52 / 78
146
Ces Urol 2015; 19(2): 145–148
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
treatment. One patient required a re-administration
of medication therapy.
Conclusions:
De novo urgency syndrome af-
ter transobturator tape placement which is not
associated with other complications, responds
well to anticholinergic therapy. In our group, it
was possible to discontinue the therapy without
recurrence of difficulties.
KEY WORDS
Anticholinergics, de novo urgency, stress urinary
incontinence, transobturatory tape, urge urinary
incontinence.
………
ÚVOD
Stresová inkontinence stále představuje aktuální
problém, prevalence se odhaduje na 21% u rodi-
vších žen, nejčastěji ve věku 45–55 let (1). U řady
žen je indikována pásková operace, která je jednou
z nejefektivnějších léčebných modalit. Mezi kompli-
kace operace se řadí i urgentní syndrom de novo,
definovaný jako urgentní inkontinence, která se
objevuje po operační léčbě stresové inkontinence
u pacientky bez předchozí anamnézy urgentních
symptomů. Literatura udává výskyt se značným
rozptylem 3–25% (2, 3). Etiologie není spolehlivě
objasněna.
MATERIÁL A METODY
Na našem pracovišti podstoupilo v letech 2012–
2013 implantaci TOT 92 žen. Z celkového počtu
operovaných bylo 75 žen předoperačně bez
anamnézy urgencí. Ženy léčené již předoperačně
pro urgentní symptomy jsme ze sledovaného sou-
boru vyřadili. Hyperaktivita detruzoru ve zbylém
souboru pacientek byla vyloučena urodynamickým
vyšetřením. Peroperační komplikace (perforace
měchýře či uretry, protrahované krvácení, iatro-
genní poranění jehlou s nutností otevřené revize)
se v našem souboru nevyskytly u žádné nemocné.
Ženy s pozdními pooperačními komplikacemi
(jedna žena s protruzí pásky a jedna žena s hyper-
korekcí) byly ze sledovaného souboru vyřazeny.
De novo urgentní syndrom se v souboru 73 pa-
cientek se stresovou inkontinencí objevil u osmi žen
(10,9 %). Průměrný věk celého souboru byl 61 let,
průměrný věk skupiny s urgencemi de novo byl
65 let. Subvezikální obstrukce byla vyloučena na
základě opakovaného vyšetření postmikčního re-
zidua jednorázovou katetrizací druhý pooperační
den a dále pak při první kontrole v době 6–8 týdnů
po operaci. Při této kontrole podstoupily pacientky
fyzikální vyšetření v zrcadlech a sonografické mě-
ření postmikčního rezidua. Dále byly pacientky cí-
leně dotazovány na zhoršený pocit vyprazdňování
měchýře či dokonce nutnost užití břišního lisu, což
všechny negovaly. Močovou infekci jsme pomocí
mikrobiologického vyšetření neprokázali u žádné
ženy ze sledovaného souboru.
Diagnóza byla stanovena na základě subjektiv-
ního hodnocení symptomů pacientkami. Všechny
pacientky hodnotily urgentní obtíže jako velmi
obtěžující.
Šest z těchto žen jsme léčili propiverinem p.o.
Jedna pacientka pro mírné příznaky léčbu nevy-
žadovala a jedna pacientka byla pro nežádoucí
účinky při užívání propiverinu převedena na soli-
fenacin. Prvotní medikace byla vždy nasazena při
kontrole 6–8 týdnů po operaci.
VÝSLEDKY
Při kontrole tři měsíce po nasazení medikace
byly všechny pacientky subjektivně bez urgent-
ních obtíží. Přestože nebyly u sedmi pacientek
léčených anticholinergiky přítomny významné
nežádoucí účinky, byla vzhledem k anamnéze
vzniku obtíží (nově vzniklé urgence po operaci)
všemi pacientkami dotazována možnost vysazení
medikace. U všech sedmi pacientek léčených anti-
cholinergiky jsme přistoupili k vysazení medikace.
Celková délka terapie se pohybovala mezi 4–6
měsíci. U šesti pacientek nedošlo po vysazení
léčby k recidivě obtíží. Jedna pacientka vyžado-
vala opětovnou farmakologickou terapii (jednalo