10 / 68
188
Ces Urol 2016; 20(3): 188
EDITORIAL
EDITORIAL
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
otevíráte další číslo České urologie, v němž na‑
jdete jak přehledové články, tak původní práce,
videa a klinické kazuistiky. Posledně jmenované
pocházejí nejčastěji z pera mladých autorů, kteří
tak mnohdy plní požadavky vzdělávacího pro‑
gramu, který vyžaduje alespoň jednu publikaci
jako podmínku přistoupení k atestační zkoušce.
Názory na opodstatněnost tohoto požadavku se
pochopitelně různí, stejně jako se liší pohledy na
celý systém specializačního vzdělávání v urologii.
A nejde pochopitelně jen o požadavky kladené
na rezidenty v rámci jejich specializační přípravy,
ale i o požadavky, kladené na školitele nebo akre‑
ditovaná pracoviště, na nichž je příprava rezidentů
realizována.
Myslím, že nebude na škodu, když připomenu
základní fakta. Specializační vzdělávání v urologii
probíhá podle Vzdělávacího programu, který má
formu vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR (MZd).
Na jeho tvorbě se jako poradní orgán podílí tzv.
Akreditační komise MZd, složená z respektova‑
ných odborníků, které navrhuje Česká urologická
společnost, lékařské fakulty jednotlivých vysokých
škol a Česká lékařská komora. Akreditační komise
rovněž posuzuje žádosti o udělení akreditace uro‑
logickým pracovištím, na nichž má být realizována
specializační příprava rezidentů. Praktickou realizaci
specializačního vzdělávání včetně organizace ates‑
tačních zkoušek zajišťují jednotlivé fakulty a koordi‑
nuje ji tzv. Specializační oborová rada (SOR) slože‑
ná ze zástupců fakultních urologických pracovišť.
Pouze certifikované kurzy (nástavbové atestace)
z dětské urologie a nově onkourologie zůstávají
v gesci IPVZ.
Současný Vzdělávací program vznikl v roce 2011
a dík za jeho přípravu patří předchozí Akreditační
komisi pod vedením doc. Kočvary a prof. Hory. Ti
po dvou funkčních obdobích společně s dalšími
členy dle pravidel komisi opustili. Počátkem letoš‑
ního roku byla konstituována Akreditační komise
v novém složení a já jsem byl zvolen do jejího čela.
Její součástí je i subkomise pro dětskou urologii
(předseda zatím není zvolen) a onkourologii, jíž
předsedá prof. Hora.
Jsem přesvědčen, že současný Vzdělávací pro‑
gram v urologii je velmi dobře připraven a posky‑
tuje funkční rámec specializační přípravě, ale sou‑
časně registruji hlasy zejména z řad primářů, kteří
poukazují na jeho dopady do denního provozu
zejména menších oddělení. Proto se domnívám,
že nastal čas zamyslet se nad eventuální změnou
některých aspektů. Mám tím na mysli zejména
požadovanou strukturu pracovních úvazků jed‑
notlivých školitelů, počet školenců připadajících
na jednoho školitele, požadované spektrum ope‑
račních výkonů pro rezidenty apod.
Na druhé straně však určitě nechystáme nějaké
dramatické změny směrem ke zkracování délky
specializačního vzdělávání nebo výrazné redukce
kvantitativních, či kvalitativních požadavků na re‑
zidenty. Určitě zůstane prioritou zachovat kvalitní
přípravu mladých urologů. Vždyť právě dnešní
rezidenti nás budou za pár let léčit a všichni si jistě
přejeme, abychom byli léčeni kvalitně…
Budu velmi rád, pokud se do diskuze o pří‑
padných změnách vzdělávacího programu zapojí
i přednostové, primáři a další školitelé, samotní
rezidenti i ambulantní kolegové tak, aby to byly
změny domyšlené do všech důsledků a aby po‑
mohly nám všem kvalitně připravit přicházející
generaci urologů.
S přáním krásného podzimu
Jan Krhut
1. 9. 2016