170 Ces Urol 2022; 26(3): 165–173 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Antigenně specifická imunoterapie Antigenně specifické mechanismy představují jednak specifické protilátky, jednak buňky – kon‑ krétně T lymfocyty, ať již přirozené nebo uměle modifikované Monoklonální protilátky a ADC Skupinou léčiv z této kategorie jsou monoklonál‑ ní protilátky cílené proti některým povrchovým nádorově asociovaným antigenům (nejstarší pro‑ tilátkou z této skupiny je rituximab, protilátka proti molekule CD20, používaná pro léčbu ma‑ lignit vycházejících z B lymfocytů) Monoklonální protilátky vazbou na cílovou molekulu eliminují populace buněk nesoucí příslušný antigen Ve vývoji je několik monoklonálních protilátek, které se testují v onkourologii U léčiv zvaných ADC (antibody‑drug‑conjugate) je k monoklonální protilátce navázán ještě toxin, který se uvolňuje až v cílové destinaci protilátky, která jej obsahuje (12) Modifikací ADC jsou protilátky, případně malé molekuly (ligandy), u nichž je místo toxinu navázán radioaktivní zářič (např Lutetium 177®, viz dále) Tumor‑infiltrující lymfocyty a CAR‑T buňky Buněčné antigenně specifické postupy zahrnují např ex vivo expanzi tumorově specifických lymfo‑ cytů, které jsou obvykle izolovány přímo z nádoru jako tzv TIL (tumor infiltrující lymfocyty) nebo získá‑ ny genetickou modifikací T buněčného receptoru periferních T lymfocytů (tzv CAR‑T buňky) Tera‑ pie na bázi TIL je již mnoho desetiletí testována v klinických studiích v onkourologické oblasti, ale jedná se spíše o akademické studie bez výraznější šance na registraci Jde totiž o postup velmi časově a finančně náročný (13) T lymfocyty s chimérickým T buněčným re‑ ceptorem, tzv CAR‑T buňky, se dostaly do klinic‑ ké praxe u hematologických malignit, zejména lymfoproliferací z B řady – preparáty tisagen‑ lecleucel (Kymriah) a axicabtagene ciloleucel (Yescarta) U solidních nádorů se první generace CAR‑T buněk neosvědčila, proto se zkouší další generace s různými modifikacemi I v oblasti onko‑urologie probíhá řada klinických studií, ale potýkají se jak s neúčinností terapie, tak s toxici‑ tou Např CAR‑T buňky s chimerickým recepto‑ rem proti molekule PSMA způsobily u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty několik i fatálních případů na podkladě neurotoxicity (14) Protinádorové vakcíny (aktivní buněčná imunoterapie) Imunizace samotnou nádorovou buňkou nebo nádorovým antigenem je obvykle neúčinná a vyžaduje účinné adjuvans Nejsou však využi‑ telná běžná adjuvans používaná v antiinfekčních vakcínách, neboť ta indukují zejména protilátko‑ vou odpověď proti příslušnému antigenu Vzhle‑ dem k nutnosti stimulace především buněčných složek imunity je jedním z vhodných adjuvans například využití dendritických buněk, které – zjednodušeně řečeno – fungují jako určité „adju‑ vans“ zajišťující rozpoznání nádorové buňky, její zpracování a prezentaci T lymfocytům V onkourologii je dosud jedinou schvále‑ nou aktivní buněčnou imunoterapií preparát Provenge (Sipuleucel®), který se i přes finanční obtíže firmy Dendreon, která jej vyvinula a po‑ sléze několikrát změnila majitele, udržuje na trhu zejména v USA Jde o monocyty podobné den‑ dritickým buňkám aktivované fuzním proteinem z prostatické alkalické fosfatázy (PAP) s imunosti‑ mulační látkou GM‑CSF připravené individuálně pro každého pacienta Kromě schválené indikace hormonálně‑refrakterního minimálně sympto‑ matického metastatického karcinomu prostaty je přípravek nadále testován jak v časnějších sta‑ diích onemocnění, tak v kombinacích s dalšími imunopreparáty (15) Český přípravek DCVAC/PCa založený na den‑ dritických buňkách původně vyvinutý na Ústavu imunologie 2 LF UK a FN Motol v Praze a dále vy‑ víjený českou biotechnologickou firmou SOTIO neprokázal benefit v celkovém přežití u pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcino‑ mem prostaty ve fázi III klinické studie s názvem VIABLE V původním protokolu se počítalo se zařazením pacientů po selhání androgenní de‑ privační terapie klasickými preparáty – LHRH
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=