ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2018

247 Ces Urol 2018; 22(4): 242–250 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK i výplachu, shoda obou vyšetření byla dosažena v 99,2% případů) (9). Ke stejných závěrům došli i jiní autoři (8). Z hlediska laboratorního zpracování se pak dále můžeme setkat s pojmy klasická/konvenční cyto‑ logie (tradičně a nejčastěji prováděné vyšetření) a tzv. liquid based cytologie (LBC). Při konvenční cytologii je materiál zpracován „klasicky“ meto‑ dou cytocentrifugace. Při LBC vyšetření je materiál zpracován jednou ze dvou různých zcela automa‑ tizovaných cytopreparačních technik, založených buď na filtraci (např. systém ThinPrep®, MonoPrep2, CellprepPlus®) či sedimentaci (AutoCyte PREPTM, SurePathTM) (10). LBC (ve srovnání s konvenční cyto‑ logií) zvyšuje celularitu preparátu, odstraňuje rušivé elementy na pozadí, zlepšujemorfologii buněk a sni‑ žuje množství nedostatečných a nediagnostických vzorků (11, 12, 13). Speciální cytofixační médium používané při LBC umožňuje dlouhodobější skla‑ dování vzorku a jeho postupné zpracování (11), kdy zbytkový materiál může být i dále použit např. pro imunohistochemické barvení či molekulárně gene‑ tické vyšetření (10). Provedená metaanalýza porov‑ návajících LBC a konvenční močovou cytologii (za‑ hrnující 19 publikací) však neprokázala signifikantní zvýšení senzitivity vyšetření při užití LBCmetod (14). ZÁSADY ODBĚRU A SPRÁVNÉHO SKLADOVÁNÍ MOČI PRO CYTOLOGICKÉ VYŠETŘENÍ Odběr materiálu k cytologickému vyšetření se provádí vždy v ambulanci – pacient v žádném případě nepřináší vzorek z domova (snažíme se zabránit cytolytické degradaci uroteliálních buněk nevhodným skladováním bez použití cytofixačních prostředků). Adekvátní objem k vyšetření zaslaného materiá‑ lu není pevně stanoven, avšak u vzorku spontánně vymočené moči se pravděpodobnost záchytu uro‑ teliálního karcinomu zvyšuje s objemem vzorku. Na základě dostupných publikací je evidentní, že objem nad 30ml výrazně zvyšuje výskyt suspektních a pozi‑ tivních diagnóz z močové cytologie, naopak objem pod 10ml signifikantně redukuje možnost záchytu uroteliálního karcinomu (15). Planz a kol. prokázali, že senzitivitamočové cytologie závisí na počtu vyšetře‑ ných vzorků (od jednoho pacienta) a objemu, který je zpracováván. Ve své práci tak striktně doporučují vyšetřovat celý vzorek spontánně vymočené moči (neboť nádorové buňkymohou být na cytologickém skle identifikovány pouze tehdy, jsou‑li ve vzorku zastoupeny v dostatečném množství, což většinou není případ, kdy je urologem zaslána pouze část vzorku o objemu 10ml) (8). U výplachové cytologie je celkový objem vzorku závislý na objemu tekutiny instilované do vývodných močových cest během výkonu, logicky tedy adekvátní objemu těchto vzor‑ ků nelze stanovit (1) (na našem pracovišti je však též upřednostňován objem nad 30ml). Ihned po uskutečněném odběru musí být ma‑ teriál neprodleně odeslán na pracoviště patologie k dalšímu zpracování. Pokud není možno zajistit okamžité zpracování, je třeba materiál fixovat vhod‑ ným cytofixačním médiem. Běžně je užíván 1% roztok merthiolátu sodného (dle našich zkušeností 1 ml 1% roztok merthiolátu sodného na 100 ml moči), či LBC medium (dodávané v komerčně do‑ stupném LBC setu). Vzorek je i po použití fixačního média nutné skladovat v chladu (lednice) při teplo‑ tách do 4 °C, až do doby odloženého zpracování. Pro správnost konečné cytologické diagnózy je dále nutné odečítajícímu patologovi poskytnout základní informace. Asi nejdůležitější informací je specifikace uskutečněného odběru (moč spon‑ tánně vymočená/výplach) (16). Bez této informace může patolog jen těžko stanovit správnou diagnó‑ zu, neboť součástí hodnocení vzorku je i posouzení zastoupení jednotlivých buněčných populací, které se při různých typech odběru samozřejmě liší (ve správně provedeném výplachu je přítomno velké množství buněk hlubokých, často v plachtovitých klastrech, naopak přítomnost takovýchto plachtovi‑ tých shluků ve vzorku spontánně vymočené moči může i bez přítomnosti výraznějších cytologických atypií vzbuzovat podezření z low‑grade uroteliální léze). Neinformování patologa o instrumentálním původu materiálu tak může vést i k nesprávné ko‑ nečné diagnóze, údaj o typu odběru by tak vždy měl být jasně vyznačen na průvodním listu k cy‑