ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2019

31 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2019; 23(1): 30–35 okem neviditelná, ale počet erytrocytů na zorné pole je vyšší než pět (2). O tzv. perzistující mikroskopické hema‑ turii hovoříme tehdy, jsou‑li tři po sobě jdou‑ cí mikroskopická vyšetření moči (v odstupech 1–4 týdnů) pozitivní na přítomnost mikrosko‑ pické hematurie (2). Za tzv. nepravou hematurii označujeme tmavé zbarvení moči, které imituje makrosko‑ pickou hematurii (1). Příčiny nepravé hematurie můžeme rozdělit na dvě skupiny: a) endogenní – zbarvení je způsobeno myoglobinem, případně metabolickými produkty (např. u alkaptonurie), b) exogenní – zbarvení je způsobeno zevními faktory – léčiva (např. ibuprofen, metronidazol, nitrofurantoin, fenolftalein, fenytoin, imipenem/ cilastatin, rifampicin aj.), potrava (tradičně uvádě‑ ná červená řepa nebo borůvky) a rovněž některé baktérie (např. Serratia marcescens ) (1, 3, 4). TYPY A PŘÍČINY HEMATURIE V praxi se ujalo rozlišení hematurie na mikrosko‑ pickou a makroskopickou a dělení hematurie podle původu erytrocytů přítomných v moči. Z hlediska četností příčin makroskopické hematurie u dětí jsou nejčastější infekce močo‑ vých cest (zde rozlišujeme bez a s uropatií), dále trauma, urolitiáza, koagulopatie a různé glome‑ rulopatie (např. lupusové glomerulonefritidy, IgA nefropatie, Alportův syndrom aj.) (3). U infekcí močových cest je třeba vedle bakteriálních agens myslet i na parazitární původce jako např. schisto­ zomiázu (5). Mikroskopickou hematurii u dětských paci‑ entů může způsobovat široká škála onemocnění. Paradoxně dle literárních údajů až u 80 % dětí není původ mikroskopické hematurie objasněn. Mezi velmi časté příčiny patří např. idiopatická hyper‑ kalciurie, IgA nefropatie, familiární benigní hema‑ turie, nefropatie tenkých bazálních membrán (thin basement membrane disease, TBMD) (2). Mezi méně časté příčiny patří: poststreptoko‑ ková glomerulonefritida, Alportův syndrom, uroli‑ tiáza, poranění v oblasti močopohlavního ústrojí, Henoch‑Schönleinova purpura, ale také zvlášť zvý‑ šená fyzická námaha může vyvolat mikroskopickou hematurii (2). A mezi zřídka (až vzácně) se vyskytující příčiny patří: koagulopatie, anomálie močopohlavního ústrojí, infekce jako např. TBC či viry Hanta, chronic‑ ká glomerulonefritida, tumory, některá farmaka aj. (2). Z farmak se uvádí např. pyrvinium (4). Dělení hematurie podle původu erytrocy‑ tů přítomných v moči na glomerulární a non‑glomerulární využívá objevu Birche a Fairleyho ze 70. let 20. stol. (3). K rozlišení erytrocytů glomerulární‑ ho či neglomerulárního (někdy se používá označení postglomerulárního) původu se moč vyšetřuje po‑ mocí speciálníhomikroskopu s fázovýmkontrastem (3). Při glomerulárním původu hematurie většina přítomných erytrocytů v moči dosahuje různé velikosti a je u nich přítomna deformace membrán. Naproti tomu u postglomerulárního původu he‑ maturie jsou erytrocyty většinou izomorfní a bez deformace membrán (3). Podíl dysmorfních erytrocytů nad 5 % má 52% senzitivitu a 98% specificitu pro glomerulární původ erytrocyturie (např. při glomerulonefritidě nebo kongenitálních glomerulopatiích) (1). Pro non‑glomerulární erytrocyturii jsou typické znaky: normální (eumorfní) morfologie erytrocytů, nepřítomnost erytrocytárních válců, světle červené zbarvení a přítomnost případných krevních sraže‑ nin (1). Naproti tomu pro glomerulární erytrocyturii jsou typické znaky: dysmorfní morfologie erytro‑ cytů, přítomnost erytrocytárních válců, dále bývá přítomna i proteinurie, krevní sraženiny obvykle chybí a barva je tmavě hnědá, v praxi běžně ozna‑ čována jako „Coca‑Cola“ (1). Mezi příčiny glomerulární hematurie je třeba myslet na řadu vesměs „nefrologických diagnóz“. Řadíme sem např. akutní poststreptokokovou glo‑ merulonefritidu, membranoproliferativní glome‑ rulonefritidu, IgA (glomerulo)nefritidu, familiární benigní hematurii, Alportovu nemoc, řadu systé‑ mových onemocnění (jako např. systémový lupus erytematodes, vaskulitidy) aj. Mezi příčiny postglomerulární hematurie patří: nejčastěji infekce močových cest a to až té‑