Ces Urol 2013, 17(3):166-174 | DOI: 10.48095/cccu2013026
Cíl:
Shrnutí vlastních zkušeností a výsledků diagnostiky a léčby pacientů s poraněním ledviny.
Metodika:
V období leden 2005 až prosinec 2012 bylo ve FN Plzeň ošetřeno 172 pacientů s poraněním ledviny. V souboru jsme se zaměřili na zhodnocení příčinné souvislosti, způsobu diagnostiky, validitu hematurie a volbu terapeutického postupu. Jednalo se o retrospektivní analýzu. Iatrogenní poranění nebyla součástí sestavy.
Výsledky:
V našem souboru dominovala nepenetrující poranění ledviny u 170 pacientů (98, 8 %). Ve dvou případech (1,2%) se jednalo o bodné poranění. Nejvíce byla zastoupena malá poranění I. a II. stupně dle AAST klasifikace (American Association for the Surgery of Trauma) - 128 případů (74 %), velkých poranění III. až V. stupně bylo 46 (26 %). U většiny poranění byl přítomen různý stupeň hematurie. V 16,2% byl nález v moči normální. Konzervativně jsme postupovali u 142 pacientů (81,6 %). Operační revizi se zachováním renálního parenchymu podstoupilo 12 pacientů (6,9%) a nefrektomii 20 pacientů (11,5 %).
Závěr:
V našem souboru se nejčastěji vyskytovalo nepenetrující poranění ledvin nižších stupňů. Důležitou součástí diagnostického algoritmu bylo vyšetření močového sedimentu, které někdy jako jediné prokázalo možnost poranění ledvinného parenchymu, i když negativní výsledek toto poranění zcela nevyloučil. Zlatým standardem mezi zobrazovacími metodami bylo vyšetření ledvin výpočetní tomografií (CT) s intravenózní aplikací kontrastní látky.
V souladu s evropskými standardy i naše pracoviště přistupovalo k řešení renálních traumat maximálně konzervativně s cílem zachovat funkční parenchym.
Vloženo: 12. březen 2013; Přijato: 2. květen 2013; Zveřejněno: 1. červen 2013