ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2019

290 EDITORIAL Ces Urol 2019; 23(4): 290–291 Editorial Vážené kolegyně, vážení kolegové, protože další číslo časopisuČeská urologie vychází nedlouho poté, co byla oficiálně zveřejněna poslední část vzdělávacího programu v oboru urologie, dovol‑ te mi, abych Vámpřiblížil proces jeho zrodu. Na jeho přípravě jsem se totiž podílel jak z pozice předsedy Akreditační komise Ministerstva zdravotnictví pro obor urologie, tak i člena výboru ČUS zodpovědného za koordinaci vzdělávacích aktivit. Možná nebude na škodu zmínit širší rámec specializačního vzdělávání. Vzhledem ke specifice našeho povolání je vzdělávání lékařů určováno v obecné podobě zákonem a celou řadou dalších právních předpisů a jakákoliv změna specializační‑ ho vzdělávání podléhá složitému a velmi dlouhé‑ mu legislativnímu procesu. V roce 2017 byla přijata novela 67/2017 Sb. Záko‑ na 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře, zub‑ ního lékaře a farmaceuta. Obecně definuje základní obory vzdělávání, délku vzdělávání ve kmeni, určuje postavení nadstavbových oborů a certifikovaných kurzů, definuje podmínky, za nichž lze vstoupit do specializačního vzdělávání, definuje odborný dozor, odborný dohled a podobně. V celkemsedmi bodech odkazuje Zákon na další prováděcí předpisy (tedy vy‑ hlášky, případněmetodické pokyny), s jejichž tvorbou se začalo až poté, coZákon vstoupil v platnost. Jedním z těchtoprováděcíchpředpisů jsou i vzdělávací progra‑ my jednotlivých oborů, které určují náplň vzdělávání z pohledu lékařů, ale současně i určují charakteristiky pracovišť, na nichž může vzdělávání probíhat. Dovoluji si spekulovat, že hlavním důvodem novelizace zákona byla snaha Ministerstva zdravot‑ nictví ČR řešit personální krizi v mnoha oborech na‑ šeho zdravotnictví zjednodušením specializačního vzdělávání a vytvořením podmínek pro možnost širšího využití zahraničních lékařů. Hlavní práci na přípravě Vzdělávacího programu odvedla Akreditační komise MZd pro obor urologie, což je poradní orgán Ministerstva zdravotnictví ČR, složený z respektovaných odborníků, které navr‑ huje Česká urologická společnost, lékařské fakulty jednotlivých vysokých škol a Česká lékařská komo‑ ra. Ta však musela respektovat obecná zadání ze strany Ministerstva zdravotnictví a výsledek je tak kompromisem mezi názorem odborné komunity oboru a názorem státní autority. Proces přípravy Vzdělávacího programu urolo‑ gie trval více než dva roky, během nichž materiál procházel zdlouhavým kolotočem návrhů, protiná‑ vrhů, upravujících návrhů, doplnění a změn. Určitě bych doporučil všemurologůmseznámit se s plným zněním Vzdělávacího programu urologie a s dalšími informacemi týkajícími se specializačního vzdělávání nawebových stránkách ČUS. Na tomtomístě bych se omezil na komentář několika nejdůležitějších aspektů a změn nového systému. Za naprosto klíčové považuji, že se podařilo uhá‑ jit postavení urologie jako základního oboru – tento na první pohled samozřejmý a nenápadný fakt bude mít zcela zásadní konsekvence v příštích letech, kdy budeme obhajovat existenci samostatných lůžko‑ vých oddělení, jednat o úhradách a podobně. Zásadní změnou je to, že náplň vzdělávání v oboru je „roztržena“ do dvou právních norem – zvláštní vyhláška upravuje vzdělávání ve kmeni (vyšla v říjnu 2018), zatímco vlastní specializační výcvik je upraven vyhláškou ve Věstníku Minister‑ stva zdravotnictví ČR (vyšla v červenci 2019). Souvisí to s tím, že ministerstvo chtělo do značné míry unifikovat podobu kmenů v jednotlivých oborech, ukončit je zkouškou a dát tak lékařům po kmeni větší pravomoci. Zlé jazyky tvrdí něco o tichém návratu k systému dvoustupňové atestace… Jako pozitivumvidím to, že se v rámci kmene po‑ dařilopodstatně snížit počet povinných kurzů a rozšířit možnosti jejich absolvování formou e‑learningu. Nově jsme zařadili třídenní kurz „Novinky v urologii“, který má ambice stát se českou obdobou kurzů EUREP, kde účastníci dostanou aktuální „up‑date“ dění v jednot‑ livých segmentech urologie. Bohužel se nepodařilo prosadit jeho zařazení na konec vlastního specializač‑ ního vzdělávání, kde by podle našeho názoru dával větší smysl, aleministerstvo trvalo na jeho zařazení do kmene. Budeme se však snažit, aby náplň kurzu byla