ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2019

199 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2019; 23(3): 194–202 po operaci. Avšak přibližně u třetiny pacientů se během deseti let po operaci objeví významná elevace PSA, tzv. biochemická recidiva (BCR). Tato recidiva předpovídá možnou progresi onemoc‑ nění a je indikací k následné léčbě. Definice BCR se liší podle primární použité metody léčby. Po radikální prostatektomii v současné době není jasná hraniční hodnota PSA a jakýkoliv nárůst PSA je považován za BCR. Stejně tak není urče‑ ná hodnota PSA, při které pacienty indikovat k adjuvantní či salvage radioterapii. Hodnota PSA nad 0,4 ng/ml však nejlépe předpovídá rozvoj metastáz. Po radioterapii se za BCR považuje vze‑ stup PSA o 2 ng/ml nad nejnižší hodnotu PSA po léčbě (5, 46). Sledování PSA po léčbě karcinomu prostaty by mělo být dlouhodobé, neboť bylo prokázáno, že riziko vzniku BCR nikdy nedosáhne nuly (47). Nicméně víme, že BCR nastane u větši‑ ny pacientů v prvních třech letech po primární léčbě a dále riziko klesá (48). To je důvod, proč právě v prvních třech letech po primární léčbě je sledování nejintenzivnější. Odběr PSA, klinické vyšetření včetně vyšetření per rektum, je dopo‑ ručeno provádět ve 3., 6. a 12. měsíci po léčbě, a dále každých šest měsíců do tří let od radikální léčby a následně jednou ročně (5). Existují stra‑ tifikační modely pro stanovení rizika následné terapie, vzniklé dle studie hodnotící dynamiku PSA velmi časně po operaci (49). Sledování PSA během farmakologické léčby vychází z před‑ pokladu, že pokles PSA je indikátorem buněčné smrti nádorových buněk navozené léčbou. Proto je rychlost poklesu a hodnota PSA dobrým uka‑ zatelem účinnosti léčby (50). ZÁVĚR Zásadním ukazatelem kvality onkomarkerů není pouze jejich diagnostická přesnost, ale také možnost zavedení do běžné klinické praxe, ať už z pohledu technologického či ekonomic‑ kého. Právě tato kritéria splňují nové izoformy PSA. V kombinaci s celkovým PSA umožňují tyto izoformy významné zlepšení nejen diagnostiky karcinomu prostaty. Mají také místo ve sledování po radikální léčbě, nebo v predikci jejího selhání. Využití těchto nových markerů má možnost prav‑ děpodobně významně omezit počet zbytečných biopsií prostaty a s nimi spojenou nadbytečnou léčbu. Kombinace nových markerů a stále se zdokonalujících zobrazovacích metod má poten‑ ciál zlepšit přesnost prediktivních nomogramů. Ty nám pak pomohou určit individuální riziko každého pacienta, podle kterého zvolíme ade‑ kvátní diagnostický popřípadě léčebný postup. LITERATURA 1. Siegel RL, Miller KD, Jemal A. Cancer statistics 2016. Cancer J Clin. 2016; 66: 7–30. 2. Zhou CK, Check DP, Lortet‑Tieulent J, et al. Prostate cancer incidence in 43 populations worldwide: An analysis of time trends overall and by age group. Int J Cancer 2016; 138: 1388–1400. 3. Andriole GL, Crawford ED, Grubb RL, et al. Prostate cancer screening in the randomized prostate, lung, colorectal, and ovarian cancer screening trial: mortality results after 13 years of follow up. J Natl Cancer Inst. 2012; 104: 125–132. 4. Schroder FH, Hugosson J, Roobol MJ, et al. Screening and prostate cancer mortality: results of the European Randomised Study of Screening for Prostate Cancer (ERSPC) at 13 years of follow up. Lancet 2014; 384: 2027–2035. 5. Mottet N, Bellmunt J, Bolla M, et al. EAU‑ESTRO‑SIOG Guidelines on Prostate Cancer. Part 1: Screening, Diagnosis, and Local Treatment with Curative Intent. Eur Urol. 2017; 71(4): 618–629. 6. Crawford ED, Schutz MJ, Clejan S, et al. The effect of digital rectal examination on prostate‑specific antigen levels. JAMA 1992; 267(16): 2227–2228. 7. Thompson IM, Pauler DK, Goodman PJ, et al. Prevalence of prostate cancer among men with a prostate‑specific antigen level <or=4.0 ng per milliliter. N Engl J Med. 2004; 350: 2239–2246.