ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

31 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(1): 26–41 ralelního sekvenování (sekvenování nové generace, Next Generation Sequencing – NGS) s následným doplněním vyšetření MLPA (Multiplex Ligation­ ‑dependent Probe Amplification), které slouží k vy‑ šetření velkých delecí a duplikací, které nemusí být při NGS zachyceny. Unemocných s prokázanýmheredi‑ tárnímnádorovýmsyndromem je pakmožné využít při plánování potomka metod preimplantační dia‑ gnostiky (PGD– PreimplanatationGenetic Diagnosis), kdy je při umělém oplodnění (IVF) cíleně vyšetřena nádorová mutace před implantací blastomery do dělohy a lze tak zabránit přenosu dané choroby do další generace. SYNDROM VON HIPPEL LINDAU Syndrom von Hippel‑Lindau (VHL) byl prvním definovanýmnádorovýmsyndromemasociovaným s renálním karcinomem. Jedná se o autosomálně dominantně (AD) dědičné onemocnění s téměř kom‑ pletní penetrancí do věku 65 let a s incidencí 1 : 36000. Příčinou je zárodečnámutace tumor supresorového genu VHL (3p25.3) (6). Produkt VHL genu – protein VHL (pVHL) je ligáza, která při normoxii ubikvitinuje hypo‑ xický inducibilní faktor 1α (HIF1α) a tak způsobí jeho degradaci v proteazomu. Při mutaci VHL HIF1α uniká degradaci a po heterodimerizaci s β podjednotkou aktivuje řadu růstových, angiogenních amitogenních faktorů (VEGF, PDGFβ, TGFα) (7). Spektrumklinických projevů syndromu VHL je široké, kromě RCCnejčastěji vznikají hemangioblastomy mozečku, mozkového kmene, míchy a sítnice (až u 70%nemocných), méně frekventované jsou feochromocytomy/paraganglio‑ my (20 % nemocných), pankreatické neuroendo‑ krinní tumory (přibližně 10 % nemocných) či nádory endolymfatického vaku (5–10%nemocných). Dále se mohou objevit cysty v různých lokalizacích (ledviny, pankreas, játra, slezina) a cystadenom nadvarlete či širokého vazu děložního. Pokud bychom postižení jednotlivých orgánů srovnali dle věku pacienta do časové osy, hemangioblastomsítnice je diagnostiko‑ ván v průměrném věku 25 let (1–67), postižení CNS ve 30 letech (11–78) a RCC v 37 letech (16–67) (8, 9). Závažnost renálního postižení je variabilní, dokonce i mezi členy postižené rodiny. U některých nemoc‑ ných s VHL renální karcinomnikdy nevznikne, jiní mají jen malé množství renálních cyst a další mohou mít Tab. 3.  Doporučující kritéria ke genetickému vyšetření Tab. 3.  Referral criteria for genetic counselling RCC ≤ 46 let Bilaterální a/nebo multifokální renální léze Pozitivní rodinná anamnéza RCC Extrarenální manifestace charakteristické pro jednotlivé syndromy Obr. 6.  Žena, 38 let, VHL syndrom. Preparát po obou- stranné transperitoneální nefrektomii, histologicky vícečetné světlobuněčné renální karcinomy Fig. 6.  Thirty-eight year old femalewithaVHL syndro- me. Kidneys after transperitoneal bilateral nephrectomy, histologicallymultiple clear cell renal cell carcinomas Obr. 7.  CT, koronární řez. Nemocný s tuberózní skle- rózou. Ledviny prostoupeny mnohočetnými angio- myolipomy a cystami, v retroperitoneu vlevo pruhovité zakrvácení Fig. 7.  CT scan, coronal plane. Patient with tuberous sclerosis. Kidneys with multiple angiomyolipomas and cysts, a stripeof haemorrhage in the left retroperitoneum