224 Ces Urol 2023; 27(3): 222-235 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY mimo ureterální stěnu, ale svým růstem a infiltrací působí zevní kompresi ureteru. Takovou anatomic‑ kou lokalizací může být například parametrium, jehož léze mohou mít origo v přední stěně rekta nebo uterosakrálních vazech. Nejvíce postižen bývá distální úsek ureteru (3–4 cm proximálně od UV junkce) (3, 5, 7). PREVALENCE V populaci žen reprodukčního věku zůstává ne‑ jasná, přibližně 50 % žen s UTE může být asym‑ ptomatických. Prevalence UTE se na podkladě nedávných evropských studií odhaduje pod 1 % všech žen postižených endometriózou a při‑ bližně u 20 % žen s hlubokou infiltrující endo‑ metriózou (DIE). Incidence tohoto onemocnění v posledních letech vzrůstá. Močový systém je po gastrointestinálním traktu druhým nejčastěji postiženým místem extragenitální endometri‑ ózy. V době stanovení diagnózy UTE se až ve 40 % případů vyskytuje endometrióza i jiných anatomických struktur, nejčastěji ovaria. UTE postihuje nejčastěji močový měchýř, a to v 84 % všech UTE. Ureter bývá postižen v 10 %, ledvi‑ ny ve 4 % a uretra ve 2 %. UTE postihuje ženy v reprodukčním věku, průměrně okolo 35. roku života. Postmenopauzální výskyt endometriózy je extrémně vzácný, protože růst endometrio‑ tické tkáně je plně závislý na hladině estrogenu, která se po menopauze snižuje (2, 8, 9). PATOGENEZE DIE (ke které se UTE řadí) je definována invazí endo‑ metriálních žlázek a stromatu do retroperitoneálního prostoru či stěny pánevních orgánů nejméně 5 mm pod povrch peritonea. Hluboké endometriální im‑ plantáty jsou často spojeny s fibrózou a/nebo pro‑ liferací hladkého svalstva. Se vzrůstající hloubkou infiltrace se zvýrazňuje symptomatologie, jako je cyklická bolest, dysmenorhea, dyspareunie, dysurie a hematurie. Dodnes je DIE považována za nejzávaž‑ nější klinickou formu endometriózy (7). Původ ektopických endometriálních buněk je vysvětlován několika teoriemi: ◼ Retrográdní menstruace: fragmenty endo‑ metria migrují spolu s menstruační krví re‑ trográdně vejcovody a uvolňují se do volné peritoneální dutiny. Tato teorie se zdá být nej‑ pravděpodobnější a dle Yılmazy et al. byla pro‑ kázána až u 90 % pacientek (10). ◼ Krevní a lymfatická diseminace: životaschop‑ né endometriální buňky cestují z endometria lymfatickým nebo krevním oběhem, což vede k diseminaci endometriózy podobně jako v pří‑ padě metastáz nádoru. ◼ Kmenové buňky: kmenové/progenitorové endometriální buňky zony basalis se během menstruace a implantace vylučují vejcovody do peritoneální dutiny, což má pravděpodobně za následek agresivnější endometriotické léze. Tato teorie vysvětluje také vzácné případy endome‑ triózy u prepubertálních dívek. U většiny novo‑ rozených děvčátek dochází v důsledku odnětí mateřských pohlavních hormonů bezprostřed‑ ně v poporodním období k děložnímu krvácení, které je bohatým zdrojem progenitorových buněk endometria. Retrográdní cestou dochází k zanesení buněk do peritoneální dutiny, kde se během dospívání pod vlivem pohlavních hormonů mohou aktivovat. ◼ Metaplazie coelomového epitelu: endo‑ metrióza je výsledkem metaplazie mezoteliál‑ ních buněk viscerálního a abdominálního pe‑ ritonea, ke které dochází vlivem hormonálních nebo imunologických faktorů (2). Mezi další vlivy, které mohou napomáhat rozvoji endometriózy, patří genetické a epigenetické fak‑ tory a alterovaný imunitní systém. Bylo prokázáno, že signifikantně vyšší riziko vzniku UTE je spojeno s operací malé pánve a císařským řezem. Dle studie Maccagnan a kol. 23–50 % pacientek s endometri‑ ózou močového měchýře podstoupilo předchozí operaci v oblasti malé pánve (4, 6). Předpokládá se, že určité anatomické struktury ženské pánve vytváří izolované peritoneální kapsy podobné děložní dutině, které poskytují ochranu ektopickým endometriálním buňkám před peri‑ toneálními očistnými mechanismy. To umožňuje
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=