138 Ces Urol 2024; 28(3): 133–140 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY NEJASNOSTI A KONTROVERZE Cílem práce je upozornit na problém, který je v běžné urologické praxi dosud přehlížen. Bo‑ hužel však tento přehled není schopen odpo‑ vědět na všechny relevantní otázky, které nás s tímto tématem mohou napadat. Nemůžeme například sestavit žebříček anticholinergik dle „šetrnosti k CNS“ a tedy dát doporučení, kte‑ ré anticholinergikum použít jako první volbu. Efekt anticholinergik na CNS je natolik komplexní a multifaktoriálně podmíněný, že preferovat ně‑ které anticholinergikum na podkladě hodnocení jednoho hlediska (aference/selektivita k subty‑ pům muskarinových receptorů, průchodnost hematoencefalickou bariérou atd.) by bylo zavá‑ dějící. Navíc je třeba si uvědomit, že řada těchto informací byla získána na podkladě animálních experimentů a nejsou vždy beze zbytku přeno‑ sitelné do humánní medicíny (31). Data dostupná z klinických studií naopak umožňují formulovat doporučení, kterým anticholinergikům se snažit vyhnout v první linii. Stejně tak nám v současnosti dostupná data neumožňují přijmout stanovisko ke kombinaci an‑ ticholinergika a mirabegronu s ohledem na jeho aktivitu jako inhibitoru cytochromu P-450 2D6. A podobných nejasností je řada. Je proto jasné, že je zde aktuální potřeba dalších dobře desig‑ novaných studií zaměřených na komplexní efekt anticholinergik a případné lékové interakce nejen v oblasti léčby OAB. SHRNUTÍ PRO PRAXI I když je v otázce kognitivního postižení a rozvoje demence při užívání anticholinergik pro léčbu OAB řada nejasností, nelze tato rizika podceňovat. Na druhé straně není důvod k plošnému odmítání anticholinergik v léčbě OAB. Při stanovování lé‑ čebného plánu pro pacienty s OAB bychom měli postupovat racionálně, vycházet z individuální‑ ho posouzení stavu a potřeb každého pacienta a v každodenní klinické praxi dodržovat následující doporučení (18, 32): ◼ Vždy bychom měli posuzovat benefit a možná rizika podávání anticholinergik u konkrétního pacienta. ◼ Vždy bychom měli zhodnotit kognitivní stav pacienta. Ve většině případů jsme schopni ori‑ entačně zhodnotit kognici během rozhovoru s pacientem (pamatuje si pacient užívané léky?, pamatuje si prodělané choroby?, odpovídá při‑ léhavě?, je schopen formulovat své myšlenky?, obrací se o pomoc s odpověďmi na otázky k doprovodu?). V případě pochybností je mož‑ no zvažovat odborné vyšetření kognice. ◼ Vždy bychom měli znát všechny léky, které pacient užívá a posoudit případné nebezpečí kumulativní anticholinergní expozice. ◼ Měli bychom preferovat podávání moderních anticholinergik a vyhnout se podávání oxybu‑ tininu. ◼ Měli bychom se vyhnout podávání anticho‑ linergik u osob s již přítomným kognitivním deficitem. U těchto pacientů bychom měli pri‑ márně zvažovat podání beta-3-mimetik. ◼ Obzvláštní opatrnosti je při preskripci anticholi‑ nergik třeba dbát u pacientů s diabetem. ◼ Vždy bychom po 3–6 týdnech po nasazení anticholinergik měli ověřit, jestli je medikace efektivní. ◼ U dlouhodobých uživatelů bychom měli jednou za čas anticholinergika na určitý čas přechodně vysadit (cca na 2 týdny). Pokud nedojde po vysazení anticholinergik ke zhor‑ šení symptomů OAB, resp. po opětovném nasazení ke zlepšení symptomů OAB, nemá smysl je dále podávat. ◼ U všech stávajících uživatelů bychom měli cí‑ leně pátrat po známkách případného rozvoje kognitivního postižení během podávání anti‑ cholinergik. ◼ Vždy bychom měli indikovat nejnižší dávky nut‑ né k dosažení žádoucího efektu. V mnohých případech lze zvažovat i intermitentní podávání (on-demand). ◼ Vždy bychom měli zvažovat alternativní způso‑ by léčby (behaviorální terapie, beta-3-mimetika, neuromodulace) s výhodnějším bezpečnost‑ ním profilem.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=