ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

35 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(1): 26–41 FH mutace se začátkem v 8–10 letech, v 18 letech pak přejít na dispenzarizaci pomocí MRI (42). Po‑ kud je diagnostikován i jen malý karcinom ledviny v rámci HLRCC syndromu, aktivní sledování není doporučováno, ale je indikována radikální chirur‑ gická intervence (nefrektomie či resekce se širokým okrajem). Radikální přístup u HLRCC se liší od většiny hereditárních nádorových syndromů asociovaných s RCC (VHL, HPRCC, BHD), kde jsou metodou volby nefron šetřící metody či možnost aktivního sledo‑ vání u drobných ložisek. U těchto syndromů je cí‑ lem zachování co největšíhomnožství zdravé tkáně a z dlouhodobého hlediska renálních funkcí (43). HEREDITÁRNÍ PAPILÁRNÍ RENÁLNÍ KARCINOM Hereditární papilární renální karcinom je AD dě‑ dičný, vzácný syndrom s vysokou penetrancí (téměř 100 % do 80 let věku), který je charakterizovaný výskytem papilárního renálního karcinomu typu 1 (PRCC-1) a papilárních renálních adenomů, typicky s multifokálním a bilaterálním postižením ledvin někdy až stovkami či tisícovkami tumorů (28). Histo‑ logicky jsou karcinomy u syndromu HPRCC neodliši‑ telné od sporadického PRCC-1, na syndrommusíme myslet při vícečetnémpostižení a/nebo při pozitivní rodinné anamnéze stran RCC (44). Extrarenální ma‑ nifestace nejsou popsány (24). Příčinou syndromu HPRCC je aktivační mutace protoonkogenu MET (7q31), jehož produktem je tyrosinkinázový receptor c‑MET pro hepatocytární růstový faktor. Vzhledem k absenci extrarenálních manifestací je screening omezen na ledviny. Tumory u HPRCC syndromu rostou pomalu, průměrně o 0,19 cm/rok, přesto tyto nádory mohou metastazovat (45, 46). Medián věku diagnózy HPRCC spadá do 6. dekády života, ale jsou i případy vyskytující se před 20. rokem věku (47). Stran léčby se u renálních tumorů u pacientů s HPRCC zpravidla využívá „pravidla 3 cm“. U po‑ kročilého onemocnění vedla identifikace aktivační MET mutace u pacientů s HPRCC a se sporadickým PRCC-1 ke klinickým studiím s využitím inhibitorů MET. Byl hodnocen efekt foretinibu (inhibitor MET, VEGFR2, RON a AXL) u pacientů s PRCC. Největší benefit byl pozorován u pacientů se zárodečnou patogenní variantou MET; 5 (50 %) z 10 pacientů vykázalo parciální odpověď ve srovnání s 5 (9 %) z 57 pacientů se sporadickým tumorem (28). Stran dispenzarizace se doporučuje u rizikových pacientů provést v 18 letech CT/MRI břicha. Pokud je toto výchozí vyšetření bez patologie, další zobrazovací vyšetření, CT nebo MRI, by mělo být provedeno ve Obr. 11.  Elektroferogramčásti exonu1genuVHL s prokázanoupatogenní variantouc.302T>Gvheterozygotnímstavu Fig. 11.  Electropherogram of the part of 1 gene of VHL with a determined pathogenic variant c302T>G in a hete- rozygous state