35 / 100
281
Ces Urol 2016; 20(4): 275–284
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
Léčba LUTS
Behaviorální opatření:
Redukce tělesné
hmotnosti má pozitivní vliv nejen na primár‑
ní onemocnění, ale také např. na inkontinenci.
Dále se zaměřujeme na pitný režim. Pacienti se
učí pravidelnému příjmu tekutin a jsou součas‑
ně edukováni, jak předcházet nykturii. Je nutné
omezit příjem tekutin ve večerních hodinách,
vymočit se těsně před spaním a vyhnout se mo‑
čopudným látkách, jako je káva, čaj či alkohol.
Důležité jsou také stravovací návyky – vhodný
je zvýšený příjem vlákniny a péče o pravidelnou
stolici. Pravidelným posilováním svalů pánevní‑
ho dna dochází ke zmírnění obtíží spojených
s inkontinencí.
Z behaviorálních opatření se doporučuje
v lehčích případech mikční trénink neboli mikč‑
ní drill, vedoucí ke zlepšení kontroly mikčního
reflexu. Případně doplňujeme double-voiding
nebo i tripple-voiding (pacient je asi 5–10 minut
po vymočení opět vyzván k mikci i bez pocitu
nucení) (47).
HYPERAKTIVNÍ DETRUZOR
: Pacienti s příznaky
hyperaktivního močového měchýře (OAB) jsou léčeni
antagonisty muskarinových receptorů, či selektivními
agonisty β3-adrenoreceptorů. U pacientů s refrakter‑
ní hyperaktivitou detruzoru močového měchýře je
možná terapie intravezikální injekční aplikací Botulo‑
toxinu A do stěny močového měchýře.
Při selhání výše popsaných metod se dnes spíše
výjimečně uplatňuje chirurgická terapie – augmen‑
tace močového měchýře, či vzácně kontinentní
derivace moči (48).
Zvláštní metodou léčby je neuromodulace
a neurostimulace. Sakrální neuromodulace se vý‑
znamně podílí na snížení výskytu klinických obtíží,
jako jsou inkontinence, urgence/frekvence a mo‑
čové retence a to o 68%, 56% a 71% po pětiletém
pozorování diabetických pacientů (49).
HYPOAKTIVNÍ DETRUZOR
: U hypokontraktil‑
ního či akontraktilního detruzoru lze použít me‑
dikamentózně parasympatikomimetika, nicméně
výsledky terapie nejsou příliš optimistické, a proto
v klinické praxi u této skupiny pacientů nebývají
příliš využívány.
U pacientů s velkým postmikčním reziduem
a porušeným vyprazdňováním je vhodná čis‑
tá intermitentní katetrizace (ČIK) každých 4–6
hodin. ČIK vede k ochraně ledvinných funkcí
před poškozením. Při nemožnosti ČIK je vhodná
epicystostomie, případně permanentní močový
katétr.
HYPERAKTIVNÍ SFINKTER
: U pacientů s nedo‑
statečnou relaxací zev. uretrálního svěrače při detru‑
zoru – sfinkterické dyssynergii a rozvoji subvezikální
obstrukce je metodou volby terapie selektivními an‑
tagonisty alfa 1A/1D adrenoreceptorů. Též se používá
intermitentní katetrizace. Z chirurgických metod se
užívá incize hrdla močového měchýře.
HYPOAKTIVNÍ SFINKTER
: Jedná se v podstatě
o terapii stresové inkontinence. Mezi konzervativní
metody patří biofeedback, cviky pánevního dna. Mezi
chirurgické metody patří slingové operace a artefici‑
ální sfinkter.
ZÁVĚRY
Dysfunkce dolních močových cest jsou častou
komplikací u diabetických pacientů. Manifestace
příznaků je velice široká, od hyperaktivního mo‑
čového měchýře po hypokontraktilní detruzor
a sfinkter. Na patofyziologii dysfunkcí močových
cest se podílí nejen diabetická neuropatie, ale také
dysfunkce urotelu a detruzoru. Počáteční stadium
onemocnění je spojeno většinou s polyurií, klinic‑
kými projevy jsou především urgence a urgentní
inkontinence. Pozdní stadium je často spojeno
s neschopností evakuace močového měchýře
vedoucí k velkému postmikčnímu reziduu a pa‑
radoxní ischurii. U rizikových skupin pacientů (ze‑
jména starší pacienti, muži, pacienti s recidivujícími
uroinfekcemi) s refrakterní dysfunkcí močových
cest by mělo být součástí vyšetření i neurologické
a urodynamické vyšetření ke stanovení aktuálního
typu dysfunkce močových cest a nastavení vhodné
terapie.