19 / 100
265
Ces Urol 2016; 20(4): 259–274
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
genní dysfunkcí, nevěnují se však specificky pro‑
blematice roztroušené sklerózy.
Jednou z možností v rámci diagnostického al‑
goritmu při RS je doporučení dle Fowlerové (sché‑
ma 1) (GR D). Jedná se o algoritmus navržený ve
Velké Británii
, je jednoduchý, časově i materiálně
nenáročný. Vyžaduje anamnestické údaje a se‑
miobjektivní hodnoty získané z mikční karty. Klíčo‑
vým údajem je zde objem postmikčního rezidua
(23). Pacient je odeslán neurologem k urologické‑
mu vyšetření v době zjištění LUTS. Urodynamické
vyšetření není indikováno rutinně u pacientů s níz‑
kým rizikem renálního poškození (25).
Jiné schéma vyšetření nabízí práce
francouz‑
ských autorů
, to je určeno jak pro neurology, tak
urology. Rozlišuje, zda má pacient symptomy mo‑
čových cest či nikoli. Neurolog provádí minimální
urologické vyšetření formou dotazníku na mikční
potíže a měří postmikční reziduum. V případě, že je
pacient symptomatický nebo má PMR (objemově
ale není definováno), je odeslán k neuro-urolo‑
gickému vyšetření. Jinak je pacient dále sledován
neurologem. Neuro-urologické vyšetření obnáší
vyplnění PM karty, ultrasonografické vyšetření, kul‑
tivační vyšetření moči, urodynamické vyšetření,
clearence kreatininu, QoL dotazník. Po zhodnocení
rizikových faktorů jsou pacienti bez vyššího rizika
každý rok vyšetřeni v tomto rozsahu: třídenní PM
karta, UFM a PMR. V opačném případě je navíc pro‑
vedeno i sonografické vyšetření horních močových
cest, clearence kreatininu, QoL dotazník a UDN vy‑
šetření (to při změně stavu pacienta každý rok, jinak
s odstupem tří let). Při zhoršení renálních funkcí je
pacient dále v péči multidisciplinárního týmu. Při
podezření na uroteliální karcinom je doporučeno
ročně provádět CSK a cytologii (13).
V České republice v současné době guidelines
pro diagnostiku a léčbu urologických obtíží u pa‑
cientům s RS k dispozici nemáme.
TERAPIE MIKČNÍCH DYSFUNKCÍ
U PACIENTŮ S RS
Hlavním úkolem urologické péče je: udržet in‑
travezikální tlak pod prahem kontinence, tj. tlak
musí být nižší než je tzv. „únikový“ tlak (tzv. leak
point pressure), zajistit efektivní evakuaci močové‑
ho měchýře, minimalizovat riziko bakteriální kolo‑
nizace, zabránit recidivujícím uroinfekcím a zajistit
prevenci poškození horních močových cest.
Obecně platí režimová opatření, tj. zajistit op‑
timální příjem tekutin, minimalizovat abúzus ko‑
feinu a jiných močopudných tekutin. Fyzioterapie
zaměřená na rehabilitaci pánevního dna je dopo‑
ručována pouze u pacientů se středním stupněm
postižení (GR B) (23).
Behaviorální terapie
Rehabilitace pánevního dna
zavedená Ke‑
gelem v roce 1948 je primárně určená k terapii
stresové inkontinence. Existuje několik prací, které
potvrzují efekt rehabilitace pánevního dna i u paci‑
entů s RS, a to především u pacientů s urgencemi,
urgentní inkontinencí a polakisuriemi. Provádění
pravidelného cvičení svalů pánevního dna (SPD)
u nemocných s RS má vliv na zlepšení symptomů
dolních cest močových, signifikantní snížení počtu
použitých inkontinenčních vložek na den a nykturií.
Sestavy cviků k provádění rehabilitace SPD jsou
různé, nicméně všechny jsou založené na střídá‑
ní kontrakcí a relaxací příslušné svalové skupiny.
Nácvik by měl probíhat pod přímým dohledem
specialisty (lékař, rehabilitační asistent). Nácvik je
vhodné provést pod perineometrickou kontrolou
(biofeedback kontrola) a další cviky již provádí pa‑
cient v domácím prostředí po dobu 12 týdnů (26).
Podle výsledků pozorování tato forma terapie
nemá signifikantní efekt na parametry, jako je com‑
pliance, hyperaktivita detruzoru, maximální průtok,
intravezikální tlak ani postmikční reziduum. Některé
práce popisují významný nárůst průměrné funkční
kapacity měchýře (26, 27).
Rehabilitací pánevního dna lze lépe zvládat
urgence a evakuaci měchýře, pacient může oddálit
mikci a předejít tím urgentní inkontinenci. Nácvi‑
kem správné relaxace SPD lze přispět k manage‑
mentu léčby při detruzorosfinkterické dyssynergii či
sfinkterické hyperaktivitě (26). V případě hyposenzi‑
tivního močového měchýře neexistuje farmakolo‑
gická terapie, která by byla schopná zlepšit vnímání
náplně v měchýři. Pacient by měl provádět tzv.