12 Ces Urol 2023; 27(1): 8 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY diagnózy (10). Uroteliální proliferace nejistého maligního potenciálu/UPUMP (dříve léze na‑ zývaná uroteliální hyperplazie) již vůbec ve WHO nefiguruje (1). Plochý podtyp UPUMP (dříve „plochá hyperplazie urotelu“) je patrně pouze benigní lézí, která s největší pravděpodobností ani s rozvojem uroteliálního karcinomu nemusí mít souvislost. Papilární UPUMP (dříve „papilární hyperplazie uro‑ telu“) je dnes již považována za časné stadium low grade neinvazivního papilárního uroteliálního karci‑ nomu, či „undersampling“ low grade neinvazivního uroteliálního papilárního karcinomu nacházejícího se v okolí (fenomén též někdy nazývaný jako odběr z místa „shoulders“ uroteliálního karcinomu – tedy vlastně odběr z velmi periferních partií low grade neinvazivního uroteliálního papilárního karcinomu, kde není vlastní morfologie nádoru pěkně patrná/ zcela vyjádřena). V rámci neinvazivních lézí si též letmý komentář zaslouží neinvazivní high grade plochá léze urote‑ lu – uroteliální carcinoma in situ (CIS). Z pohledu patologa existuje řada morfologických subtypů uroteliálního CIS (1, 11), jejich rozeznávání však nemá žádný klinický význam a pro urologa je tak zcela nepodstatné. Je však třeba upozornit na jeden lehce zavádějící pojem vyskytující se v nové WHO klasifikaci právě v souvislosti s rozlišováním různých subtypů CIS – morfologický subtyp označovaný jako „denuding cystitis/clinging CIS pattern“. Je třeba rozlišovat tento „denuding cystitis/clinging pattern CIS“ (vyznačující se výrazně dyskohezivním způsobem růstu, „olupováním“ jednotlivých high grade atypických buněk až téměř kompletní či úpl‑ ně kompletní denudací/„oloupáním“/chybění high grade dysplastického epitelu CIS) od léze označo‑ vané jako „denudující cystitida“. Pojem „denudující cystitida“ je některými patology používán v situaci, kdy posuzují studenou biopsii od pacienta, kde povrchový urotel kompletně chybí (nejčastěji je arteficiálně stržen při odběru) (12). V takovémto případě patolog nemůže hodnotit eventuální pří‑ tomnost high grade atypií uroteliálních buněk (při absenci urotelií) a tedy není schopen nepřítomný urotel posoudit – v takovéto situaci někdy sáhne k diagnóze „denudující cystitida“. Pro urologa by pak diagnóza „denudující cystitida“ měla být sig‑ nálem, že urotel (a eventuální atypie urotelu) nebyl ve vzorku zastižen a patolog není schopen potvr‑ dit ani vyloučit možnou přítomnost high grade ploché léze urotelu. Pojmy „denudující cystitida“ a „denuding cystitis/clinging pattern CIS“ tak nejsou jedno a to samé a je třeba mezi nimi rozlišovat – „denudující cystitida“ vyjadřuje nejistotu patologa a nemožnost objektivně a s jistotou posoudit za‑ slaný vzorek, naopak „denuding cystitis/clinging pattern CIS“ je pojem jasně označující přítomnost uroteliálního CIS u pacienta. Invazivní uroteliální karcinom je notoricky znám svou možnou heterogenitou morfologic‑ kého vzhledu, existencí divergentních diferenciací a histologických subtypů. To vše jsou aspekty dů‑ ležité zejména pro hodnotícího patologa, neboť znalost morfologického spektra dané léze patolo‑ gem je základem pro správné stanovení diagnó‑ zy uroteliálního karcinomu (uroteliální karcinom s divergentní diferenciací dokáže věrně napodo‑ bovat např. primární dlaždicobuněčný karcinom či adenokarcinom, některé subtypy uroteliálního karcinomu dokonce můžou být snadno mylně diagnostikovány jako léze benigní – tzv. nested subtyp uroteliálního karcinomu). Přítomnost jiné než „tradiční“ morfologie uroteliálního karcinomu je však i důležitým gradovacím paramentem – všechny uroteliální karcinomy s divergentní di‑ ferenciací a subtypy uroteliálního karcinomu by měly být nově automaticky klasifikovány jako high grade tumory. Zároveň, z pohledu urologa, je důležitým faktem, že některé subtypy uroteli‑ álních karcinomů jsou považovány za agresivnější a často již v době diagnózy high‑stage tumory. V rámci subtypů uroteliálního karcinomu nedošlo s novou klasifikací ke změně (rozlišujeme suptyp mikropapilární, nested, tubulární a mikrocystic‑ ký, large nested, plazmocytoidní, sarkomatoidní, lipid‑rich, lymphoepithelioma‑like, světlobuněčný, obrovskobuněčný a špatně diferenciovaný). Pokud uroteliální karcinom vykazuje i jinou morfologii než tu „tradiční“, tj. je/jsou přítomny některé ze subtypů či diferenciací, informace by se měla ob‑ jevit v popisu histologie se snahou o procentuální kvantifikaci. I když je známým faktem, že většina invazivních uroteliálních karcinomů spadá do high
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=