144 Ces Urol 2023; 27(3): 139-150 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Karboanhydráza IX je enzym, který je expri‑ mován v odpovědi na hypoxii a je zodpovědný za acidifikaci tkáně žaludku a ledvin, tedy za normál‑ ních okolností ovlivňuje regulaci pH na buněčné úrovni v případě hypoxie. Jeho role je v konverzi oxidu uhličitého na bikarbonát a transportů iontů přes buněčnou membránu. V normálních tkáních je exprese prokazatelná v žaludeční sliznici, žlučovo‑ dech a pankreatu – expresi v normálních epiteliál‑ ních renálních buňkách blokuje právě VHL protein. Alteraci tohoto enzymu můžeme nalézt u celé řady maligních tumorů včetně renálního karcinomu. U nádorů plic, prsu a hlavy je zvýšená exprese karboanhydrázy IX spojena s vyšší agresivitou tu‑ moru. U renálních karcinomů je exprimována téměř výlučně u světlobuněčného podtypu, spíše vzácně u ostatních subtypů RCC (25). Studie analyzující imunohistochemickými metodami preparáty po nefrektomii prokázaly zvýšenou agresivitu tumorů a horší přežívání pacientů s nízkou karboanhydrázy IX (30). Ki-67 je akcepovaným markerem buněčné proliferace. Jeho zvýšená exprese v nádorové tkáni CCRCC koreluje s vyšším gradingem dle Fuhrmanové a horší prognózou. Dle novějších studií je tento marker použitelný i v predikci re‑ kurence RCC po radikální nefrektomii u pacientů s lokalizovaným nádorem. Spolu s patologickým stadiem (pT1 vs. ≥ pT2) a přítomností mikrovasku‑ lární invaze je zvýšená exprese Ki-67 považována za nezávislý prognostický faktor – v případě pozi‑ tivity jednoho, dvou nebo všech tří těchto faktorů je riziko rekurence 7,1 %, 24 % resp. 77 % (26). P53 – tento gen je lokalizován na 17. chro‑ mozomu a jeho mutace provází více než 50 % maligních onemocnění, u karcinomů ledvin se s mutací genu p53 můžeme setkat ve 20–50 % v závislosti na histologickém typu nádoru, při‑ čemž papilární renální karcinom má nejvyšší incidenci patologické exprese (26). Protein p53, který je produktem tohoto genu, je někdy také označován jako „strážce genomu“. Mutace mo‑ hou stabilizovat protein p53 a způsobit tak jeho jadernou akumulaci, což umožňuje jeho detekci. Pokud jde o jeho význam u renálních karcinomů, jsou výsledky nejednoznačné. Některé práce hodnotí expresi p53 jako nezávislý prognostický faktor zhoršené prognózy, jiné práce však tato hodnocení nepotvrzují (26). Pokud bylo hodnoceno přežití bez progrese pro jednotlivé histopatologické podtypy, signi‑ fikantní souvislost mezi přežitím bez progrese a expresí p53 byla zaznamenána pouze u pacien‑ tů se světlobuněčným renálním karcinomem (31). CXCR 3 – receptor pro cytokiny indukované interferonem je považován za nezávislý prediktor intervalu do progrese po nefrektomii. Snížení exprese CXCR 3 je spojováno se snížením doby do progrese. Na základě multivariantních analýz je u pacientů se sníženou expresí CXCR 3 2,5× vyšší riziko progrese po nefrektomii (32). Matrix metaloproteináza 2a, Matrixmetalopro‑ teináza 9 (MMP 2, MMP 9) – enzymy, které půso‑ bí proteolyticky na bazální membránu endotelií a extracelulární matrix. Vytváří prostor pro nově vznikající cévy a svým působením tak usnadňují angiogenezi. Podporují také motilitu endotelií a invazi nádorových buněk do cévní stěny. Kro‑ mě angiogeneze se tak podílí i na vzniku meta‑ statického šíření nádorů. Elevace MMP koreluje s agresivitou, gradem tumoru a dobou přežívání (33). MMP 2 a MMP 9 jsou často exprimovány spolu s CXCR 4 a zřejmě jsou spoluregulovány s pVHL a HIF (33). Insulin‑like růstový faktor II mRNA vázající protein (IMP 3) – zvýšená exprese tohoto faktoru byla detekována u většího množství solidních nádorů. U tumorů ledvin byla tato zvýšená ex‑ prese detekována v 17 % nádorů a je popisována korelace se stadiem tumoru a gradingem (30). Exprese IMP 3 je považována na základě multi‑ variantních analýz za signifikantní nezávislý pre‑ diktor doby do diseminace a celkového přežití (33). Podle těchto údajů 85 % primárních nádorů, které byly IMP 3 pozitivní, bylo spojeno s meta‑ statickým onemocněním v době nefrektomie, nebo krátce po ní. Z podskupiny pacientů, kteří měli patologicky lokalizované onemocnění, bylo 15 % IMP 3 pozitivní. Z této podskupiny 80 % pacientů progredovalo v průměru za 38 měsí‑ ců oproti 13 % progredujících pacientů IMP 3 negativních (34).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=