61 / 100
307
Ces Urol 2016; 20(4): 302–308
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
instilací BCG. Jistou nevýhodou našich výsledků je
to, že jsme k porovnání použili „historický“ soubor
z dřívějšího období a že obě skupiny se lišily poč
tem zařazených pacientů. Je také třeba zohlednit
malý počet pacientů s recidivou v obou skupinách,
proto rozdílné výsledky považujeme za hraniční.
Nedostupnost vakcíny BCG nám umožnila zjis‑
tit, jaká je četnost recidiv u HR pacientů, pokud jsou
léčeni intravezikální chemoterapií, tedy jinak než je
současně doporučovaný standard.
Bohle (4) ve své meta-analýze s 1 328 pacienty
s IR a HR nádory pozoroval při průměrné době
sledování 26 m. recidivu onemocnění ve více než
46% případů. V našem souboru recidivovalo 32%
pacientů (27% s IR a 36% s HR nádorem).
Pawinski analyzoval šest kvalitních studií (1 629
pacientů s IR tumory, sledování 4,6 roku) a zjistil
6% rozdíl v přežití do recidivy ve prospěch skupiny
léčené intravezikální chemoterapií oproti samotné
TUR (47% vs. 52,6%) (8).
Zatímco některé dřívější studie prokázali při
léčbě IR a HR nádorů signifikantní rozdíl v přežití do
progrese v závislosti na použité adjuvantní terapii
(MMC vs BCG) (9, 10), novější rozsáhlá meta-analýza
tento poznatek nepotvrdila (5). Vzhledem k tomu,
že v našem souboru progredovali do infiltrující
formy karcinomu pouze dva pacienti, jsme tento
faktor statisticky nehodnotili.
Mezi jednotlivými prognostickými skupina‑
mi dle EORTC se významně liší přežití do recidivy
i progrese (2). Toto můžeme potvrdit i na základě
našich výsledků, avšak rozdíl v přežití do recidivy
mezi IR a HR nádory nebyl signifikantní. Důvodem
může být menší soubor pacientů a kratší sledování
než u ostatních autorů.
ZÁVĚR
Při léčbě pacientů s high-risk karcinomemměchýře
pomocí intravezikální chemoterapie je nutno počí‑
tat s vysokým rizikem recidivy i progrese základní‑
ho onemocnění. Z výsledků naší studie vyplývá, že
při použití intravezikální chemoterapie bylo riziko
recidivy karcinomu měchýře u pacientů s high-risk
karcinomem nesignifikantně vyšší, než u pacientů
s intermediate-risk nádory. U pacientů s pT1G3 ná‑
dory při použití intravezikální chemoterapie bylo
riziko recidivy karcinomu měchýře signifikantně
vyšší, než u pacientů léčených BCG vakcínou.
Práce byla podpořena grantem
PRVOUK P27/LF1/1
LITERATURA
1. Ferlay JSH, Bray F, Forman D, et al.
GLOBOCAN 2012, Cancer Incidence and Mortality Worldwide: IARC
CancerBase 2012, International Agency for Research on Cancer: Lyon, France.
2. Sylvester RJ, van der Meijden APM, Oosterlinck W, et al.
Predicting recurrence and progression in
individual patients with stage TaT1 bladder cancer using EORTC risk tables: a combined analysis of 2596
patients from seven EORTC trials. Eur Urol 2006; 49: 466–477.
3. Babjuk M, Böhle A, Burger M, et al.
EAU Guidelines, 2016.
4. Böhle A, Jochman D, Bock PR, et al.
Intravesical bacillus Calmette-Guerin versus mitomycin C for su‑
perficial bladder cancer: a formal meta-analysis of comparative studies on recurrence and toxicity. J Urol,
2003; 169: 90.
5. Malmström PU, Sylvester RJ, Crawford RJ, et al.
An individual patient data meta-analysis of the long‑
-term outcome of randomised studies comparing intravesical mitomycin C versus bacillus Calmette-Guerin
for non-muscle-invasive bladder cancer. Eur Urol, 2009; 56: 247.
6. Sylvester RJ, Brausi MA, Kirkels WJ, et al.
Long-term efficacy results of EORTC genito-urinary group
randomized phase 3 study 30911 comparing intravesical instillations of epirubicin, bacillus Calmette-Gue‑
rin, and bacillus Calmette-Guerin plus isoniazid in patients with intermediate- and high-risk stage Ta T1
urothelial carcinoma of the bladder. Eur Urol, 2010; 57: 766.