancies following radiotherapy for prostate cancer. Ther Adv Urol. 2010; 2(3): 119–125. 8. Wallis ChJD, Mahar AL, Choo R, et al. Second malignancies after radiotherapy for prostate cancer: systematic review and meta-analysis. BMJ 2016; 352: i851.