ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

20 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(1): 18–25 surgery“. Vyhledávání jsme omezili na humánní studie publikované v posledních deseti letech. MECHANISMY REZISTENCE Hlavní genetická informace bakterií je kódována v bakteriálním chromozomu. Některé bakterie však obsahují malé kruhové molekuly DNA, tzv. plaz‑ midy, které kódují celou škálu informací včetně rezistence. Přenos genetické informace u bakterií probíhá nejen vertikálním způsobem, tedy z ge‑ nerace na generaci, ale i horizontálním způsobem, tedy v rámci jedné generace, a to i mezi různými bakteriálnimi kmeny. Horizontální přenos se může uskutečnit několika způsoby (5): ◼ transdukcí – přenosem pomocí bakteriálních virů (6) ◼ konjugací – výměnou genetické informace díky přímému spojení dvou bakterií ◼ transformací – příjmem genetické informace z prostředí Rezistence vůči antibiotikům je podmíněna širo‑ kým spektremmechanismů kódovaných jak chromo‑ zomálně, tak plazmidově. Následující zjednodušený přehled mechanismů rezistence má za cíl ukázat nej‑ častější způsoby rezistence vůči antibiotikům. Modifikace antibiotika ◼ Chemická modifikace antibiotika: bakterie pro‑ dukují enzymy schopné chemicky změnit mo‑ lekulu antibiotika. Nejčastěji dochází k acetylaci, fosforylaci či adenylaci některé části molekuly antibiotika. Příkladem této rezistence může být enzym AME (Aminoglycoside Modifying Enzym), který kovalentní vazbou modifikuje hydroxylovou nebo amino‑skupinu aminogly‑ kosidového antibiotika, a tím ho inaktivuje (5). ◼ Destrukce molekuly antibiotika: produkce en‑ zymu schopného destruovat molekulu anti‑ biotika. Příkladem této rezistence je enzym β‑laktamáza, která rozkládá amidový můstek β‑laktamového kruhu penicilinové řady an‑ tibiotik. Bylo popsáno více než 1 000 druhů β‑laktamáz. Pro lepší orientaci bylo vytvořeno několik klasifikací; pro klinickou praxi jsou vý‑ znamné následující skupiny: ◾ ESBL (Extended‑spectrum β‑lactamase): β‑laktamáza schopná inaktivovat penicili‑ ny, cefalosporiny I.–III. řady a monobaktamy; naopak ESBL bakterie jsou citlivé ke karba‑ penemům a cefemycinovým antibiotikům (cefoxitin, cefotetan, cefmetazol); tento en‑ zym je inhibován kyselinou klavulanovou (5), ◾ AmpC β‑laktamáza, někdy též nazývaná ce‑ falosporináza je schopna inaktivovat všechny peniciliny i cefalosporiny; cefalosporiny IV. ge‑ nerace jsou horším substrátem a zachovávají si reziduální aktivitu; tento enzym není inhi‑ bován kyselinou klavulanovou (5), ◾ karbapenemázy: několik typů enzymů inaktivující všechna antibiotika penicilino‑ vé řady včetně karbapenemů; tyto enzymy dělíme na serinové karbapenemázy a me‑ talokarbapenamázy; serinové karbapene‑ mázy jsou na rozdíl od metalokarbapene‑ máz inhibovány kyselinou klavulanovou a tazobaktamem. Snížení permeability nebo eflux molekuly antibiotika ◼ Snížení permeability: hydrofilní molekuly do buňky pronikají díky membránovým protei‑ nům, takzvaným porinům. Změnou exprese porinů nebo jejich modifikací se změní per‑ meabilita a tím i účinnost antibiotika. Tento typ rezistence se uplatňuje například u fluo‑ rochinolonů, beta‑laktamů a tetracyklinových antibiotik (5). ◼ Efluxní pumpa: bakterie mají v membránách integrované proteinové komplexy, které jsou schopny odstraňovat nepotřebné či škodlivé molekuly z cytoplazmy. Tyto membránové komplexy (efluxní pumpy) mohou také od‑ straňovat molekuly antibiotika. Efluxní pumpa může být molekulově specifická pro dané anti‑ biotikum (například rezistence vůči tetracyklinu), nebo v případě multirezistentních bakterií může být schopna odstranit celou škálu antibiotik (fluorochinolony, beta‑laktamy, karbapenemy a polymyxiny) (5).