ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2020

293 KAZUISTIKY Ces Urol 2020; 24(4): 289–294 Vzhledem k vzácnému výskytu jsou dostupné zahraniční zdroje ve formě kazuistik a menších sou‑ borů pacientů. Největší soubor, celkem 38 pacientů, prezentoval Zhang et al. (2019), který srovnává klinické a patologické charakteristiky pacientů s BLT. Společné histologické rysy byly acantóza, hyper- a parakeratóza, keratinové cysty a přítomnost neutrofilní zánětlivé odpovědi. Dyskeratóza a keratinové cysty mohou sloužit k odlišení od klasických condylomat, u kterých se tyto znaky běžně nevyskytují (7). Z histologického hlediska je přesná terminologie i nadále diskutovaná. BLT byl dříve klasifikován jako podskupina verukózního karcinomu. Na rozdíl od BLT je ale verukózní karcinom pokládán za lézi ne‑ související s HPV infekcí. Buňky verukózního karcino‑ mu také postrádají maligní atypie, nejsou přítomné koilocyty a je patrná jasná hranice mezi nádorem a zdravou tkání (tzv. pushing broders). Následně byl pro společnou HPV indukovanou onkogenezi zařazován do podskupiny kondylomatózní (warty) varianty dlaždicobuněčného karcinomu penisu. I ve srovnání s warty variantou lze v histologickémobra‑ ze pozorovat několik odlišností (umístění koilocytů, rozhraní tumor/stroma) (7). Dle WHO histopatolo‑ gické klasifikace z roku 2016 a dle EAU (European Association of Urology) guidelines z roku 2020 je BLT premaligní HPV indukovanou kožní lézí s rizikem maligní transformace. Léčit by se měl jako dobře diferencovaný dlaždicobuněčný karcinom (3, 6). U BLT je přítomná mikroinvazivní komponenta u poloviny případů, která koreluje s přítomnosti high- risk HPV virů (7). Předevšímu invazivního BLT jsou pak přítomné atypickémitózy a ložiskamikroabscesůvpo‑ vrchovýchvrstvách (7). Uprezentovanéhopacientabyl přítomný invazivní růst i přes low-riskHPV infekci, v his‑ tologickémobrazunadále typické struktury koilocytů, mikroabscesů, ložiska para- i hyperkeratózy. Zlatý standard léčby BLT představuje kompletní excize ložiska. I přes kompletní odstranění dochá‑ zí k recidivě onemocnění v průběhu sledování u 23–60 % pacientů (7). Radikální excize je pro svou lokalitu a rozsah mutilujícím výkonem, rizikovým pro často morbidní pacienty s komplikovaným hojením. K dispozici jsou další méně invazivní techniky léčby BLT, kterémají své omezenémísto u lézí menších velikostí nebo u vyso‑ ce rizikových nemocných, nicméně za cenu výrazně nižší lokální kontroly. Mezi tytomodality patří ablační techniky (elektrokoagulace, laserová ablace) a topická aplikace látek, jako podofylin, imiquimod, 5-flurouracil (5, 9). U polymorbidních pacientů a při anatomicky méně přístupných lokalizacích lze ablační techniky využít s vědomím vyššího rizika recidiv (8). Topicky aplikované látky lze pro jejich schopnost penetrovat kožní bariérou a způsobovat systémové nežádoucí účinky, použít jen u lézí menších velikostí s variabilním efektem. Podofylin se svými cytotoxickými účinky lze aplikovat na plochu o maximální velikosti 10 cm² a 5-flourouracil na plochu maximálně 25 cm² (8). Zevní aktinoterapie prokázala svou účinnost u některých pacientů s vědomím zvýšeného rizika transformace v anaplastický typ karcinomu (6). Sys‑ témová chemoterapie (5-fluorouracil a cis-platina) v kombinaci se zevním ozářením měla v několika Obr. 3.  Objemná papilárně uspořádaná exofytická léze s low-grade morfologií a prominujícími fibrovaskulárními papilami, tzv. „pushing“ bazí Fig. 3.  Exophyticpapillary lesionof lowgrademorphologywithprominent fibrovascular papillae, socalled „pushing borders“