ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2019

261 KOMENTÁŘ Ces Urol 2019; 23(3): 261–262 Komentář k článku Schraml J, Hlavička M, Broul M, Cihlář F. Miniivazivní uzávěr vezikovaginální píštěle pomocí robota jednoportovým vstupem Ces Urol 2019; 23(2): 97–100 Autoři Jan Schraml, Martin Hlavička, Marek Broul, Filip Cihlář v článku „Miniinvazivní uzávěr vezikovagi‑ nální píštěle pomocí robota jednoportovým vstu‑ pem" uvádějí, že primární léčbou vezikovaginální fistuly byl v éře otevřené chirurgie vaginální přístup a k transabdominální rekonstrukci se přistupovalo až po jeho selhání (s. 98), což není zcela přesné, protože existovaly a existují píštěle primárně ne‑ vhodné k transvaginální rekonstrukci. Z éry otevřené urologické chirurgie jako citaci vybírám „klasiku", která potvrzuje mé tvrzení: Blandy J. (ed). Operative Urology. 2 nd ed. 1986, ISBN 0-632-01194-7. Dávno popsané principy chirurgie vezikovaginálních píštělí stále platí i pro nejmodernější operační metody. Robotický systém da Vinci lze, podle vlastních zku‑ šeností, efektivně využít dokonce i pro rekonstrukci postaktinických fistul. Já osobně v chirurgii fistul ne‑ vidímpodstatnou výhodu aplikace jednoportového systému z důvodu významného omezení rozsahu pohybů ramen (což je zřetelně patrné na videu) za cenu zanedbatelného snížení invazivity. doc. MUDr. Jan Doležel, Ph.D. Masarykův onkologický ústav Žlutý kopec 7 656 53 Brno e-mail: dolezel@mou.cz Brno, 29. 7. 2019 Odpověď autorů na komentář Jednoportová chirurgie je obecně spojena s horším manipulačním prostorem uvnitř těla pacienta (a přesto se rozvíjí), stejně tak tomu je i v případě využití robotického systému, byť některá úskalí jsou pomocí robotického software eliminována. Systém da Vinci Xi® Single‑site tech‑ nology (umožňuje čtyřramenný systém využít i pro jednoportový přístup; nejedná se o zcela nový a sofistikovanější systém SP – Single Port) umožňuje výkon provést pouze cca 30mm incizí, která se zcela skryje v jizvě pupku. Pro mnoho žen je tento kosmetický efekt velice důležitý o to více, pokud podstoupily hysterektomii vaginální cestou. Proto v těchto případech dáváme před‑ nost již zmíněnému jednoportovému výkonu i za cenu horšího komfortu pro operatéra. Ale v případě nutnosti – nemožnosti provést výkon v odpovídající kvalitě – jsme připraveni dopl‑ nit Single‑site výkon o poslední (čtvrté) volné rameno dalším rutinním portem mimo oblast zavedeného single portu či úplně převést výkon na klasický multiportový robotický výkon, kterým provádíme primárně všechny postaktinické píš‑ těle. Kosmetický efekt operací bude v budouc‑ nu hrát ještě vetší roli ruku v ruce s tím, jak se v populaci šíří tetováž. Již dnes mnohdy volíme i místo kožní incize s ohledem na tetováž a její následnou rekonstrukci. Postavení vaginálního přístupu bylo široce diskutováno i na posledním Zimním urologickém sympoziu v lednu 2019 ve Špindlerově Mlýně, kde na tuto možnost, v jeho podání velice úspěšnou, upozorňoval v této souvislosti profesor T. Hanuš. Naše pracoviště se před érou miniinvazivní chi‑ rurgie (laparoskopie) řadilo k těm pracovištím, která vždy volila vaginální způsob uzávěru vezikovaginál‑ ní píštěle, pokud nebylo kontraindikací k tomuto