ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

67 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Ces Urol 2020; 24(1): 60–68 čení gravidity se stupeň CKD snížil na hodnoty před otěhotněním. U druhé došlo k trvalé progresi i po ukončení gravidity na CKD stupně III (7, 8). Závažnost problematiky IMC v našem souboru podporují uváděné literární údaje. IMC jsou uváděny jako jedna z hlavních příčin abortu (9, 10, 8). Nálezy asymptomatické bakteriuriemluvící pro osídlení DMC augmentované veziky s ČIK byly v našem souboru ve 100 %. Nevedly ale ke klinicky manifestním pro‑ blémům. Projevy infekce HMC (pyelonefritidy) jsme pozorovali pouze v jednom případě a byly spojeny s progresivní dilatací na HMC. Vyžádaly si časnou, intenzivní, cílenou léčbu antibiotiky a současné pro‑ vedení derivace HMC a DMC (viz shora). Intenzivní profylaxe antibiotiky je často doporučována po dobu celé gravidity přes jejich možné vedlejší účinky na plod, zejména s ohledemnamožný vezikoureterální reflux u nemocných po rekonstrukcíchDMC (5). Sami jsme dlouhodobé antibiotické profylaxe v našem souboru nemocných využili pouze u jedné gravidní z indikace porodníka po předchozím spontánním abortu. Projevy IMC u této podruhé gravidní pacient‑ ky byly po celé těhotenství klinicky negativní (9, 10, 7). Lehké sekundární hypochromní anémie nebyly závažnýmproblémem. Elektivní nasazení substituční terapie železembylo plně terapeuticky dostačující (8). Projevy hypertenze jsme zaznamenali u tří pacien‑ tek. Závažná byla pouze v jednompřípadě s rychlým rozvojempreeklampsie, která vedla k indikaci ukonče‑ ní gravidity v časném stadiu. V ostatních dvou přípa‑ dech byl vysoký krevní tlak nevýznamnou, přechod‑ nou gestační komplikací. Naše pozorování podporuje literárně udávaný vyšší výskyt preeklamptických epi‑ zod u gravidních nemocných s augmentacemi (10%) oproti jinak zdravým těhotným (3 %) (8, 11). Jednou jsme zaznamenali vznik gestačního diabetu. I zde šlo o nezávažnou, přechodnou kom‑ plikaci. S ukončením gravidity došlo k plné kom‑ penzaci stavu (8). Z hlediska urologa a porodníka je diskutova‑ nou otázkou vedení porodu. Všechny naše těhotné podstoupily porod sekcí (7, 12, 13). Jedním z důvodů indikace SC v našem souboru byly u všech našich pacientek současně s augmentační cystoplastikou provedené rekonstrukční plastiky na hrdle pro dosa‑ žení kontinence. V těchto případech lze urologicky doporučit porod SC jako prevence porodního trau‑ matu plastiky hrdla během spontánního porodu. Ten může vlivem tlakové ischemie vést k poškození neohrdla a uretry s následky poruchy kontinence (14, 15). Literárně je ale i v těchto případech připouštěna možnost vedení spontánního porodu přirozenými porodními cestami při rozhodnutí matky (2). Jinou z urologického hlediska možnou komplikací SC je poranění cévní stopky nebo neoveziky. V případech spontánního porodu je nutno v prevenci traumatu vždy důkladně před poro‑ dem vyprázdnit augmentovaný měchýř (2, 16, 17). Z pohledu porodníka možné komplikace spontánního porodu v důsledku nefyziologic‑ kých poměrů v rekonstruovaných porodních cestách a obvykle chronicky přítomné infek‑ ci v porodních cestách mohou ohrozit matku i novorozence. Spolu s předčasně indukovaným porodem to vede většinou k indikaci SC. Kompli‑ kované stavy vyžadují vždy přítomnost urologa, ale ani zde není vyloučena možnost poranění stopky nebo měchýře. U žádného z novorozenců nebyla zjištěna VVV. I toto plně koreluje s literárními údaji (6) (Obr. 4). Přesto pro bezpečné zajištění možných komplikací u novorozence je vhodná přítomnost zkušeného neonatologa u porodu, přestože ve shodě s lite‑ rárními údaji většina novorozenců je bez nutnosti intenzivní neonatologické péče. V jednom z našich případů byla nutná neodkladná intenzivní neo‑ natologické péče o novorozence s projevy závaž‑ né fetální restrikce. Ani tato vysoce kvalifikovaná péče neodvrátila u novorozence s enormně nízkou hmotností pod 500 g projevy multiorgánového selhání s následkem úmrtí. ZÁVĚR U žen po rekonstrukcích DMC pro závažné vrozené urogenitální anomálie není gravidita kontraindikována. Přirozená cesta otěhotnění je možná (12). Vyšší počet VVV oproti dětem jinak zdravých těhotných není vykazován. Pacientka po rekonstrukcích DMC augmentací vyžaduje trvalou následnou přechodovou péči (13). Mož‑