107 Ces Urol 2024; 28(2): 105–112 ORIGINÁLNÍ PRÁCE pozorovat nárůst incidence KMM. Od tohoto roku je incidence konstantní, v roce 2020 dosáhla hod‑ noty 21,01 pacientů na 100 000 obyvatel. Mortalita setrvává na 8,36 úmrtí na 100 000 obyvatel v roce 2020 (2). Většina KMM (75 %) je v době diagnózy ve stadiu svalovinu detruzoru neinfiltrujících tumorů (pTa, pT1, CIS) (1). Stadium pT1 je definováno jako nádor invadující do subepiteliálního pojiva, bez invaze do musculus detruzor. V případě průkazu nádoru pT1 je indikováno provedení druhé doby TUR s odstu‑ pem 2–6 týdnů po primárním výkonu. Důvodem je až 50% riziko perzistence nádoru po primárním výkonu či prokázání tumoru infiltrujícího svalovinu detruzoru (stadium pT2 a více) (3). Nejčastěji je zachy‑ cen nádor ve spodině či okraji resekce po primárním transuretrálním výkonu (86 %), méně častěji pak na jiném místě nežli v místě primární resekce (4). Pro skupinu svalovinu neinfiltrujících nádorů je charakteristická vysoká četnost recidiv, která v nejrizikovější skupině KMM v rámci dlouho‑ dobého sledování dosahuje 70 až 80 % (2). Ke snížení četnosti recidiv a případnému snížení rizika progrese onemocnění je u všech pacientů indikována adjuvantní intravezikální léčba – che‑ moterapie či imunoterapie, dle příslušné rizikové skupiny (3). Cílem této práce je zhodnotit prognostický význam negativního/pozitivního nálezu při re‑ TUR a bezpečnost provádění vícečetné reTUR u pacientů s T1 KMM. METODA Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 363 pacientů s nově diagnostikovaným T1 uroteliálním KMM mezi lety 2001–2022. Standardně byla v pří‑ padě nálezu pT1 nádoru indikována reTUR až do doby výsledné histologie pTa nebo CIS nebo do diagnózy svalovinu infiltrujícího nádoru (stadium pT2 a více). Studie zahrnuje i období, kdy prove‑ dení reTUR nebylo součástí běžné klinické praxe, proto u 103 pacientů reTUR nebyla provedena. Pacienty jsme sledovali podle standardního pro‑ tokolu uvedeného v doporučení Evropské urolo‑ gické asociace (EAU) (3). U pacientů jsme hodnotili celkové přežití (OS), pro nemoc specifické přežití (DSS), období bez progrese (PFS) a období bez recidivy (RFS). Progresi onemocnění jsme definovali jako nález svalovinu detruzoru infiltrujícího nádoru nebo nález vzdálených metastáz. Za recidivu byl považován návrat KMM stadia Ta, T1 či CIS. V rám‑ ci hodnocení OS jsme nerozlišovali mezi úmrtím pacienta kvůli progresi KMM či z jiných příčin. Ke srovnání jednotlivých skupin dle počtu reTUR byla použita Kaplan‑Meierova metoda odhadu distri‑ buční funkce přežití. Vliv jednotlivých faktorů jsme testovali pomocí Log‑rank testu, Wilcoxonova testu a Coxova regresního modelu. Prognostický význam hodnocených faktorů, mezi něž patřila hloubka nádorové invaze, míra histologické diferenciace, přítomnost CIS, podání intravezikální chemoterapie, podání intravezikální léčby vakcínou BCG (Bacillus Calmette‑Guérin), počet instilací a podání pokra‑ čovací léčby u BCG vakcíny, byl vyjádřen pomocí Hazard Ratio. Statistická významnost byla stanove‑ na na hranici alpha = 5 %. Pro statistickou analýzu jsme použili software SAS 9.3 (Cary, NC, USA). VÝSLEDKY Charakteristika souboru 363 pacientů s nově dia‑ gnostikovaným T1 uroteliálním karcinomem mo‑ čového měchýře je uvedena v tabulce 1. Celkem u 103 pacientů nebyla provedena reTUR. Z celko‑ vého počtu 260 pacientů, kteří podstoupili alespoň jednu dobu reTUR, absolvovalo 229 pacientů jednu dobu reTUR, 25 pacientů podstoupilo dvě doby reTUR, čtyři pacienti tři doby reTUR a dva pacienti čtyři doby reTUR. Medián sledování v celém sou‑ boru byl 5,3 let. Při srovnání skupin pacientů bez provedené reTUR se skupinou s jednou reTUR, s dvěma reTUR a s třemi a více reTUR jsme nezjistili významné rozdíly v OS, DSS ani PFS (Obr. 1). Přežití bez recidivy se při srovnání jednotlivých skupin pacientů bez reTUR, s jednou a se dvěma a více reTUR významně prodlužovalo s počtem provedených výkonů (p = 0,0224) (Obr. 2).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=