206 Ces Urol 2024; 28(3): 205–213 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY ExoDX offer potential for improved diagnosis and patient stratification, as well as a reduction in nega‑ tive biopsies. However, the clinical application of these new markers remains limited. Considering the heterogeneity of this disease, ongoing research is essential to support a personalized approach to treatment. KEY WORDS Prostate cancer, oncological markers, biomarkers, prostate-specific antigen (PSA), non-invasive di‑ agnosis, oxidative stress, metabolomics, amino acids, sarcosine, exosomes, microRNA, PCA3, F2isoprostane, diagnosis, stratification, tumor aggres‑ siveness, prostate biopsy. ……… ÚVOD Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších onko‑ logických onemocnění mužů ve světě (1). V České republice je ročně diagnostikováno 8 000 nových případů, přičemž 1 400 pacientů následkem tohoto onemocnění zemře (2). V současnosti víme, že mezi rizikové faktory pro vznik karcinomu prostaty patří věk, etnikum, genetické predispozice a metabolický syndrom (1). Další faktory, jako dietní návyky, fyzická aktivita, spánková deprivace, nikotinismus, užívaná farmaka, močový a střevní mikrobiom a mnohé další, jsou předmětem výzkumu (1). Karcinom prostaty představuje různorodou sku‑ pinu onemocnění. Může být náhodně zjištěným ná‑ dorem s pomalým růstem a nízkým rizikem progrese, nebo naopak primárně agresivní formou s nepřízni‑ vou prognózou (3). Rozpoznání charakteru onemoc‑ nění a správná stratifikace pacienta jsou klíčové pro včasné stanovení dalšího postupu a indikaci vhodné terapie (3). Můžeme tak předejít „nadměrné léčbě“ tzv. „overtreatment“ a zároveň vybraným pacientům mů‑ žeme nabídnout radikální terapii včas. Jednoznačný a spolehlivý marker, který by umožnil odlišení těchto pacientů již v počátku onemocnění, zatím chybí. Nejčastěji využívaným markerem pro diagnosti‑ ku, dispenzarizaci a stanovení prognózy karcinomu prostaty je prostatický specifický antigen (PSA) a jeho izoformy (4). Sérová hodnota PSA může být falešně zvýšena při probíhající infekci močových cest, retenci či hyperplazii prostaty nebo snížena užíváním inhibitorů 5α-reduktázy (4, 5). PSA tedy nelze považovat za nádorově specifický marker a jeho hodnota sama o sobě často nestačí pro určení ideálního léčebného plánu pacienta, zvláště pak z jeho solitárního odběru (3–6). Nejpoužívanější nádorově nespecifický marker je získán navíc inva‑ zivním způsobem, tedy odběrem krve. Cílem tohoto přehledu je shrnout současné možnosti onkomarkerů, které jsou získány neinva‑ zivně z moči, a zhodnotit jejich postavení v aktu‑ álním výzkumu a medicínské praxi. OXIDAČNÍ STRES Vliv oxidačního stresu na vznik onkologických one‑ mocnění je založen na teorii uvolňování volných radikálů, které mohou poškodit lipidy, nukleové kyseliny, signální dráhy či proteiny, čímž dochází ke změně nebo znemožnění jejich normální funkce (7). Pokud převládne tvorba volných radikálů nad obranným vlivem antioxidantů, dochází ke vzniku oxidačního stresu a tím k progresi karcinogeneze (7–9). V rámci studií jsou použity různé indikátory míry oxidačního stresu v závislosti na zkoumaném onemocnění. Mezi běžně využívané markery patří 8-hydroxy-2-deoxyguanosine (8-OHdG), peroxida‑ ce lipidů (LPO), malondialdehyd (MDA) (8). Někteří autoři uvádějí, že míra oxidačního stresu může mít vliv na prognózu onkologických onemocnění a významně přispět k plánování léčebného režimu pacientů (8). Několik studií prokázalo souvislost mezi kar‑ cinomem prostaty a hladinou oxidačního stresu v moči. Pacienti diagnostikovaní s karcinomem prostaty vykazovali nižší hladiny antioxidačních enzymů, vyšší hladinu oxidačního stresu a zvýšené hladiny isoprostanáz v moči, které patří do skupiny peroxidace lipidů (9). Peroxidace lipidů je reakce volných radikálů, který oxiduje polynenasycené mastné kyseliny na malondialdehyd (MDA) nebo
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=