ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2018

282 Ces Urol 2018; 22(4): 275–284 ORIGINÁLNÍ PRÁCE močové cytologie v záchytu high‑grade UC dosáhla 73% (specificita 87,1%), u low‑grade UC se senzitivita pohybovala okolo 32,1%, naopak specificita dosáhla 100%. Výrazný rozdíl senzitivity močové cytologie při detekci UC jsme zaznamenali mezi skupinou 1 a skupinou 3. Toto zjištění jasně ověřilo dlouho zná‑ mý fakt z literatury (11, 12, 13), že senzitivita vyšetření stoupá se zvyšujícím se počtem vzorků od jednoho pacienta a závisí i na objemu, který je zpracováván (14). V našem souboru celková senzitivita močové cytologie (low‑grade a high‑grade UC) dosáhla 55% ve skupině 1, resp. 34,7% ve skupině 3, mluvíme‑li selektivně o high‑grade lézích je rozdíl ještě mar‑ kantnější – senzitivita vyšetření 92,9% ve skupině 1, versus 60% ve skupině 3 a tento rozdíl nemůže být vysvětlen jiným faktoremnež počtem jednotlivých zpracovaných vzorků za dané období. Na známou nízkou senzitivitumočové cytologie u low‑grade neoplazií jsme narazili i my v našem souboru – vyšetření neodhalilo celkem 36 (67,9%) low‑grade UC (močové cytologie s diagnózou NH‑ GUC). Relativně překvapující pro nás byl fakt, že významná část močovou cytologií odhalených low‑grade lézí byla v cytologii převážně zařazena do kategorie SHGUC (70,6 %). Stejných závěrů recentně ve své práci došli i autoři Rohilla a kol. (15). Jen jediná cytologie v našem souboru splnila přísná kritéria Pařížské klasifikace pro diagnózu LGUN a mohla být tedy do kategorie zařazena. Dvě low‑grade léze nesly cytologickou diagnózu AUC a u dvou bylo z cytologického materiálu vzneseno silné po‑ dezření na přítomnost low‑grade léze, avšak při absenci nutných diagnostických znaků, léze museli být dle klasifikace stratifikovány v kategorii NHGUC (ve statistice tyto případy započítány do pozitivních výsledků). Cytologií neodhalené případy low‑grade UC (cytologická diagnóza NHGUC) pak ve velkém procentu (30,6 %) nesly v popisu společného jmeno‑ vatele – floridní zánět, jehož přítomnost patologovi značně znesnadňuje diagnostiku. V rámci naší studie byly celkem čtyři případy močové cytologie hodnoceny falešně pozitivně (4/230 – 1,7 %), což je sice číslo nižší, než známe z jiných prací (Tan a kol. popsali ve své práci až 4,3 % falešně pozitivních výsledků (16)), ovšem není zanedbatelné. V literatuře udávané nejčastější důvody falešně pozitivních výsledků jsou litiáza, zánět, či předchozí intravezikální chemoterapie/ imunoterapie – BCG (15). V naší studii byly 3/4 fa‑ lešně pozitivních případů ověřeny biopticky, v ma‑ teriálu sice nebyla prokázána malignita, ovšem v jednom případě byla popsána přítomnost uro‑ teliální proliferace nejistého maligního potenciálu dle WHO 2016 (v dřívějších klasifikacích označovaná též papilární hyperplazie), léze s nejistým chováním, která podle některých autorů může být velmi brzkou manifestací low-grade papilární uroteliální neoplazie (6). U jednoho falešně pozitivního pří‑ padu změny ve vzorku odpovídali denudující cystitidě a v jednom případě biopsie prokázala výrazné reparativní změny a reaktivní cytologic‑ ké atypie po předchozím výkonu (pacient, u nějž močová cytologie byla odebrána jeden měsíc po transuretrální resekci high-grade UC). Poslední falešně pozitivní biopsie byla verifikována pouze cystoskopicky, při CSK pět měsíců po cytologických vyšetřeních nebyl nalezen tumor, o pacientovi ne‑ máme další informace (pro další sledování předán do soukromé urologické praxe). Výplach sice při správně provedeném odběru může vést k cytologickému vzorku vyšší buněč‑ nosti, s lepším zachováním buněk, ani to však není pravidlem (17). Vlastní instrumentace močových cest generuje cytologické artefakty (výraznější cytomorfologická alterace buněk), které mohou vést k falešně pozitivnímu výsledku cytologie, dle některých prací až v 11 % případů (18). Vlastní práce porovnávající cytologii spontánně vymočené moči s cytologií výplachovou neprokázaly relevantní roz‑ díl mezi oběma metodami v záchytu UC v oblasti močového měchýře (14, 19). V našem souboru jsme též při výplachové cytologii dostali jeden falešně pozitivní závěr (jednalo se o výše popsaného pa‑ cienta v následné biopsii s potvrzenou low‑grade papilární uroteliální neoplazií) a při porovnání vý‑ sledků od pacientů, u nichž byla ve stejném časo‑ vém období provedena jak výplachová cytologie, tak i odběr spontánně vymočeného vzorku, bylo vyššího záchytu uroteliálního karcinomu dosaže‑ no ve vzorku spontánně vymočeném (senzitivita 62,5%, resp. 71,4% u spontánně vymočené moči). Invazivní výplachové vyšetření tak neshledáváme