41 / 78
135
Ces Urol 2015; 19(2): 131–136
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
Pocity nucení na močení se snaží překonat kontrak-
cí svalů PD. V noci tyto intervaly nestanovujeme.
Ve třetí fázi pak nabádáme pacientky k vědomému
prodlužování intervalů mezi močením za občasné-
ho vedení mikční karty, která umožňuje kontrolu
dosažených výsledků. Většina autorů doporučuje
4–6týdenní edukační cyklus po zvládnutí elemen-
tární práce se svaly PD.
VÝSLEDKY FYZIOTERAPIE
Efekt fyzioterapie při respektování správné indikace
a správného provedení je dostatečně prokázán.
Například Bo uvádí 17 x větší pravděpodobnost
vyléčení inkontinence fyzioterapií ve srovnání s pla-
cebem („no-treatment“) (18).
LIMITACE FYZIOTERAPIE
Zásadním problémem fyzioterapie inkontinence je
absence definice jejího obsahu a formy. Například
pod pojmem cvičení PD je v literatuře zahrnuta
široká škála postupů od klasického Kegelova cvi-
čení s cílem zvýšení síly svalstva PD až k moderním
konceptům, při nichž hraje primární roli získání
schopnosti využít kontrakce svalstva PD v situacích
hrozícího úniku moči (19). Jsou zde zahrnuty postu-
py skupinové i individuální, trvající různě dlouhou
dobu v různé intenzitě, jejichž výsledky jsou hod-
noceny různými metodami. Podobná nejednotnost
vládne v oblasti mikčního tréningu, bio-feedbacku,
elektrostimulace apod. Navíc většina dosavadních
studií hodnotí izolovaně výsledky dosažené jednot-
livými léčebnými metodami, které jsou tak vytrženy
z kontextu komplexní fyzioterapie. Pochopitelně
se pak jednotlivé provedené studie velmi špatně
vzájemně komparují a jen obtížně se vytváří ob-
jektivní pohled na tuto oblast z hlediska „evidence
based medicine“. Standardizace pojmů a postupů
fyzioterapie inkontinence terapie se proto v sou-
časnosti jeví jako velmi naléhavý úkol.
ZÁVĚR
Fyzioterapie je plnohodnotná léčebná metoda
v léčbě inkontinence – jako taková má své indikace
a kontraindikace (zejm. limity kognitivní). Opuštěn
je již koncept fyzioterapie směřující k prostému zvý-
šení svalové síly PD, cílem fyzioterapie je v dnešní
době naučit pacientku využít cílené kontrakce svalů
PD v zátěžových situacích.
Základní přednost fyzioterapie spočívá v na-
prosté absenci nežádoucích účinků a navíc v přípa-
dě terapeutického neúspěchu nevylučuje použití
jakékoliv další léčebné metody.
LITERATURA:
1. Ghoniem G, Corcos J, Comiter C, et al.
Cross-linked polydimethylsiloxane injection for stress urinary
incontinence: results of a multicenter, randomized, controlled, single-blind study. J Urol 2009; 181: 204–210.
2. Abrams P, Cardozo L, Khoury S, Wein A.
Incontinence. 5
th
International Consultation on Incontinence.
Paris, 2013.
3. Kegel AH.
Progressive resistance exercise in the functional restoration of the perineal muscles. Am J
Obstet Gyn 1948; 56: 238–248.
4. Lagro-Janssen TLM, Debruyne FM, Smits AJ, van Weel C.
Controlled trial of pelvic floor exercises in
the treatment of urinary stress incontinence in general practice. Br J Gen Pract 1991; 41: 445–449.
5. Burgio KL, Robinson JC, Engel BT.
The role of biofeedback in Kegel exercise training for stress urinary
incontinence. Am J Obstets Gynaecol 1986; 154: 58–64.
6. de Kruif ZP, van Hegen EEH.
Pelvic floor muscle exercise therapy with myofeedback for women with
stress urinary incontinence: a meta-analysis. Physiotherapy 1996; 82: 107–113.
7. Fall M, Ahlstrom K, Carlson CA.
Contelle: Pelvic floor stimulator for female urge – stress incontinence:
A multicenter study. Urology 1986; 27: 282–287.