88 Ces Urol 2022; 26(2): 88–89 EDITORIAL EDITORIAL Existují prohlášení, kterým se nevyhnete a slýchá‑ váte je opakovaně Jedním z nich je, že absolvent lékařské fakulty odchází do zahraničí již nikoliv pro peníze, ale z důvodu lepšího systému postgradu‑ álního vzdělávání Je to vůbec pravda a jak si stojí urologie? Úroveň postgraduálního vzdělávání je dána předpisem (zákonnou normou, tzv vzdělávacím programem) a pak způsobem, jak je s tímto před‑ pisem nakládáno Určitý vliv má i zvyklost, dědictví z minulosti, které můžeme najít v samotném vzdě‑ lávacím programu, ale zejména v tom, jak s ním nakládáme Ze vzdělávacího programu by mělo být zřejmé, jaký by měl být plně kvalifikovaný lékař Po‑ kud bychom se shodli na ideální podobě urologa, onko‑urologa a dětského urologa a touto optikou se zpětně dívali na vzdělávací program, pak nám nejlépe vytanou jeho nedostatky Viděli bychom, kde neodpovídá současné realitě, kde požaduje věci zbytečně, nebo naopak nedostatečně Máme dobrý vzdělávací program? Je těžké na‑ jít jednoznačnou odpověď Hledáme konsenzus stejně jako v případě odpovědi na otázku, jaký by měl být plně kvalifikovaný urolog, onko‑urolog nebo dětský urolog Jinou představu bude mít školenec a školitel, ministerstvo a odborná spo‑ lečnost, zástupci lékařských fakult a České lékařské komory, ambulantní specialista a operující urolog z nemocnice Můžeme mít lepší vzdělávací program? Nepo‑ chybně ano Vzdělávací program by měl být živý organismus a měl by reflektovat tempo, jakým se vyvíjí současná medicína Tak tomu v současné době není a díky pandemii covidu-19 můžeme mít tento pocit ještě o poznání větší Jde o obsah normy, která se v určitých intervalech vylepšuje, ale nikdy ne celá Vždycky zůstane nějaká zastaralá povinnost, která je v tu chvíli zbytečná Zásadní by mělo být, aby stanovené požadavky byly reálně proveditelné Například, aby počet požadovaných výkonů při současném počtu rezidentů zařazených v oboru nebyl vyšší než počet výkonů, které se v republice ve stejnou dobu skutečně provedou Mít normu, která není splnitelná, udržuje špatný zvyk požadavky obcházet Mají možnost se školenci vyjádřit k normě, kte‑ rá určuje charakter postgraduálního vzdělávání? V urologii ano, ale není systémový mechanismus, který by to zajišťoval Normu obecně vytvářejí lidé, kteří již dávno nejsou v procesu vzdělávání V urologii si nechala akreditační komise poslední verzi vzdělávacího programu připomínkovat od zástupců rezidentů z vlastní iniciativy Kdo školí? Školitelem je formálně skoro každý, kdo pracuje v nemocnici a splňuje požadavky uve‑ dené ve vzdělávacím programu I pro urologii platí, že sehnat plně kvalifikovaného lékaře je obtížné Na volné místo přichází většinou absolvent nebo rezident a každý lékař ve výcviku musí mít svého školitele Školitelem pak není jen ten, koho baví učit a kdo k tomu má vlohy Kolik školitelů reálně zná vzdělávací program, nedokáži odhadnout Jak se školí? Vzdělávání je jen jedna z mnoha povinností, ze které se většinou sebere, když se nedostává jinde Učit vlastní zaměstnance je při‑ rozené, investujete energii a čas s předpokladem, že se to vašemu pracovišti jednou vrátí Nicméně ani to není samozřejmé Nejsme zvyklí na to, že v rámci akreditace přijde na pracoviště komisař, vezme si rezidenta stranou a ptá se, jak reálně vý‑ cvik probíhá A v případě nespokojenosti akreditace nemusí být udělena To vám dojde, pokud získáte zkušenost s akreditací European Board of Urology Náš dědičný zlozvyk obcházet požadavky zname‑ ná, že rezident reálně nedostane během výcviku vše, co má dostat, ale někdo se zaručí, že vše bylo řádně splněno Co má školitel z toho, když bude školit, jak má? Sebenaplnění v nejlepším případě, pokud má člo‑ věk v povaze učit Reálně je výhodou možnost udr‑ žet si akreditaci a mít možnost zaměstnávat lékaře v před‑atestační přípravě Žádnou další výhodu v současném systému školitel nemá Naopak, školit v medicíně není úplně zadarmo a v chirurgickém
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=