Ces Urol 2020, 24(3):191-206 | DOI: 10.48095/cccu2020028
Fišer L, Čermák M, Hyršl L, Kočárek J. Minimálně invazivní operační metody léčby benigní hyperplazie prostaty jako alternativa klasických desobstrukčních výkonů. Od roku 1885 a 1886, kdy Belfield a Dittel provedli první v literatuře popsanou transvezikální prostatektomii (TVPE), a od roku 1926, kdy Maximilian Stern provedl první transuretrální resekci prostaty (TURP), jsou tyto techniky považovány za "zlatý standard" v chirurgické léčbě benigního zvětšení prostaty (BHP). Obě operační metody vedou k výraznému zlepšení jak subjektivních, tak funkčních a laboratorních výsledků, konkrétně ke snížení mezinárodního skóre prostatických symptomů (IPSS), zvýšení maximální průtokové rychlosti moči (Qmax), snížení objemu postmikčního rezidua (PMR), zmenšení objemu prostaty (PV) a v některých případech ke snížení hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA). Přesto bychom zde našli i několik "vad na kráse". Mezi hlavní nevýhody výše uvedených operačních výkonů patří nutnost hospitalizace, anestezie a katetrizace močového měchýře, plus vysoká perioperační morbidita a možné pooperační komplikace, jako jsou například krvácení, infekce, retence moči, inkontinence moči, striktury močové trubice a sexuální dysfunkce. Proto bylo v průběhu let vyvinuto mnoho nových operačních technik, které měly za cíl tyto nedostatky minimalizovat. Některé z nich se dostaly do standardního algoritmu operační léčby BHP, jako jsou například transuretrální enukleace prostaty (TUEP), enukleace prostaty holmiovým laserem (HoLEP) nebo thuliovým laserem (ThuLEP) nebo fotoselektivní vaporizace prostaty (PVP). Jiné se zase plně neprosadily, příkladem jsou transuretrální mikrovlnná termoterapie (TUMT), transuretrální jehlová ablace (TUNA) anebo prostatické stenty. I přes výborné operační výsledky výše uvedených desobstrukčních výkonů při léčbě BHP zůstává řada mužů, kteří je nemohou nebo nechtějí podstoupit. Mezi nejčastější důvody nemožnosti provedení operační léčby patří polymorbidita pacienta, strach z možných perioperačních a pooperačních komplikací. I proto probíhá intenzivní vývoj nových minimálně invazivních operačních technik, které by nevyžadovaly nutnost hospitalizace, anestezie, v některých případech katetrizace a současně by vedly ke snížení nebo eliminaci nežádoucích účinků standardní operační léčby BHP. Mezi tyto metody patří systém AquaBeam®, systém UroLift®, systém Rezūm®, systém TIND.
Vloženo: 17. červenec 2020; Revidováno: 6. září 2020; Přijato: 15. září 2020; Zveřejněno: 2. říjen 2020