ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2019

320 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Ces Urol 2019; 23(4): 316–324 období jsme zachytili celkem 155 MDR bakterií. Vět‑ šinou se jednalo o střevní G-tyče, jejichž rezistence byly podmíněny expresí beta‑laktamázy s rozšíře‑ ným spektrem ESBL (n = 108). Přehled nejčastěji izolovaných mikroorganizmů včetně zastoupení MDR foremuvádí tabulka 1. Ze sporadických kmenů (méně než deset izolátů za sledované období) měly významný podíl (33–100 %) MDR formy bakterií Haf- nia alvei, Stenotrophomonasmaltophilia a Serratia sp. Pro nejčastější G- a relevantní gram‑pozitivní (G+) bakterie jsme shrnuli spektrum citlivostí a re‑ zistence na běžně používaná antibiotika. Polovina izolátů E. coli se ukázala rezistentní na ciprofloxacin (v ambulantní sféře až 57,1 %), třetina E. coli není citlivá na kotrimoxazol. Naopak dobrou citlivost si zachovává vůči amoxicillin‑klavulanátu, cefalo‑ sporinům II. a III. generace a (na rozdíl od všech ostatních enterobakterií) také vůči nitrofurantoinu. V rámci rodu Klebsiella opět vyniká rezistence vůči ciprofloxacinu (58,4 %), ale více než čtvrtina izolátů k tomu byla rezistentní na amoxicillin‑klavulanát, ce‑ falotin, cefuroxim, cefotaxim, ceftazidim, kotrimoxa‑ zol, ofloxacin, piperacilin‑tazobaktam a tetracyklin. Proteus sp. vykazuje podobný profil citlivosti jako E. coli s výjimkou nitrofurantoinu, na který je přirozeně rezi­ stentní. Enterobacter sp. je kromě karbapenemů dobře citlivý na aminoglykosidy, rezistence vůči všemostat‑ ním popisovaným antibiotikům přesahují v našem souboru 20 %. Vůči amikacinu jsou enterobakterie obecně citlivější (rezistence méně než 5 %) než ke gentamicinu. Žádná z gramnegativních tyček s výjimkou P. aeruginosa nebyla rezistentní vůči meropene‑ mu a imipenemu. Stejně tak nebyl zaznamenán výskyt S. aureus nebo Enterococcus sp. , které by nebyly citlivé na vankomycin. Kompletní přehled antimikrobiálních rezistencí G- patogenů uvádí tabulka 2a, pro G+ mikroby tabulka 2b. DISKUZE Když v létě roku 1928 odjíždí Alexander Fleming, mikrobiolog St. Mary’s Hospital v centrálním Londý‑ ně, na dovolenou a na laboratorním stole zapomene Petriho misku s koloniemi stafylokoků, navždy tím přepisuje dějiny medicíny. Nezavře ani okno, a tak v následujících dnechmohou domístnosti vlétnout spory plísně, později pojmenované Penicillinum notatum, ze sousední laboratoře a kontaminovat jeho koloniemikroorganizmů. Po návratu si Fleming všímá neobvyklého vzhledu svých bakterií a jedna z příštích Nobelových cen má svého majitele (3). Předkládaný přehled prevalence uropatogen‑ ních bakterií a spektra jejich rezistencí je jedním z mála v české odborné literatuře. Naplňuje dopo‑ ručení guidelines EAU o tom, že urologové by měli znát lokální spektrum rezistencí a dle nich indikovat empirickou antimikrobiální léčbu. Prokázali jsme vysokoumíru rezistence mikroorganizmů vůči fluo­ rochinolonům a kotrimoxazolu, antibiotikům do‑ sud patřícím mezi pilíře empirické léčby uroinfekcí u ambulantních pacientů. Příznivý je fakt, že jsme (s výjimkou P. aeruginosa ) nezaznamenali případ G-enterobakterie rezistentní vůči karbapenemům ani G+koků odolných k vankomycinu. E. coli zastupuje 35 % všech bakteriálních izolátů ze sledovaného období. Rezistence k ciprofloxa‑ cinu u ambulantních pacientů na úrovni 57,1 % dokazuje nevhodnost jeho dalšího širokého po‑ užívání. Bez ohledu na uvedená data je na tomto místě třeba připomenout právně závazné nařízení Evropské komise z 11. března 2019 zakazující pou‑ žívání fluorochinolonů v řadě dosud uznávaných indikací. Od nynějška se nemají fluorochinolony používat pro léčbu sepse, prevenci recidivujících uroinfekcí, ale ani jako profylaxe endourologic- kých operačních výkonů a transrektální biopsie prostaty . (Naopak trvá indikace k léčbě bakteriální prostatitidy a komplikovaných uroinfekcí.) (23) Dle studie z Basileje (Švýcarsko) jsou E. coli urologických pacientů výrazně častěji rezistentní k ciprofloxacinu než u vzorků z jiných oddělení (4), což snad souvisí s dosavadní oblibou fluoro‑ chinolonů při empirické léčbě i profylaxi v urologii. O mnoho lépe na tom není ani kotrimoxazol, vůči němuž bylo rezistentních 42 % hospitalizačních a 34 % ambulantních izolátů E. coli – podobně jako v nedávné studii z Fakultní nemocnice v Hradci Králové (5). MDR kmeny (ESBL nebo AmpC) E. coli představovaly 5,0 %, což je podobná proporce jako v sousedním Maďarsku (6) i v rozsáhlé britské