10 / 92
96
Ces Urol 2016; 20(2): 96
EDITORIAL
EDITORIAL
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
je mi ctí, že jsem dostala příležitost, zhostit se
úvodníku v tomto čísle časopisu Česká urologie.
Ráda bych využila tuto možnost k tomu, abych vám
přiblížila aktuální postavení uroložek ve zdravotnic-
tví a také motivaci uroložek–maminek k návratu
z mateřské či rodičovské dovolené.
Jak již někteří z vás tuší, je mi toto téma blízké.
Není to jen z toho důvodu, že jsem nyní sama ma-
minkou na mateřské dovolené, ale také proto, že
mě postavení žen v urologii vždy zajímalo. Chtěla
bych vám nyní v několika bodech stručně popsat,
co se doposud v této věci odehrálo. Nacházíme se
nyní, abych tak řekla, na pomyslné startovní čáře.
Prvním opatřením, kterým se Česká urologická
společnost snaží zjednodušit postavení uroložek–
maminek, je
snížení finanční zátěže
. V praxi to
znamená snížení poplatků za členství v České uro-
logické společnosti běhemmateřské dovolené (od
roku 2014 sníženo na 100 Kč/měsíc) na symbolickou
částku 10 Kč/měsíc. Převážně mužské vedení ČUS
se dále rozhodlo zřídit roli
ombudsmanky urolo‑
žek
, která má na starosti témata týkající se podpory
žen v urologii, a také se na ni mohou kolegyně
uroložky obracet se svými dotazy a podněty na
zlepšení stávajícího stavu.
Díky tomu se podpora přenesla z teoretické
do praktické roviny. Na stole už jsou první návr-
hy na zlepšení pozice uroložek–matek v rámci je-
jich časového vytížení. Nejde vždy jen o finanční
motivaci, mnohem důležitější je pro nás matky
například
možnost hlídání dětí
. Jednou věcí je
možnost přivydělat si v soukromých ordinacích,
anebo se vrátit na částečný úvazek do nemocnice,
druhou stranou mince však stále zůstává otázka:
„Kam s dítětem?“. Ne všechny z nás mají to štěstí, že
mají blízko rodiče, ať už své, či partnerovy. V mno-
ha případech odpadá i možnost hlídání partnery,
neboť i ti bývají zpravidla velmi časově vytíženi.
Proto je podle mě dalším logickým krokem zajištění
hlídání. První malé krůčky se již udály, diskutuje
se o možnosti zajištění hlídání dětí
během ná‑
rodní konference či dalších akcí
pořádaných
Českou urologickou společností. Chtěli bychom
být tím prvním správným příkladem, který budou
nemocnice následovat. Musíme si uvědomit, že
ve skupině urologů a uroložek pod 30 let už ženy
dominují (i když mírně – 51% žen). Tato skupina
bude nabírat na síle, a proto musíme začít uvažovat
jinak, než tomu bylo doposud. Tato první vlaštovka
však nesmí zůstat osamocena. Na stole je řada
dalších témat, která jsou neméně důležitá. Ať už
hovoříme o problematice
částečných úvazků,
nočních služeb
, či s tím přímo spojenou péčí za-
městnavatele o dítě. Pokud se chceme komplexně
zabývat tématem uroložek–maminek, musíme se
primárně zabývat tématem hlídání dětí. Vrátit se do
práce nemusí být problém, problémem zůstává:
„Co s dítětem?“ Pokud nejsou k dispozici rodiče
ani partner, musí nastoupit zaměstnavatel. Zde
máme ještě co dohánět, existence nemocničních
školek, případně jeslí, nebývá u každé nemocnice
pravidlem.
Je před námi mnoho výzev, které je třeba ve
spolupráci ČUS, jednotlivých nemocnic a urolo-
žek–matek probrat. Vykročili jsme správně, teď jen
si nastavené tempo udržet.
MUDr. Martina Poršová
ombudsmanka
uroložek při ČUS
30. května 2016