49 / 68
221
Ces Urol 2015; 19(3): 220–224
KAZUISTIKA
ÚVOD
Urachus je vývojový rudiment spojující vrchol
močovéhoměchýře a umbilikus. V průběhu embry‑
onálního života spojuje tato struktura urogenitální
sinus a extraembryonální allantois. Kolem pátého
měsíce gestace v době sestupu močového měchý‑
ře do malé pánve se tato struktura začíná postupně
uzavírat (1). Z tenkého urachálního kanálu zůstává
na konci intrauterinního života či krátce postnatál‑
ně obliterovaná vazivová struktura – ligamentum
umbilicale medianum uložené ve střední části
stěny břišní mezi transverzální fascií a nástěnným
peritoneem. Dle literatury se poprvé o anomáliích
urachu zmiňuje Cabriolus v r. 1550 (2).
Skutečný výskyt anomálií urachu v populaci ne‑
lze s jistotou určit. Řada jedinců zůstává asympto‑
matických a jsou diagnostikováni zcela náhodně při
dovyšetřování pro jiná onemocnění anebo se jedná
o drobné nálezy unikající běžnému zobrazovací‑
mu vyšetření. Situaci navíc komplikuje možný vývoj
incidence – anomálie urachu mohou spontánně
regredovat v prvních měsících života. Podle studie
pitev dětí je incidence v případě perzistujícího ura‑
chu 1 : 7610, v případě urachální cysty 1 : 5000 (4, 5).
Incidence anomálií urachu je 2x vyšší u mužů
než u žen (1).
Současná česká i světová literatura se omezuje
na prezentaci jednotlivých případů či malých sou‑
borů pacientů v retrospektivních studiích (3, 4, 5).
Onemocnění urachu se manifestují nejčastěji
v dětském věku a to ve čtyřech klinických formách:
perzistující urachus (48%), sinus urachu (18%), di‑
vertikl urachu (3%) a cysta urachu (31%) (1).
V dospělém věku se nejčastěji můžeme setkat
s infikovanou cystou urachu či karcinomem urachu
(7). Karcinomy urachu představují méně než 0,5 %
všech nádorů močového měchýře (8). Histopatolo‑
gicky se jedná v 90 % o adenokarcinom, vzniká nej‑
spíše v důsledku buněčné metaplazie přechodního
epitelu při chronickém zánětu. Dalšími histopato‑
logickými typy jsou karcinom dlaždicobuněčný,
z přechodního epitelu či sarkom. Typicky postihuje
pacienty v 5.–7. dekádě věku, přibližně 2,5x čas‑
těji jsou postiženi muži. Jedná se o onemocnění
se špatnou prognózou (8, 9). U lokálně pokročilých
či generalizovaných onemocnění je udáváno 5leté
přežití mezi 6,6–15 % (4).
Stanovení správné diagnózy nebývá vždy snad‑
né – příznaky jsou nespecifické a v praxi se na ano‑
málie urachu pro svoji raritnost málo myslí. Anomá‑
lie urachu mohou imitovat tumory v malé pánvi,
gynekologické či gastrointestinální obtíže. Nejčas‑
těji přichází nemocní s bolestmi břicha, hmatnou
rezistencí v oblasti pupku, recidivujícími infekcemi
močových cest, horečkami, patologickou sekrecí
z pupku či hematurií. Odebrání anamnézy a pečlivé
fyzikální vyšetření jsou základem. Vyšetření markerů
zánětu – tj. sedimentace, vyšetření krevního obra‑
zu, C-reaktivní proteinu a mikroskopické a kultivační
vyšetření moči nás rovněž mohou nasměrovat
ke správné diagnóze. Negativní výsledek však dia‑
gnózu onemocnění urachu nevylučuje.
Diferenciálně diagnosticky je třeba vyloučit
Meckelův divertikl, akutní prostatitidu, akutní apen‑
dicitidu, rekurentní infekce močových cest, břišní
koliku, nekrotizující fascitidu, peritonitidu, hema‑
tom, umbilikální či ventrální hernii, tumory dutiny
břišní infiltrující její stěnu (7).
Ze zobrazovacích metod se v diagnostice uplat‑
ňuje nejčastěji ultrasonografie a CT.
Ultrasonografie bývá doporučována jakometo‑
da první volby. Extraperitoneálnímuložením v před‑
ní stěně břišní jsou anomálie urachu snadno přístup‑
né vyšetření. U asymptomatických jedinců se jeví
ultrazvukové vyšetření jako optimální. Je využíváno
rovněž k dispenzarizaci symptomatických pacientů,
u kterých byl zvolen konzervativní postup léčby.
V případě nejasného ultrazvukového nálezu
je další možnou diagnostickou modalitou počí‑
tačová tomografie (CT). Zejména u dětí je třeba
indikaci CT pečlivě zvážit pro svoji radiační zátěž,
případně nahradit magnetickou rezonancí. Odlišení
zánětlivé a tumorózní infiltrace bývá nesnadné,
neboť jak zánět, tak tumor se může manifestovat
jako solidní hmota infiltrující přilehlé okolí. Naopak,
tumory se mohou na CT prezentovat jako struktury
s centrální hypodenzitou v důsledku nekrózy, pro‑
krvácení či mucinózního obsahu (7, 8). Pro urachální
karcinom je typická produkce psamomatózních
kalcifikací dobře patrných na CT. Jejich lokalizace
ve střední čáře u supravezikálního tumoru je pova‑