ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2021

23 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2021; 25(1): 17–26 indikace. Mikrobiální osídlení se prokázalo u 96 % vymočených a 29 % katetrizovaných vzorků moči pomocí EQUC a u 80 % vymočených a 27 % ka‑ tetrizovaných vzorků pomocí NGS. Se vzrůstající závažností LUTS (měřeno Mezinárodním skóre prostatických symptomů IPSS) rostl i počet de‑ tekovaných bakteriálních druhů ve vzorku. Strep- tococcus a Candida byly zatoupeny ve skupině s těžkými LUTS častěji než u pacientů s mírnými a středně závažnými symptomy, avšak bez stati‑ stické význmnosti (26). Že by složení MM mohlo mít vliv na jímací LUTS s urgentní inkontinencí (UUI), naznačuje práce kolek‑ tivu Kramerové et al., v níž pacienti s UUI měli vyšší diverzitu MM než kontroly bez symptomů UUI (24). Thomas‑White et al. referovali soubor pacientek s UUI (n = 57), jejichž MM vykazoval vyšší diverzitu – dete‑ kovanou EQUC – než zdravých kontrol (n = 60). Vyšší diverzitamikrobiomu byla také spojena s horší odpo‑ vědí na léčbu solifenacinem. Tyto závěry vyplynuly z EQUC, zatímco při použití NGS měly paradoxně obě skupiny žen stejnou míru alfa‑diverzity a domi‑ nantním rodembyl u pacientek i kontrol Lactobacillus (19). Naopak se symptomy stresové inkontinence (n = 197) složení MMnijak nesouviselo, což odpovídá zcela odlišným etiologiím obou situací (31). V této studii měly postmenopauzální ženy vyšší diverzitu améně často jeden dominantní urotyp ( Lactobacillus nebo Gardnerella ) než ženy premenopauzální či na hormonální substituční léčbě. Diverzita MM se také zvyšovala s rostoucím BMI (31). Khasriya et al. detekovali MM pomocí NGS a kul‑ tivačně na souboru žen s LUTS (n = 55) a bez nich (n = 26). Zatímco některé OTU byly společné pro obě skupiny, Proteus a Micrococcus se vyskytly pou‑ ze u žen s LUTS a Prevotella a Actinomyces pouze u kontrol (2). MM se patrně mění i s funkčním stavem mo‑ čového měchýře: u pacientů s transverzální lézí míšní vymizel po jednom roce od úrazu u obou pohlaví přítomný rod Lactobacillus a vzorkůmmoči začal dominovat Enterococcus faecalis a další zná‑ mí původci IMC: E. coli, Pseudomonas aeruginosa a Streptococcus pneumoniae (20, 32). Že složení MM souvisí i s renální funkcí naznačují dvě následující studie. V analýze 77 pacientů s chronickým selhá‑ ním ledvin byla diverzita mikrobiomu nepřímo úměrná hodnotě glomerulární filtrace. Čím vyšší byl u subjektů stupeň chronického onemocnění ledvin (CKD III – CKD V), tím nižší byla mikrobio‑ mová diverzita (24). V další studii 67 pacientů po transplantaci ledviny byl popsán statisticky vý‑ znamný rozdíl v zastoupení 21 určitých OTU mezi pacienty s chronickou dysfunkcí transplantované ledviny v porovnání s kontrolami, kterým transplan‑ tát fungoval bezvadně (33). Nové poznatky týkající se MM nepatří výhradně do sféry akademických debat, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jestliže totiž močový trakt trvale osídlují komenzální bakterie v nízkých koncentra‑ cích 10 1 –10 4 CFU/ml (21), je nadále neudržitelná představa IMC jako invaze jednoho virulentního mikroba do sterilního prostředí močového měchý‑ ře; přesnější bude hovořit o oscilaci mezi různými eu- a dysbiózami (14, 18). Do takového modelu pak hladce zapadá i existence asymptomatické bakteriurie, u které již dnes považujeme přítomnost určitých druhů ( Enterococcus faecalis ) za protektivní faktor vůči rozvoji manifestní uroinfekce (34). Ge‑ nomickými studiemi bylo také zjištěno, že některé bakterie žijí jak ve vagině, tak v močovémměchýři a je tedy namístě hovořit o společném urogeni‑ tálním mikrobiomu – oproti současné představě zdravé vaginální flory s převahou Lactobacillus spp ., která brání vzestupu E. coli do močového měchýře s následným rozvojem IMC (21). Objevem existence MM se jako již mnohokrát v historii otevřelo nové pole poznání tam, kde se zdálo, že již není co vymyslet. Jakou roli přesně MM hraje v homeostáze našeho urogenitálního aparátu, bude teprve třeba zjistit, avšak potenciální úlohy MM zahrnují produkci antimikrobiálních látek namířených proti patogenům, funkci bariéry vůči přístupu patogenů k urotelu, posilování obrany­ schopnosti sliznice močových cest, udržování epi‑ teliálních spojů, degradaci škodlivých látek, kom‑ petici o zdroje s uropatogeny či dokonce produkci neurotransmiterů (7). Naděje vkládané do medicínského využití mi‑ krobiomu jsou značné. V našem oboru lze poten‑ ciálně uvažovat o využití MM jako diagnostického markeru urologických onemocnění; lze si představit