160 Ces Urol 2024; 28(3): 158–165 ORIGINÁLNÍ PRÁCE se subtotální megaureterektomií. Hovoříme pak o uretero-pyeloanastomóze či uretero-ureteroana‑ stomóze. Výkon je možné provést jak u pacientů se zachovalou funkcí horního pólu ledviny, tak i u těžce hypofunkčního/afunkčního segmentu v případě nepříznivé anatomie pro provedení he‑ minefroureterektomie (HNUE). Kromě klasického otevřeného přístupu je možné operaci provést laparoskopicky či asistovaně roboticky. Úspěšnost operační léčby na úrovni ledviny je vysoká a dosa‑ huje z dlouhodobého hlediska více než 80 % (1, 2). V naší práci představujeme více než desetileté zkušenosti s laparoskopickou technikou uretero-py‑ eloanastomózy u dětí v řešení zdvojených anomálií ledvin. SOUBOR Mezi roky 2011–2023 jsme provedli celkem 35 la‑ paroskopických uretero-pyeloanastomóz u dětí ve věku od 14 měsíců do 15 let. V souboru převažují dívky (30) nad chlapci (5). Ve třech případech se jednalo o nekompletní zdvojení s vysokým ureter fissus a hydronefrózou dolního segmentu při stenó‑ ze pyelo-ureterálního přechodu. Ve všech ostatních případech (32) se jednalo o kompletní zdvojení s megaureterem horního segmentu, zakončeným ureterokélou v devíti a ektopickým vyústěním ve 23 případech. Detaily souboru shrnuje tabulka 1. Indikací k operačnímu řešení byla klinicky vý‑ znamná nebo narůstající dilatace horních močo‑ vých cest, anamnéza febrilní uroinfekce či urete‑ rická inkontinence. Podmínkou rekonstrukčního výkonu byla absence VUR a zachovaná funkce postiženého segmentu. Na našem pracovišti je laparoskopická rekonstrukční operativa omezena na děti starší jednoho roku s více než 10 kg tělesné hmotnosti. V souboru jsme hodnotili věk pacientů, délku operačního výkonu a sledování. Úspěšnost jsme hodnotili na základě vymizení či významného ústu‑ pu dilatace horních močových cest. Sledovali jsme výskyt perioperačních i pooperačních komplikací, ve vztahu ke způsobu použité derivace moči. VÝSLEDKY V souboru převažují dívky (30) s kompletním zdvo‑ jením a megaureterem horního segmentu. V pěti případech byl ektopicky vyústěný megaureter pod úrovní zevního sfinkteru, spojený s ureterickou in‑ kontinencí. Střední věk operovaných byl 29 měsíců (14–184 měsíců). Jednalo se tedy o děti mladší, obvykle mezi 2.–5. rokem věku. K vymizení nebo významnému zmenšení dila‑ tace horních močových cest došlo ve všech přípa‑ dech (100 %). Ani v jednom případě jsme v průbě‑ hu sledování nezaznamenali dilataci či poškození parenchymu segmentu ledviny, na který byl po‑ stižený segment napojen. Všechny výkony byly dokončeny laparoskopicky bez nutnosti konverze na otevřený výkon. Střední operační čas byl 210 mi‑ nut (110–320 minut). Střední délka sledování byla 18 měsíců (5–120 měsíců). U žádného z dětí jsme nebyli nuceni provést reoperaci či heminefrektomii. Nejčastější pooperační komplikací byl únik moči z anastomózy v sedmi případech (20 %). K úniku moči z anastomózy došlo ve dvou pří‑ padech u pacientů řešených bez derivace moči, ve třech případech byla příčinou špatná funkce zavedeného ureterálního katétru a u zbývajících dvou pacientů šlo o poruchu funkce perkutánní drenáže horních močových cest na úrovni ledviny (1× pyelostomie, 1× megaureterostomie). U dvou Tab. 1. Složení souboru, rozložení diagnóz mezi dívkami a chlapci včetně použitých typů derivace moči Tab. 1. The cohort of patients – diagnosis and used urine diversion ektopický močovod urete‑ rokéla hydronefróza dolní segment dívky 20 9 1 chlapci 3 0 2 stent 1 2 3 ureterální cévka 18 3 0 pyelosto‑ mie 1 1 0 bez deri‑ vace 3 3 0
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=