49 / 100
295
Ces Urol 2016; 20(4): 293–301
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
mocnění (3). Navíc, dlouhodobé výsledky po léčbě
radikální cystektomií jsou srovnatelné s výsledky
před 30 lety (4).
U invazivních nádorů močového měchý‑
ře chybí jednodušší ukazatelé, kteří by umož‑
nili stratifikovat pacienty podle prognózy nebo
přizpůsobit adjuvantní léčbu. Možným zdrojem
prognostických a prediktivních biomarkerů je
s nádorem asociovaná zánětlivá reakce. Zánět je
jedním z hlavních znaků nádorového onemocně‑
ní, jehož progresi podporuje mimo jiné ovlivnění
růstu, invaze a migrace nádorových buněk (5).
Projevuje se nejen na úrovni nádorového mikro‑
prostředí, které je infiltrováno buňkami vrozené
i adaptivní imunity, ale působením zánětlivých
cytokinů také systémově (6).
Mezi nejjednodušší markery zánětlivé reakce
patří hodnoty odvozené z vyšetření diferenciálního
krevního obrazu. Jejich výhodou je jednoduchost,
dostupnost a možnost snadného longitudinálního
sledování
(7). Navíc pravidelné kontroly krevního
obrazu jsou součástí pooperačního sledování a ne‑
představují žádnou další zátěž pro pacienta.
Více nedávných studií prokázalo spojitost zá‑
nětlivých ukazatelů s přežitím u pacientů se so‑
lidními nádory. Nejčastěji zkoumanými byly počty
neutrofilů, lymfocytů, trombocytů, hladiny C-re‑
aktivního proteinu (CRP), albuminu, IL-6 a z nich
získané parametry. V poslední době je pozornost
upřena na poměr neutrofilů k lymfocytům (neutro‑
phil-to-lymphocyte ratio, NLR) nebo jeho varianta
odvozená z hodnoty leukocytů (derived neutro‑
phil-to-lymphocyte ratio, dNLR) (8, 9). Prognostický
přínos NLR byl potvrzen také u uroteliálních nádorů
močového měchýře. Vyšší NLR bylo spjato s ne‑
příznivým histopatologickým nálezem a horším
nádorově-specifickým přežitím před i po radikální
cystektomii (10, 11). Problémem zůstává definování
cut-off hodnot k rozdělení nemocných podle rizika
progrese.
Cílem naší práce bylo zhodnotit prognosticky
význam longitudinálně měřených markerů systé‑
mové zánětlivé reakce NLR a z něho odvozeného
dNLR u pacientů s invazivním karcinomem mo‑
čového měchýře podstupujících radikální cys
tektomii.
METODY
V Masarykově onkologickém ústavu bylo v období
1/2006–8/2014 provedeno 142 radikálních cystek
tomií. Do studie byli zařazeni pacienti s karcino‑
memměchýře cT2–4 N0–3, kteří přežili minimálně
tři měsíce od operace. Pacienti, kteří podstoupili ne‑
oadjuvantní chemoterapii, byli ze souboru vylou‑
čeni. Daná kritéria splňovalo celkem 110 pacientů.
Retrospektivně byly vyhledány záznamy vyšet‑
ření krevního obrazu ve třech časových bodech:
před operací, tři až pět měsíců po operaci a u ne‑
mocných, u nichž došlo k progresi, také v čase
detekce recidivy. Zejména v době po operaci jsme
se na základě klinických záznamů snažili použít
výsledek odběru, kdy nebyly žádné známky akut‑
ního infekčního onemocnění. Kompletní údaje
o odběrech krve jsme sesbírali u 93 (85 %) nemoc‑
ných před operací, u 107 (97 %) po operaci a u 39
nemocných v čase recidivy. Z dohledaných dat
diferenciálního krevního obrazu byly vykalkulová‑
ny dva parametry – NLR, vyjadřující poměr počtu
neutrofilů k lymfocytům, a dNLR, vyjadřující poměr
počtu neutrofilů a rozdílu leukocytů a neutrofilů
(neutrofily/leukocyty – neutrofily). dNLR se využívá
zejména ve studiích, kdy není dostupná hodnota
absolutního počtu lymfocytů. Doba přežití byla
stanovena od doby krevního odběru do úmrtí
nebo po poslední kontrolu u žijícího pacienta.
Oba sledované parametry NLR a dNLR se cho‑
vají jako spojitá veličina a pro statistické zpra‑
cování byly rozděleny na soubory s vysokým
a nízkým rizikem progrese pomocí arbitrárně
určených hodnot cut-off v souladu s již publiko‑
vanými zkušenostmi v literatuře (10, 12). U NLR byl
stanoven cut-off 3,9 (nízké riziko NLR≤3,9; vysoké
riziko NLR>3,9), u dNLR 2,7 (nízké riziko dNLR≤2,7;
vysoké riziko dNLR>2,7).
Prognostický vliv cut-off hodnot NLR a dNLR
jsme posuzovali pomocí pětiletého nádorově-spe‑
cifického přežití v případě odběrů před operací
a v čase tři měsíce po operaci. U pacientů s recidi‑
vou bylo stanoveno dvouleté nádorově-specifické
přežití od doby recidivy. V obou případech bylo
přežití modelováno pomocí Kaplan-Meierových
křivek a přežití srovnáno v rámci podskupin pomocí