ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2019

11 EDITORIAL Ces Urol 2019; 23(1): 11–12 Editorial Vážení přátelé, přichází k vám první letošní číslo České urologie a mně se dostalo při této příležitosti cti vás oslovit „editorialem“. Jen těžko se v této souvislosti mohu vyhnout klíčovému tématu letošního roku, kterým jsou volby do výboru České urologické společnosti. Skutečně, čtyři roky utekly jako vítr a my se opět všichni můžeme vyjádřit k tomu, kdo by nás měl zastupovat a kam by česká urologie měla směřovat. Co se vlastně za ty poslední čtyři roky změnilo a co se více či méně podařilo? Jsem si samozřejmě vědomsvého potenciálně zúženého pohledu na svět kolemnás, ale přesto si dovolímzačít výčtempozitiv. Počet členů naší společnosti se zvýšil zhruba o 50, převážně mladých urologů, a vzrostl i po‑ čet aktivně spolupracujících rezidentů. Na pod‑ poru vzdělávání mladých urologů byly v letech 2016–2018 vydány téměř dva miliony korun a snad i díky tomu úspěšně prošlo atestačními zkouškami několik desítek nových kolegů. Obor si tak udržu‑ je personální životaschopnost, i když ani to ještě nezajišťuje dostatek odborníků ve všech krajích. Každý rok se podařilo úspěšně uspořádat výroč‑ ní konferenci s více než tisícem účastníků, význam‑ nými mezinárodními hosty, přítomností náměstka ministra zdravotnictví, ale i s „live“ přenosy špičko‑ vých urologických výkonů a zajímavým odborným programem. Kromě výroční konference se každo‑ ročně koná Jarní Edukační Urologické Sympozium (JEUS), cykly seminářů v jednotlivých krajích i kurzy „Školy funkční urologie“. Společnost každoročně hospodařila se ziskem v řádu několika set tisíc korun. Vedení společnosti či jeho zástupci aktivně vstupovali do jednání o úhradách urologických výkonů či léčebných pomůcek. Byla připravena a většinou i přijata řada registračních listů nových výkonů. V novém zákoně o specializačním vzdělávání se podařilo udržet samostatný urologický kmen. Akre‑ ditační komise ve spolupráci s výborem připravila nový vzdělávací program, který přinese absolven‑ tům oproti předchozí verzi určité zjednodušení. Přibyla celá řada nových docentů a profesorů urologie, což zvyšuje reputaci oboru. Do života se podařilo uvést nový nástavbový obor „Onkouro‑ logie“, což je klíčové pro udržení naší role v léčbě urologických nádorů v budoucnu. Každoročně se konají setkání SAU a GPPU. Obě tyto organizace jsou aktivní a úzce spolupracují s výborem společnosti. Podařilo se uspořádat akci pro veřejnost pre‑ zentující náš obor a po roce je plánováno její po‑ kračování. Návštěvnost webových stránek ČUS kaž‑ doročně stoupá. Rozběhl se navíc projekt Twi‑ tter, což zvyšuje informační nabídku o dění ve společnosti – minimálně pro ty, komu tento typ komunikace vyhovuje. Samozřejmě, že lze najít i negativa a smyslemtéto úvahy rozhodně nebylo vytvořit nějaký chvalozpěv. Celé zdravotnictví bojuje s kritickými perso‑ nálními problémy a situace se zřejmě v dohledné době zásadně nezlepší. Vztaženo na náš obor je evidentní, že urologů, ale i dětských urologů, by mělo být více, hlavně v některých regionech. Zá‑ sadním způsobem se za poslední čtyři roky zhoršila situace se středním zdravotnickým personálem, což se nějakým způsobem dotýká každého z nás. Šance na výrazné zlepšení není reálná. V postgraduálním vzdělávání lékařů panuje s příchodem nového zákona naprostý chaos. Celý systém je navíc příliš komplikovaný a sešněrovaný zbytečnými formálními regulacemi, což ale ČUS změnit nemůže. I konkrétní výuka by mohla být po obsahové a hlavně po praktické stránce kvalitnější. Úhrada za velkou část výkonů je stále ještě nedostatečná, stejně jako platy lékařů. Urologie jako obor zaznamenala v posledních letech poměrně značné ztráty v oblasti léčby žen‑ ské inkontinence nebo v onkourologii. Je to sice do značné míry celosvětový trend, ale smířit se s tím nemůžeme. Žijeme navíc ve světě, který se rychle mění, stará pravidla jsou často porušována a nejsou na‑ hrazována novými. Celé to vede k obecně špatné