74 Ces Urol 2024; 28(2): 69–88 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY nebo HPV-indukované degradace, vede k maligní transformaci buňky. Virový protein E7 pak inaktivuje Rb1 protein, což vede k overexpresi genu Cyclin‑ -dependent kinase inhibitor 2 A (CDKN2A), jehož produktem je p16 protein, vysoce exprimovaný v HPV-asociovaných dysplaziích a karcinomech (27). CDKN2A je tumor supresorový gen, jeho produkt p16 protein se váže na cyklin dependentní kinázu 4 (CDK4) a inhibuje její interakci s cyclinem D. Tato inhibice brání fosforylaci Rb1 a výsledkem je naru‑ šený přechod buněčného cyklu z G1 (dělící) fáze do S (klidové) fáze – toto vyústí ve zvýšenou pro‑ liferaci a vznik nádorové buňky. Stejně jako u SCC hlavy a krku nebo SCC vulvy, HPV-asociovaný SCC souvisí s nediferencovanou skvamózní intraepite‑ liální lézí (SIL) a expresí onkoproteinu p16. Pozitivní imunohistochemie p16 je spolehlivým a robustním znakem HPV asociovaných SCC (27). HPV-negativní SCC (asi polovina nádorů) je asociovaný s diferencovanou dysplazií (d-PeIN), chronickým zánětem, špatnou hygienou genitálu a některými environmentálními faktory (chudo‑ ba, kouření). Chronický zánětlivý proces pak vede k produkci volných radikálů a oxidačnímu genoto‑ xickému stresu, ke vzniku nádoru pak pravděpo‑ dobně vede kumulace mnohočetných sporadic‑ kých mutací (28). Ačkoliv je role HPV v karcinogenezi nádorů penisu jednoznačná, prognostický význam samot‑ ného HPV statutu je u SCC penisu (na rozdíl od karcinomů hlavy a krku) sporný. Gunia et al. popi‑ sují v kohortě 102 pacientů příznivý prognostický vliv p16 (HPV) pozitivity s pětiletým přežitím 73 % versus 57 %, p = 0,011 (29). Ferrándiz-Pulido et al. dokumentují na 82 nemocných nesignifikantní trend příznivější prognózy u p16+ karcinomů (30). Steinestel et al. na 58 pacientech rovněž nenašli signifikantní vliv HPV na přežití (31), stejně tak ani Tang et al. na 119 nemocných (32) ani naše studie analyzující expresi p16 imunohistochemicky (15). NÁDOROVÝ BUDDING Nádorový budding znamená „odkapávání“ či „pu‑ čení“ jednotlivých nádorových buněk nebo malých skupin (méně než 5 buněk) do okolního stromatu, většinou na invazním čele nádoru. Budding pravdě‑ podobně představuje mechanismus, kterým se ná‑ dorové buňky dostávají do lymfatických a krevních cév na začátku metastatického procesu. Budding byl popsán v roce 2002 u kolorektálního karcinomu jako nepříznivý prognostický faktor (33). U kolorek‑ tálního karcinomu byl roku 2016 standardizován jako levný a efektivní prognostický marker, který má být obligátní součástí histopatologického nálezu (34). V řadě studií je nádorový budding popsán jako nepříznivý prognostický faktor dalších nádorů, např. jícnu, pankreatu nebo děložního čípku. U karcinomu penisu je literatura zaměřená na budding zatím chudá. Nádorový budding popsali Derani et al. v asociaci s metastatickým postiže‑ ním regionálních lymfatických uzlin na souboru 109 pacientů (35). V naší studii byl zkoumán vliv nádorového buddingu na OS a CSS. Byla použita standardní metoda používaná u kolorektálního karcinomu (34), kdy patolog hledá zorné pole 20× s největším počtem nádorových „budů“, tedy jed‑ notlivých buněk nebo shluků obsahujících < 5 buněk (Obr. 5). Při rozdělení dvoustupňovou (low budding < 5 nádorových buněk versus high budding ≥ 5 nádorových buněk) a třístupňovou (low budding [0–4] vs. moderate budding [5–9] vs. high-grade budding [> 9]) škálou byl zjištěn negativní pro‑ gnostický vliv na OS u dvoustupňového (střední doba přežití = 5,5 vs. 8,1 roku, HR = 1,94, p = 0,0067) i třístupňového (střední doba přežití = 4,0 vs. 8,1 vs. 6,7 roku, p = 0,011) systému. High budding v dvou‑ stupňovém systému byl asociovaný s kratším OS i CSS (HR = 2,87, p = 0,008) v univariantní i mul‑ tivariantní analýze. High budding byl významně asociovaný s lymfatickou, žilní i perineurální invazí, pokročilým pT a pN stadiem, vysokým gradem a p53 mutovaným profilem (viz dále) (15) (Obr. 6). Ačkoliv studií zaměřených na budding u SCC pe‑ nisu je málo a metaanalýzy chybí, doporučujeme zařazení tumor buddingu do základního histopatolo‑ gického vyšetření, protože v naší práci koreloval s pro‑ gnózou více než pT stage a histopatologický grade.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=