ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY

Ces Urol 2015; 19(1): 11–18

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

bez použití antikoncepce, spontánně počít těho-

tenství během jednoho roku«. Jeden z osmi párů

má obtíže s početím prvního potomka a jeden

z šesti párů zažívá obtíže s početím následujícího

dítěte. Tři procenta žen zůstávají nedobrovolně

bezdětné a 6% žen žijících v páru nemůže mít tolik

dětí, kolik by si přálo (2). Při hledání příčiny neplod-

nosti, je u 50% párů identifikován čistě mužský

faktor neplodnosti nebo kombinace mužského

a ženského faktoru (3).

Existuje mnoho prokázaných a dobře defino-

vaných příčin mužské subfertility a oxidační stres

je jednou z nich. První, kdo poukázal na možnost

poškození spermií oxidačním stresem, byl MacLeod

v roce 1943. Publikoval svá pozorování, při kterých

ztrácely spermie motilitu za kultivace s vysokou

koncentrací kyslíku a po přidání antioxidační kata-

lázy byla motilita spermií v tomto prostředí ochrá-

něna (4). Teprve až Jones a jeho spolupracovníci

v roce 1979 objasnili mechanizmus, kterým byla

pohyblivost spermií redukována. Prokázali pokles

flexibility spermatických membrán způsobený

peroxidací volnými kyslíkovými radikály (5). Dle

současných poznatků je u 30–80% neplodných

mužů oxidační stres identifikován jako hlavní nebo

přispívající faktor infertility (6).

REAKTIVNÍ FORMY KYSLÍKU

Volné kyslíkové radikály a „Reaktivní formy kyslí-

ku“ (Reactive Oxygen Species – ROS) jsou defino-

vány jako molekuly či atomy, které mají alespoň

jeden nepárový elektron a jsou schopny oxidovat

biomolekuly. Zdroje kyslíkových radikálů ve sper-

matu mohou být jak vnitřní, jejichž producenty

jsou spermatozoa, tak zevní, které jsou například

produkovány leukocyty.

Volné radikály jsou běžnou součástí aerobního

metabolizmu, jsou vytvářeny třeba během oxida-

tivní fosforylace v mitochondriích. Jejich nepárový

elektron může přispět k oxidaci biomolekul, jako

jsou aminokyseliny, proteiny a lipidy, v buněčných

membránách. Mezi primární formy kyslíkových

radikálů patří

superoxid O

•–

, který vzniká přidá-

ním elektronu k molekule kyslíku O

. Superoxid

může být konvertován do sekundárních forem,

jakými jsou

peroxylový radikál ROO

•

hydroxy-

lový radikál

•

peroxid vodíku H

. Zde je

nutno poukázat na to, že ne všechny reaktivní

formy kyslíku jsou volnými radikály. Peroxid vodíku

postrádá volný elektron, tedy nevyhovuje definici

„radikálu“, ale patří mezi ROS. Kromě již zmíněných

kyslíkových radikálů známe i mnohé další, jako jsou

hydroperoxyl HO

•

alkoxyl RO

•

. Ne všechny volné

radikály musejí být odvozeny od kyslíku, existuje

celá skupina molekul odvozených od dusíku, kte-

ré jsou nazývány reaktivní formy dusíku (reactive

nitrogen species – RNS).

MOŽNOSTI STANOVENÍ

PŘÍTOMNOSTI VOLNÝCH

RADIKÁLŮ V EJAKULÁTU

Existuje několik metod přímého či nepřímého

stanovení přítomnosti volných radikálů v eja-

kulátu. Mezi nejvíce rozšířené modality patří

chemiluminiscenční značení, které je schopno

vyjádřit oxidačně-redukční potenciál sperma-

tozoí (7). Tato technika za použití luminolu jako

sondy je schopna kvantifikovat jak extracelulár-

ní, tak intracelulární množství volných radikálů.

Luminol je nenabitá částice, která je schopna

volně procházet buněčnou membránou a rea-

guje s peroxidem vodíku, hydroxylovými anionty

i superoxidovými anionty. Při použití lucigeninu,

což je pozitivně nabitá částice nepermeabilní

pro buněčnou membránu, je možno kvantifiko-

vat pouze přítomnost superoxidových aniontů

v extracelulárním prostoru.

OCHRANA PŘED VOLNÝMI

RADIKÁLY A VZNIK

OXIDAČNÍHO STRESU

K ochraně tkání před působením volných radiká-

lů lidské tělo disponuje četnými enzymatickými

a neenzymatickými antioxidačními mechanizmy.