108 Ces Urol 2022; 26(2): 99–110 PŮVODNÍ PRÁCE kulární charakteristiky TGCT Klasifikace WHO 2016 usnadňuje hledání možností identifikace nových biomarkerů a prediktorů biologického chování TGCT (3, 10, 14) TGCT jsou charakterizovány přítomností čas‑ tých chromozomálních anomálií, ale nízkým počtem somatických mutací, a to u všech typů TGCT (mutační nálož je pouze kolem 0,5 mutací /1 megabázi), mikrosatelitní instabilita je prakticky negativní Profil chromozomálních změn je věkově specifický Nejčastějším a typickým znakem TGCT kromě prepubertálních TGCT a seminomů je gain chromozomu 12p v podobě overexprese izochro‑ mozomu 12p Zvýšení počtu kopií izochromozomu 12p hraje roli v transformaci preinvazivního GCNIS na invazivní nádor a v klinické praxi v dětské on‑ kologii pomáhá odlišit prepubertální typ teratomu (typ I, GCNIS non‑related) od postpubertálního teratomu (typ II, GCNIS related) (11 15) Nádory s více než třemi kopiemi isochromozomu 12p jsou asociovány s horší prognózou (4, 8, 12, 14) Prepu‑ bertální teratom je diploidní, prakticky všechny ostatní typy TGCT u dětí jsou aneuploidní s výjim‑ kou seminomu, který je hypertriploidní Prepuber‑ tální teratom nemá žádné somatické molekulárně genetické změny Ostatní typy TGCT mají typické změny popsané na chromozomu 1, 4, 6, 11, 16, 20 TGCT v dětském věku mají nejčastěji anomálie chromozomu 1, 3 a 6 Ztráta distálního raménka 1p (delece 1p) je u dětských embryonálních nádorů (Wilmsův tumor, neuroblastom) asociována s horší prognózou Předpokládá se, že tumor supresorické geny lokalizované na distálním úseku chromozo‑ mu 1 mohou mít podíl na schopnosti tkání pod‑ stoupit terminální diferenciaci Proto lze deleci 1p považovat u dětských TGCT za prediktor klinického chování Delece 1p byla nalezena u více než 50 % dětských nádorů ze žloutkového váčku (4, 6, 10, 14, 23, 24, 25) Změny na dlouhém raménku chromozomu 6 (delece 6q) byly nalezeny u více typů nádorů U dětských nádorů ze žloutkového váčku byla prokázána klonální delece distálního raménka 6q u 72 % vzorků V tomto regionu je lokalizován gen růstového regulátoru IGF2R, jehož mutace může mít svou roli v patogenezi nádorů varlat (8, 12, 14) Genetické studie navíc mohou pomoci predi‑ kovat toxicitu chemoterapie, např prokázán poly‑ morfismus v genu GSTP1 je spojován se zvýšeným rizikemperiferní polyneuropatie a ototoxicity (10, 12) Nicméně v klinické praxi v dětské onkologii u TGCT nejsou biologické studie a celoexomové sekvenování standardním postupem a součástí vyšetřovacích algoritmů I když jsou studovány jako možné prediktivní a prognostické faktory, zatím ne‑ jsou zahrnuty do stratifikačních kritérií přiřazujících pacienty do rizikových skupin U našeho souboru testikulárních nádorů jsme kromě přítomnosti isochromozomu 12p další bio‑ logické studie neindikovali ZÁVĚRY Nádory varlat jsou u prepubertálních dětí vzácné, jejich incidence stoupá s věkem U adolescentů jsou vůbec nejčastějším zhoubným nádorem Převážnou většinu tvoří germinální nádory, které představují velmi heterogenní skupinu stran epide‑ miologie, patogeneze, histologického typu a bio‑ logického chování Distribuce histologických typů germinálních nádorů je u mladé generace věkově specifická U prepubertálních pacientů převládají nádory benigní, s maligních typů dominuje yolk sac tumor U adolescentů převažují nádory s maligním potenciálem, většinou se jedná o smíšené germi‑ nální nádory Prognóza pacienta závisí od včasné diagnózy, rozsahu nemoci a dynamiky poklesu nádorových markerů Zlatým standardem léčby je radikální orchiektomie, TSS je možná u přesně definované skupiny prepubertálních chlapců Ad‑ juvantní chemoterapie výrazně zlepšila prognózu TGCT I když zařazujeme testikulární nádory mezi kurativní typy nádorů, nezanedbatelná je toxicita a pozdní následky protinádorové chemoterapie, které mohou výrazně ovlivnit následnou morbiditu a kvalitu života pacienta Kromě deeskalace délky a dávkové intenzity chemoterapie v dětské onko‑ logii při udržení dosavadních výsledků léčby má význam i zlepšení zdravotní osvěty u adolescentů, pravidelné preventivní prohlídky, a tím snížení po‑ čtu pacientů s pokročilým onemocněním
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=