Fulltextové hledání

Bajčiová V, Zerhau P, Husár M, Ježová M, Krejčí D. Dlouhodobé výsledky léčby testikulárních nádorů u dětí a dospívajících. Retrospektivní analýza souboru pacientů (1998-2021). Cíl: Retrospektivní analýza souboru 96 pacientů s primárním nádorem varlete léčených na dětské onkologii v období 1998-2021. Zhodnocení epidemiologie, věkově specifické distribuce typů germinálních nádorů varlat, typ operace, typ chemoterapie a výsledky léčby. U dlouhodobě přežívajících pacientů vyhodnocení pozdních následků léčby. Soubor pacientů: Za sledované období bylo léčeno 96 pacientů s primárním nádorem testis - 89 germinální typ nádoru (TGCT), 6 stromální typ nádoru. Jeden pacient byl diagnostikován s primárním non‑Hodgkinovým lymfomem varlete. V 1 případě byl nádor bilaterální. U pacientů s TGCT se v 58 případech jednalo o maligní typ nádoru, ve 31 případech byl diagnostikovaný zralý teratom prepubertálního typu. Podtyp germinálního nádoru byl signifikantně asociován s věkem pacienta. Maligní nádory dominovaly u adolescentů, v prepubertálním věku byla většina nádorů benigních. Vyšší klinicka stadia (III a IV) byla častější u adolescentů. Všichni pacienti podstoupili operaci - radikální orchiektomie u 81 pacientů, orgán záchovná operace (TSS) u 15 pacientů. Operace reziduální nádorové masy u metastatických pacientů po ukončení chemoterapie proběhla u 9 pacientů, pouze u 2 pacientů byly přítomny známky vitálního nádoru. U žádného pacienta nebyla indikována retroperitoneální disekce lymfatických uzlin. Watch and wait strategie bez adjuvantní léčby byla indikována u všech prepubertálních pacientů, u 14 pacientů pubertálního věku a u všech pacientů se stromálním typem nádoru. Chemoterapie byla indikována dle typu nádoru, klinického stadia, věku pacienta, dynamiky poklesu nádorových markerů a zařazení do rizikové skupiny. Výsledky: Všech 89 pacientů s TGCT dosáhlo remise nemoci. Dva pacienti s přítomným vitálním reziduálním nádorem po ukončení léčby 1. linie dosáhli klinické remise až po léčbě 2. linie. Jeden pacient vyvinul metachronní maligní TGCT v kontralaterálním varleti 7,4 roku od primární diagnózy. Jeden pacient rozvinul pozdní metastatickou progresi smíšeného TGCT po 3,1 roku a exitoval. Pětileté celkové přežití (Overal Survival, OS) je 98,7 %, pětileté přežití bez události (Event Free Survival, EFS) je 98,7%. Medián sledování po léčbě je 11,5 roku. U 11 pacientů byla potvrzena nefrotoxicita a ototoxicita gr. I a II a poruchy fertility. U dvou pacientů je přítomna plicní toxicita, dva pacienti mají psychologické problémy. Závěr: Nádory varlat jsou u prepubertálních dětí vzácné, jejich incidence stoupá s věkem. U adolescentů jsou vůbec nejčastějším zhoubným nádorem. Převážnou většinu tvoří germinální nádory. Distribuce histologických typů TGCT je věkově specifická. Prognóza pacienta závisí od včasné diagnózy, rozsahu nemoci a dynamiky poklesu nádorových markerů. Zlatým standardem léčby je radikální orchiektomie, TSS je možná u přesně definované skupiny prepubertálních chlapců. Chemoterapie výrazně zlepšila prognózu TGCT a zařadila nádory varlat mezi kurativní typy nádorů. Rizika toxicity a pozdní následky léčby vedou ke snaze redukovat dávky a délku chemoterapie při udržení dosavadních výsledků. Důležitým faktorem je i zlepšování zdravotní osvěty u adolescentů.

Hlavní stanovisko práce: Studie hodnotí prevalenci a rizikové faktory erektilní dysfunkce v retrospektivním souboru mužů a identifikuje věk a body mass index jako nezávislé prediktory. Výsledky poukazují na vysokou míru poddiagnostikování a potřebu multidisciplinárního přístupu k prevenci a léčbě.

Cíl: Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat výskyt erektilní dysfunkce (ED), její kódovanou dominantní etiologii a vybrané související faktory, zejména věk, body mass index a užívání vybraných skupin léčiv u mužů vyšetřených na jediném specializovaném sexuologickém pracovišti v Ústeckém kraji.
Materiál a metoda: Jednalo se o retrospektivní observační analýzu sekundárních dat z nemocničního informačního systému Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Do studie byli zařazeni muži ve věku ≥ 18 let vyšetření pro ED při první návštěvě ambulance v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2024. Typ ED byl převzat z klinické dokumentace, v níž byl stanoven lékařem při vstupním vyšetření. Na základě této již kódované dominantní etiologie byli pacienti zařazeni do skupin organické ED (N48.4) a psychogenní ED (F52.2) dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.
Výsledky: Celkem bylo analyzováno 2 901 mužů s průměrným věkem 50,47 ± 12,79 roku. Psychogenní ED byla kódována u 52,77 % a organická u 47,23 %. Hodnota body mass index byla dostupná u 93,83 % souboru a nadváhu nebo obezitu mělo > 80 % pacientů. Vybrané sledované skupiny léčiv užívalo 27,13 % pacientů, nejčastěji antihypertenziva. V multivariační logistické regresi byly body mass index (OR 1,22; 95 % CI 1,01-1,48; p = 0,045) a věk (OR 1,01; 95 % CI 1,00-1,01; p = 0,024) statisticky významně asociovány s kategorií ED, zatímco užívání sledovaných léčiv nikoli. Zjištěné asociace však byly velikostí efektu relativně nízké.
Závěr: Regionální soubor mužů s ED vykazuje vysokou prevalenci nadváhy a obezity. Věk a body mass index byly nezávisle asociovány s kódovanou etiologií ED, zatímco užívání sledovaných lékových skupin nikoliv. Interpretace rozdílů mezi etiologickými skupinami je limitována klasifikací vycházející z prvního vyšetření. Výsledky podporují potřebu systematického kardiometabolického screeningu mužů s ED.

Konference Komplexní novinky v onkourologii (KNOU) přinesla i letos novinky v léčbě urologických nádorů. Ukázala významné zlepšování výsledků léčby u karcinomu prostaty ve všech stadiích a vynikající spolupráci mezi urology a onkology. Potvrdila také životaschopnost virtuální formy vědeckých sympozií...

Úvod: Indikace nefroureterektomie (NUE) pro uroteliální tumory horních cest močových (UTUC – upper tract urothelial carcinoma) jsou poměrně jasné, otázkou zůstává technika provedení NUE a též indikace lymfadenektomie (LAE) během NUE. Metod provedení NUE je široké spektrum (otevřený výkon, laparoskopie, endoskopie), v zásadě máme fázi nefrektomie a fázi ureterektomie a event. ještě LAE, přičemž se jednotlivé metodiky kombinují. Otevřená NUE zůstává dominantou pro pokročilé nádory, jinak se již široce využívají miniinvazivní techniky. Po dlouhých letech provádění postupně tří metod laparoskopické NUE jsme se zakoupením robotického systému da Vinci Xi mohli přejít na metodiku kompletní miniinvazivní roboticky asistované NUE (RA-NUE), bez změny polohy, bez nutnosti endoskopie. Naši techniku prezentujeme na videu.
Soubor: Od července 2021 do prosince 2025 jsme u 109 případů UTUC provedli NUE u 93 (85,3 %) a ledvinu šetřící výkon u 16 (14,7 %). RA-NUE z NUE u 43 (46,2 %) vybraných nemocných, u 5 z nich s LAE (high-risk cT2–3 či high-grade a cN0). Dvakrát byla provedena ještě RA-NUE pro finálně jinou histologii než uroteliální karcinom – světlobuněčný renální karcinom a xantogranulomatózní pyelonefritidu. U dalších 5 (4,6 %) byla provedena RA-NUE s následnou RA radikální cystektomií. Laparoskopická NUE u 11 (10,1 %), při nedostupnosti robotického systému. K otevřenému výkonu (34; 31,2 %) byli indikováni nemocní s pokročilými nálezy, výrazně obézní, s předchozí rozsáhlejší nitrobřišní operací.
Technika operace prezentovaná na videu: RA-NUE vlevo s horní LAE: je užit čtyřramenný systém da Vinci Xi, močový katetr, poloha na boku 60°. Nejkaudálnější port je 12mm pro možnost aplikace stapleru, ostatní jsou 8mm. Asistentský port je mediálněji, 15mm pro finální zavedení extrakčního sáčku Endocatch™ bag II. Kamera 30°, ProGrasp™, bipolární grasper Maryland™, monopolární nůžky či pečeticí nástroj SynchroSeal™. Výkon se začíná standardní nefrektomií, jen se časně klipuje ureter k minimalizaci diseminace z horních cest močových do měchýře. Následuje paraaortální, resp. parakavální LAE pomocí nůžek či pečeticího nástroje. Bez redokování systému je pokračováno excizí močovodu kraniokaudálně in toto až do pánve. Testikulární žíla je většinou šetřena, u žen bývá šetřena ovarická žíla a celá adnexa se odklápí mediálně. Na videu je žena po panhysterektomii. Ureter je excidován z močového měchýře s terčíkem a defekt měchýře zašit s V-Loc® 90 3-0. Steh se na měchýř nasazuje ještě před kompletním odstřižením ureteru užitým pro trakci. Horní LAE je možno doplnit i na závěr výkonu. Extrakce močového katetru 6. pooperační den po elektivní cystoradiografii (CRG). Intravezikální jednorázové podání cytostatika neužíváme.
Výsledky: Celkem 45 RA-NUE u 29 mužů a 16 žen, průměrný věk 71,4 ± 9,3 (47,7–86,1) roku, body mass index 28,0 ± 3,77 (20,2–35,7) kg/m2, u 38 popsanou descendentní technikou, 7× s redockingem na pánevní část v Trendelenburgově poloze. Z těchto sedmi bylo celkem 2× pro tumor distálního ureteru zahájeno pánevní fází, 1× excidován i divertikl měchýře a 4× vynucená změna ve druhé fázi na Trendelenburg (2× větší tumor distálního ureteru, 1× přetržen ureter juxtavezikálně a intramurální část excidována TURem a 1×

Mužská neplodnost je multifaktoriální porucha, která se podílí na přibližně 50 % případů infertility párů. V posledních letech došlo k významnému rozvoji v oblasti diagnostiky i terapie. Tento přehled shrnuje nejnovější poznatky publikované v letech 2019-2025, které mají přímý dopad na každodenní klinickou praxi českých urologů a andrologů. Zvláštní pozornost je věnována aktualizovaným standardům analýzy spermatu dle Světové zdravotnické organizace (6. edice, 2021), testování fragmentace DNA spermií, genetickému screeningu (karyotyp, mikrodelece Y chromozomu, exomové panely), chirurgickému řešení varikokély a metodám získávání spermií u azoospermie vč. micro-TESE. Článek dále rozebírá možnosti farmakoterapie (gonadotropiny, selektivní modulátory estrogenových receptorů, antioxidanty), vliv životního stylu a nutnost mezioborové spolupráce s centry asistované reprodukce. Součástí je i pohled na budoucí směry v prevenci mužské infertility. Cílem je poskytnout ucelený, klinicky využitelný přehled současných doporučení a trendů v andrologii se zaměřením na podmínky české urologické praxe.

Cíl: Cílem studie bylo porovnat výskyt pozitivních chirurgických okrajů (PSM) při orgán šetřících operacích na ledvinách, průběh pooperačního sledování a komplikace u pacientů na našem pracovišti s globálními trendy.
Soubor pacientů a metodika: Analýza byla provedena na souboru výkonů provedených od roku 2011 do roku 2021 na Urologické klinice FN Královské Vinohrady.
Výsledky: V analyzovaném období bylo na naší klinice provedeno celkem 611 záchovných operací na ledvinách. Z tohoto počtu podstoupilo 117 pacientů laparoskopickou parciální nefrektomii (LPN) a 494 pacientů otevřenou resekci ledviny (OPN). U pacientů, kteří podstoupili OPN, byla maligní histologie potvrzena v 336 případech, přičemž PSM byl zaznamenán u 21 pacientů (6,25 %). Ve skupině pacientů podstupujících LPN byla maligní histologie potvrzena v 81 případech, z nichž PSM byl nalezen u 6 pacientů (7,4 %). Další skupinu tvořili pacienti s nejistým chirurgickým okrajem. Celkově byl v souboru pacientů, kteří podstoupili OPN, výskyt podobného typu chirurgického okraje pozorován v 16 případech (4,7 %), zatímco ve skupině pacientů podstupujících LPN bylo zaznamenáno 6 případů (7,4 %). Lokální recidiva byla zaznamenána v 5 případech a diseminace ve 4 případech ve skupině pacientů po OPN. U pacientů po LPN s prokázaným PSM nedošlo v žádném z případů k recidivě ani diseminaci onemocnění.
Závěr: Výzkum potvrzuje shodu s celkovým trendem v několika klíčových aspektech. Výskyt PSM při orgán šetřících výkonech na ledvinách odpovídá hodnotám uváděným v odborné literatuře a potvrzuje, že PSM jen zřídka vedou k relapsu onemocnění.

Cíl: Prezentovat ve videu techniku roboticky asistované divertikulektomie (RADE).
Soubor: V období let 2011-2020 jsme provedli 35 laparoskopických divertikulektomií, 15 bylo kombinováno s fotoselektivní vaporizací prostaty pomocí zeleného laseru. Od roku 2021 do října 2025 jsme provedli 16× RADE.
Technika RADE: poloha na zádech, dolní končetiny abdukované. Zahajujeme cystoskopii flexibilním (poloha na zádech) či rigidním cystoskopem -dříve litotomická poloha, v posledních čtyřech případech již ve finální poloze. Ureterálním katetrem byl nasondován ureter na straně divertiklu. S Veressovou jehlou bylo vytvořeno kapnoperitonenum tlakem 12 mmHg. V úrovni pupku jsou zavedeny čtyři robotické 8mm porty a 12mm asistentský. Pacient je sklopen do Trendelenburgovy polohy 30° a zadokován systém Da Vinci Xi. Nůžkami či s pečeticím nástrojem SynchroSeal™ je otevřeno peritoneum a postupně je vypreparován divertikl na uměle naplněném močovém měchýři. Opatrnosti si zaslouží oblast přilehlá k ureteru. Je přerušen krček měchýře a defekt na měchýři je uzavřen ve dvou vrstvách s V-Loc™ 90 3-0. Měchýř je naplněn k verifikaci vodotěsnosti. S V-Loc™ 90 uzavřen defekt peritonea. Je extrahován preparát a defekty po portech jsou uzavřeny, většinou bez drénu. Šestý až sedmý pooperační den je po cystografii odstraněn močový katetr.
Výsledky: RADE: průměrný věk 65,1 ± 7 (52,4-72,4) let, body mass index 28,3 ± 3,5 (21,9-33,6) kg/m², průměrný čas výkonu (14× RADE bez dalšího výkonu) 111 ± 37 (50-182) min. Jednou byl řešený divertikl duplexní, jednou triplexní (182 min). U pěti byla v první době provedena transuretrální resekce prostaty (TURP), u šesti holmiová laserová enukleace prostaty (HoLEP), 1× transuretrální incize prostaty (TUIP), 1× současně radikální prostatektomie (135 min) a 2× bez desobstrukční operace (z toho jeden s uroteliálním tumorem v divertiklu). Jednou bylo kombinováno s nefroureterektomií (nejdříve poloha na boku nefrektomie, poté rotace do polohy na zádech - 206 min). Během operace došlo 1× k parciální transcizi ureteru řešené suturou - dlouhodobé sledování bez stenózy. Pooperační komplikace nebyly pozorovány.
Závěr: RADE transperitoneálním extravezikálním přístupem je nyní námi preferovaná varianta divertikulektomie. Desobstrukční výkon děláme v první době, zejména TURP či nověji HoLEP. Možnou další variantou do budoucna je kombinace RADE současně s enukleací adenomu.

Motolová M. Pozícia laparoskopie v operačnej terapii urolitiázy. Cíl: Cieľom tejto práce je poukázať prostredníctvom prípadovej štúdie na výhody laparoskopického manažmentu sanácie komplexnej a objemnej pelvi-/ureterolitiázy, špeciálne v situáciach, kedy endoskopická terapia nepredstavuje suficientnú alternatívu. Zároveň tak povzbudzuje skúsených laparoskopických chirurgov k rozšíreniu ich poľa záujmu o terapiu litiázy. Metodika: Táto unicentrická retrospektívna štúdia prezentuje dáta získané v období od 02/2017 do 02/2021. Inkluzívnym kritériom bol primárne laparoskopický prístup k riešeniu konkrementov horného urotraktu v jednej dobe. Dovedna bolo zahrnutých 16 pacientov v nasledujúcich indikáciach : pyelolitotómia u ren arcuatus, pyelolitotómia u solitárnej objemnej a hyperdenznej pelvilitiázy, ureterolitotómia pri komplikovanej proximálnej ureterolitiáze a tiež pri enkrustovanom ureterálnom stente, pyeloplastika v kombinácii s pyelolitotómiou. Primárnym výstupom má byť posúdenie efektivity laporoskopie - to je založené na vyhodnotení stone free rate (SFR), dĺžky operácií a hospitalizácií, rovnako ako miery komplikácií. Sekundárne výstupy vyplývajú z komparatívnej analýzy s endoskopickými technikami - retrográdnou intrarenálnou chirurgiou (RIRS) a perkutánnou nefrolitolapaxiou (PCNL). Výsledky: Stone free situácia bola dosiahnutá vo všetkých prípadoch - 100% v jednej dobe. Priemerný operačný čas bol 41 minút. Maximálny stupeň komplikácii podľa klasifikácie Clavien -Dindo bol zaznamenaný I°. Vekový rozptyl pacientov sa pohyboval medzi 24-78 rokmi. Priemerná doba hospitalizácie bola 4 dni. Pacienti neboli vystavení prídatnej radiačnej záťaži. Závěr: Laparoskopická sanácia litiázy je rezervovaná pre neštandardné situácie, v raritných prípadoch u selektovaných pacientov. V rukách skúseného experta je bezpečnou a minimálne invazívnou modalitou s vysokou mierou efektivity, čím púta na seba čoraz väčšiu pozornosť u zahraničných expertov.

16.–18. 10. 2024 / BRNO

Drlík M, Krátká Z, Novák J. Kvalitativní a kvantitativní parametry spermatu ve světle posledního vydání WHO manuálu pro vyšetření a zpracování lidského spermatu. Posouzení plodnosti muže je založeno na vyšetření spermatu. Neexistuje univerzální ukazatel, o plodnosti vypovídá až komplex kvantitativních a kvalitativních parametrů. Metody ke stanovení těchto parametrů se stále vyvíjejí a zpřesňují. Jsou standardizovány v Manuálu WHO, který je pravidelně aktualizován. Poslední, šesté vydání je z roku 2021. Cílem přehledového článku je stručně shrnout současné možnosti vyšetření plodnosti muže a současně poukázat na některé změny, které přineslo poslední vydání manuálu.

Študent V ml., Kurfürstová D, Skanderová D, Seifriedová Z, Česák O, Študentová H, Purová D, Študent V. Peroperační histologie během roboticky asistované radikální prostatektomie s lymfadenektomií: studie proveditelnosti. Úvod: Peroperační histologie (Intraoperative Frosen Section, IFS) během roboticky asistované radikální prostatektomie (RARP) je metoda používaná k zajištění lepších onkologických výsledků operace a díky možnosti bezpečně provést nervy-šetřící operaci (NS) je to zároveň i metoda, která by mohla zlepšit také funkční výsledky, jako je kontinence a erekce. Cíl: Cílem této práce je připravit vlastní techniku IFS, ověřit její proveditelnost a popsat její peroperační výsledky u pacientů indikovaných k RARP s rozšířenou pánevní lymfadenektomií (ePLND). Materiál a metody: Od září 2020 do května 2021 bylo provedeno 21 RARP s ePLND, u kterých byla provedena IFS (intervenční skupina). Kontrolní skupina (n = 42) byla vybrána z databáze pacientů s provedenou RARP s ePLND bez IFS v období prosinec 2019 až květen 2021. Kontrolní skupina byla přiřazena v poměru 2 : 1 na základě věku, body mass indexu (BMI) a zařazení do rizikových skupin pro biochemickou rekurenci (tzv. EAU risk groups). Byla vypracována IFS technika a ověřena její spolehlivost a efekt na délku provádění operace a počet pozitivních chirurgických okrajů (PSM) a tzv. extended PSM (ePSM) definovaných jako PSM ve více lokalizacích nebo PSM v jedné lokalizaci s délkou větší než 3 mm. V případě pozitivity nálezu na IFS bylo provedeno doresekování periprostatických tkání. U obou skupin byly hodnoceny vstupní a peroperační výsledky. Výsledky: Obě skupiny se nelišily v předoperačních a patologických charakteristikách. Délka operace byla delší v intervenční skupině (medián 176 minut, mezikvartilové rozpětí - IQR 151-183 vs. 145 minut, IQR 133-164, p = 0,0003). Čas od odnesení preparátu po nahlášení výsledku IFS byl 55 minut (medián), IQR 52-64 minut. Počet pacientů s pozitivním okrajem (PSM) byl v intervenční skupině 6 (28,6 %), přičemž jen u 3 pacientů (14,3 %) byl nález ePSM. V kontrolní skupině bylo popsáno 18 pacientů s PSM (42,9 %), kdy u 3 (7,1 %) byl nález ePSM. Skupiny se v celkovém počtu PSM nelišily (p = 0,593), v kontrolní skupině byl menší počet pacientů s ePSM (p = 0,031). Míra shody IFS s definitivním histopatologickým nálezem byla 90,5 %. Procento úspěšně doresekovaných vzorků bylo 28,6 %. Závěry: Prokázali jsme proveditelnost IFS u RARP s ePLND v systému českého zdravotnictví. IFS prokázala dobrou shodu s definitivním histopatologickým hodnocením. Je spojena s prodloužením doby operace. IFS nepřinesla v tomto souboru zlepšení v celkové míře PSM, ale přispěla k doresekování tumoru u třetiny pacientů s PSM. Tato studie proveditelnosti pomohla získat zkušenosti s IFS a vedla k zahájení další studie s účastí více pacientů.

Dolejšová O, Bendová B, Kouba J, Heindereich F, Hora M. Poranění urogenitálního systému u dětí a adolescentů Materiál a metoda: V období prosinec 2012 až květen 2021 bylo v naší nemocnici ošetřeno celkem 72 dětí ve věku 0-19 let. Retrospektivně jsme hodnotili příčinu poranění, rozsah traumatu, nutnost hospitalizace a způsob ošetření. U traumat ledvin byla hodnocena tíže poranění dle AAST klasifikace (American Association for the Surgery of Trauma) a přítomnost hematurie. Iatrogenní poranění nebyla součástí našeho souboru. Výsledky: Poraněno bylo 62 chlapců a 10 dívek. Nejčastěji se v našem souboru vyskytla poranění zevního genitálu - 44 případů (61 %). V celém souboru bylo postupováno konzervativně u 41 (57 %) dětí. Poranění ledvin bylo zaznamenáno ve 24 případech (33 %). Dle pohlaví bylo ošetřeno s poraněním ledvin 15 chlapců a 9 dívek. Hematurie byla zaznamenána u 18 dětí (75 %). U poranění ledvin byl zvolen konzervativní postup v 18 případech (75 %). Nefrektomie byla provedena čtyřikrát. Hospitalizováno pro úraz bylo celkem 40 (56 %) dětí. Úrazy byly nejčastěji způsobeny sportovními a volnočasovými aktivitami a dopravními nehodami. Závěr: V našem souboru se nejčastěji vyskytlo poranění zevního genitálu, které bylo ve většině případů možno řešit bez nutnosti hospitalizace. Naopak téměř všechny děti s poraněním ledvin byly hospitalizovány. V souladu s evropskými doporučeními byl u většiny poranění ledvin volen konzervativní postup s cílem maximálního zachování funkčního parenchymu ledvin. Ve shodě s literaturou přítomnost hematurie a její tíže nekorelovala se stupněm poranění ledvin. Děti se nejčastěji poranily při sportu, volnočasových aktivitách a dopravních nehodách.

Pacík D, Wasserbauer R, Varga G, Vít V, Fedorko M. REZUM. Od prvního nápadu přes experiment a klinické studie až k běžné klinické praxi. Cíl: Zhodnotit střednědobé výsledky léčby symptomů dolních močových cest (LUTS) spojených s nezhoubným zbytněním prostaty (BPH) metodou REZUM. Materiál a metody: Soubor pacientů (N 177) se středně intenzivními až těžkými LUTS, kteří podstoupili v intervalu od prosince 2019 do června 2021 léčbu metodou REZUM a byli prospektivně sledováni. Všichni před léčbou vyplnili dotazníky IPSS a OABv8 a absolvovali měření průtoku moči, transrektální sonografii prostaty, vyšetření moči a test PSA. Sledované parametry byly opakovány za tři měsíce a za rok po výkonu a statisticky vyhodnoceny. Výsledky: Hodnocení symptomů za tři měsíce dokončilo 170 pacientů a za rok 139 pacientů. K signifikantnímu zlepšení (p < 0,001) došlo u IPSS skóre za tři měsíce a za rok (medián 22 vs. 6,9 vs. 7) u QoL skóre (medián 4 vs. 1,1 vs. 1,3), OABv8 (medián 17 vs. 5,4 vs. 6). Signifikantní nárůst byl pozorován rovněž u Qmax (medián 6,9 vs. 19 vs. 17,3), Q prům (medián 3,0 vs. 9,8 vs. 8,9), nárůst mikčního objemu (medián 170 vs. 251 vs. 289) a pokles postmikčního rezidua (medián 125 vs. 0 vs. 0). Signifikantní pokles jsme zaznamenali rovněž u objemu prostaty (medián 59 vs. 37,2 vs. 39) a u celkového PSA (medián 2,8 vs. 1,9 vs. 1,9). Závěr: REZUM je efektivní a bezpečná metoda při léčbě LUTS spojených s BPH při ročním sledování.

Dne 21. 10. 2022 byly během plenární schůze, která se uskutečnila v rámci 68. Výroční konference ČUS ČLS JEP v Olomouci, oznámeny výsledky Soutěže ČUS o nejlepší vědeckou publikaci za rok 2021.

Machynová S, Fedorko M, Vít V. Výsledky zavádění punkční nefrostomie pod ultrazvukovou kontrolou. Cíl: Prezentovat zkušenosti našeho pracoviště se zaváděním nefrostomických drénů pod ultrazvukovou kontrolou vzhledem k nízkému počtu prací s touto tématikou. Materiál a metody: Ve sledovaném období 2018-2021 bylo provedeno 592 perkutánních nefrostomií pod ultrazvukovou kontrolou u 363 pacientů. Retrospektivně byla provedena analýza dat. Byly hodnoceny indikace k zajištění drenáže horních cest močových, úspěšnost punkce a komplikace. Výsledky: Nejčastější indikací k zavedení nefrostomie byl útlak nebo infiltrace močovodu v souvislosti s onkologickým onemocněním 284 (47,97 %) a z non­‑onkologických indikací obstrukční pyelonefritida 156 (26,35 %). V hodnoceném období byla úspěšnost 90 %. Nejčastěji zaznamenanou komplikací byla dislokace drénu, celkem 105 v časovém rozmezí 11 týdnů od zavedení. Signifikantně častější byla opakovaná dislokace drénu u pacientů s bilaterálně zavedenými nefrostomiemi. Závěr: Zavádění nefrostomie pod ultrazvukovou kontrolou je bezpečná alternativa drenáže horních cest močových.

Hrabec R., Poprach A., Čapák I., Uher M., Hulová M., Šebová N., Lakomý R., Doležel J., Staník M. Dlouhodobé výsledky neoadjuvantní chemoterapie a radikální cystektomie v léčbě invazivních nádorů močového měchýře. Cíl: Neoadjuvantní chemoterapie (NACH) s radikální cystektomií (RC) je doporučeným postupem léčby u invazivních nádorů močového měchýře (MIBC). Více než polovina nemocných ale není schopna podstoupit NACH kvůli kontraindikacím. Cílem studie je zhodnotit dlouhodobé onkologické výsledky z jednoho terciárního centra a prokázat efektivitu neoadjuvantní chemoterapie u svalovinu infiltrujících nádorů močového měchýře. Soubor pacientů a metoda: V letech 2010-2021 podstoupilo 100 pacientů s invazivním karcinomem močového měchýře neoadjuvantní (u cN0)/indukční (u cN+) chemoterapii, a to nejčastěji jako kombinaci cisplatiny a gemcitabinu. K NACH byli indikováni pacienti s cT3-4 nebo cN+, u cT2N0 selektovaně podle rizikových faktorů. Z celkového počtu 100 nemocných bylo 49 bez vstupní lymfadenopatie (cN0) a 51 se zvětšenými uzlinami (cN1-3). U 8 pacientů došlo během NACH k progresi (2× u cN0, 6× u cN+), dva pacienti odmítli chirurgickou léčbu po ukončení NACH. Následná radikální cystektomie byla provedena u 47/49 nemocných cN0 a 43/51 cN1-3. V práci byla hodnocena intention­‑to­‑treat populace, tedy i pacienti, kteří nepodstoupili chirurgickou léčbu. Pětileté nádorově­‑specifické přežití (CSS) jsme posuzovali pomocí Kaplan­‑Meierových křivek a srovnání přežití v rámci podskupin pomocí log­‑rank testu. Odpověď na chemoterapii byla definována jako kompletní (pCR - ypT0N0), parciální (pPR ≤ ypT1N0) nebo bez odpovědi (non­‑R; ≥ ypT2N0-3). Zhodnocen byl vliv klinických a histopatologických parametrů na přežití bez recidivy (PFS) pomocí Coxova regresního modelu. Medián délky sledování dosáhl 43 měsíců (IQR 16-87). Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 64 let, muži a ženy tvořili 76 %, resp. 24 % souboru. Rozsah primárního nádoru byl cT2 v 39 a cT3-4 v 61 případech. Medián odstraněných uzlin byl 24 (IQR 19;29). Pětileté CSS dosáhlo 84 % u cT2-4N0 a 52 % u cT2-4N1-3. Pětileté CSS se nelišilo u cN1 versus cN2-3 (53 %, resp. 50 %). Odpověď na chemoterapii (pCR+pPR) jsme zaznamenali u 34/49 (69 %) nemocných s cN0 a u 24/51 (47 %) cN1-3. Dosažení odpovědi na chemoterapii zlepšovalo pětileté CSS u obou podskupin, u cN0 pacientů 93 % versus 60 % (p = 0,001), u cN1-3 85 % versus 27 % (p < 0,001). V celém souboru dosáhla 30denní a 90denní mortalita 0 %, resp. 3 %. V multivariátní analýze byly signifikantními prediktory přežití bez progrese vstupní uzlinové postižení (HR 2,92; p = 0,007) a nedosažení odpovědi na NACH (HR 6,56; p ≤ 0,001) Závěry: U nemocných s invazivním nádorem měchýře, kteří jsou léčeni neoadjuvantní chemoterapií s následnou radikální cystektomií, lze dosáhnout výborných onkologických výsledků u klinicky lokalizovaného onemocnění. I v případě klinické lymfadenopatie přežívá 5 let až polovina nemocných. Dosažení odpovědi na chemoterapii a nepřítomnost lymfadenopatie v čase diagnózy snižují riziko recidivy.

Trávníček I, Mlynarčík M, Ferda J, Malán A, Michalová K, Kacerovská D, Hora M. Dynamická biopsie sentinelové uzliny a její role v invazivním stagingu u cN0 karcinomu penisu. Zkušenosti jednoho pracoviště za 10 let. Úvod: Invazivní staging inguinálních lymfatických uzlin je u karcinomu penisu indikován u středně a vysoce rizikových nádorů (T1 G2 a vyšší). Využívá se metoda dynamické biopsie sentinelové uzliny (Dynamic Sentinel Lymph Node Biopsy; DSLNB), či modifikovaná inguinální lymfadenektomie prováděná otevřeně (modified Inguinal Lymph Node Dissection; mILND) nebo miniinvazivně jako modifikovaná video‑endoskopická inguinální lymfadenektomie (modified Video‑Endoscopic Inguinal Lymph Node Dissection; mVEILND). Miniinvazivní VEILND může být provedena také roboticky. Cílem práce je zhodnocení výsledků DSLNB na jednom pracovišti v období více než 10 let. Materiál a metody: V období od 12/2010 do 6/2021 bylo hospitalizováno celkem 112 pacientů s karcinomem penisu (průměrný věk 64,2 roku, 24-90 let). K invazivnímu stagingu lymfatických uzlin bylo indikováno celkem 62 pacientů. U 50 z nich jsme volili metodu DSLNB alespoň na jedno tříslo, cíleno na 92 cN0 tříselných oblastí. V případě neoznačení uzliny byla provedena mILND, nebo mVEILND. U tumorů vysokého rizika (≥ cT2 či G3) nebo u suspekce na metastázy podle zobrazovacích vyšetření (¹⁸F‑FDG PET/CT/MRI) jsme volili mVEILND primárně. Hodnotíme aplikovatelnost a senzitivitu DSLNB. Výsledky: Dobře scintigraficky označeno bylo 68 třísel z 92 (73,9 %). Ve dvou případech (2,9 %; 2/68) byla správně nalezena metastáza karcinomu a výkon byl rozšířen o radikální lymfadenektomii. Ve dvou případech (2,9 %; 2/68) byla DSLNB falešně negativní s pozdějším rozvojem metastatického postižení třísla po předchozí negativní DSLNB. V našem souboru má DSLNB 50% senzitivitu (2/4). U 24 třísel nedošlo k označení (26,1 %). Z nich pak bylo 16 třísel řešeno pomocí mILND, v jednom případě nebyly uzliny zachyceny a došlo zde k rozvoji metastázy v dalším průběhu. Další tři třísla byla řešena metodou mVEILND, bez záchytu metastázy. Observaci jsme volili u pěti třísel, v jednom případě došlo k progresi nepoznané uzlinové metastázy. Závěr: Ve více než čtvrtině případů nedošlo ke scintigrafickému označení sentinelové uzliny, DSLNB tak nebylo možno aplikovat. Ale i při dobrém označení a řádném provedení DSLNB nebyly 2 ze 4 přítomných uzlinových metastáz odhaleny a došlo k následné progresi metastatického postižení třísla. Senzitivita DSLNB je v našem souboru 50 %. Proto v invazivním stagingu u karcinomu penisu vždy zvažujeme i modifikovanou lymfadenektomii prováděnou zejména miniinvazivním video‑endoskopickým přístupem (mVEILND).

Dolejšová Om Sedláčková H, Pitra T, Trávníček I, Heindereich F, Hora M. Poranění močového měchýře. Úvod: Poranění močového měchýře patří mezi méně časté nálezy, se kterými se urolog v klinické praxi setkává. Poranění může být způsobeno úrazem, iatrogenně a vzácně je popisována spontánní ruptura. Cílem práce je zhodnotit příčiny - podíl úrazového děje a iatrogenního poranění, diagnostiku - stanovení zastoupení počítačové tomografie a klasické rtg cystografie a zastoupení konzervativního, otevřeného a mininvazivního ošetření v rámci jednoho pracoviště. Materiál a metody: Retrospektivně byl zhodnocen soubor nemocných v období leden 2012 až květen 2021. Celkem bylo ošetřeno 52 nemocných, 23 žen (44 %) a 29 mužů (56 %). Průměrný věk byl 53,1 let (rozmezí 15-91, medián 53,5). Výsledky: Příčinou poranění bylo ve 20 případech (38 %) iatrogenní poranění, v 17 případech (33 %) dopravní nehoda, v 15 (29 %) pády z výše nebo pády v domácím prostředí. Poranění bylo diagnostikováno pomocí CT vyšetření u 40 nemocných (77 %), peroperačně u 11 (21 %) a u jednoho nemocného byla provedena pouze rtg cystografie. O rupturu močového měchýře se jednalo ve 43 (83 %) případech (extraperitoneální 29 (67 %), intraperitoneální 14 (33 %)), 9 nemocných (17 %) utrpělo kontuzi močového měchýře. Celkem ve 43 případech (83 %) byla provedena operační revize (jedenkrát bez nutnosti sutury měchýře), z toho ve třech případech byla revize provedena laparoskopickým a jedenkrát robotickým přístupem. Závěr: V našem souboru, ve shodě s odbornou literaturou, se nejčastěji jednalo o extraperitoneální rupturu močového měchýře (67 %) a převažovala zevní traumata - dopravní nehody a pády (62 %). Pomocí CT vyšetření bylo diagnostikováno 77 % poranění, tento výsledek dokazuje ústup klasické rtg cystografie a upřednostnění CT vyšetření, které umožňuje komplexně zhodnotit rozsah poranění ve vztahu k okolním orgánům. Ve vybraných případech (v našem souboru ve 4 případech, 4,8 %) je možné poranění močového měchýře úspěšně ošetřit i miniinvazivním přístupem bez nutnosti laparotomie.

22.–24. 10. 2025 / HRADEC KRÁLOVÉ

11.–13. 10. 2023 / České Budějovice

Začiatkom roku 2021 sa významného životného jubilea 75 rokov dožil prof. MUDr. Ján Kliment, CSc., významná osobnosť slovenskej i európskej urológie...

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi velkou ctí, že vás můžu oslovit formou editorialu posledního čísla České urologie v roce 2021. A zcela cíleně si dovolím zakončit tento rok úplně jinak, než to vídáme všude kolem sebe, tedy hodnocením dopadu covidu-19 na náš osobní nebo profesní život. V několika posledních číslech České urologie jsem nalezl pěkná ohlédnutí za atestacemi, kmenovými zkouškami, urologickými vzdělávacími akcemi nebo možnostmi různých povinných vzdělávacích akcí ve formě od prezenční přes hybridní až po čistě virtuální. Dovolím si ve svém příspěvku obrátit svůj pohled od školenců či rezidentů na opačnou stranu, na školitele...

Úvod: Močová cytologie slouží primárně k detekci high-grade uroteliálního karcinomu (HGUC) ve vzorku moči, využívána je zejména při dia­gnostice UC dolních močových cest. Relativně malé množství publikací se věnuje možnosti využití močové cytologie při záchytu UC horních močových cest (UUTUC), tj. UC renální pánvičky a ureteru. Materiál a metody: Retrospektivně bylo vyhledáno 68 pacientů ošetřených na Urologické klinice FN Plzeň (2017-2022) s bio­pticky verifikovaným UUTUC a provedenou cytologií moči před resekčním výkonem. Porovnány byly výsledky cytologie a histologický závěr z bio­psie. Výsledky: Celkem bylo zařazeno 34 pacientů se spontánně vymočenou močí, 11 pacientů s výplachovou cytologií, 5 pacientů se současně provedenou spontánní i výplachovou cytologií a 18 pacientů bez specifikace způsobu odběru vzorku moči. Cytologie detekovala celkem 64 % high-grade (HG) UUTUC a 36 % low-grade (LG) UUTUC. Močová cytologie odhalila ve skupině se spontánním odběrem 50 % UC, u pacientů se selektivním výplachem 44 % tumorů a ve skupině bez specifikace odběru 55 % UC. Senzitivita močové cytologie při detekci HG UUTUC činila 65, resp. 55 % (spontánní moč vs. selektivní výplach). Při detekci LG UUTUC spontánní moč vykazovala senzitivitu 40 %, selektivní výplach 20 %. Závěr: Senzitivita močové cytologie pro záchyt UUTUC je porovnatelná s dostupnými literárními daty pro záchyt UC v dolních močových cestách a močovou cytologií obecně, senzitivita močové cytologie pro UUTUC se však pohybuje při dolní hranici v literatuře udávaného rozmezí pro dolní močové cesty. Naše výsledky hovoří relativně ve prospěch spontánního odběru moči při detekci UUTUC.

Hlavní stanovisko práce: Článek shrnuje medicínské, právní a psychosociální aspekty konverze pohlaví v České republice. Popisuje diagnostiku, hormonální a chirurgickou terapii, legislativní změny účinné od července 2025 a zdůrazňuje potřebu multidisciplinární, dlouhodobé a respektující péče.

Souhrn: Genderová dysforie představuje v současné době významné medicínské, právní i společenské téma, které se dotýká základních lidských práv a svobod. V České republice je proces změny pohlaví zakotven v právním řádu, přičemž jeho podmínky a postupy jsou definovány především občanským zákoníkem, zákonem o specifických zdravotních službách a souvisejícími vyhláškami. Až donedávna byla z právního hlediska klíčovým momentem chirurgická tranzice (výkony směřující k ukončení plodnosti), bez níž nebylo možné provést úřední změnu pohlaví a zápis do matriky. Přestože se toto téma dostává do centra pozornosti, zůstává kontroverzní a zatížené předsudky, stereotypy i legislativními nejasnostmi. Z medicínského hlediska zahrnuje proces konverze pohlaví komplexní multidisciplinární péči, počínaje psychologickou a sexuologickou diagnostikou přes hormonální terapii až po chirurgické výkony měnící primární a sekundární pohlavní znaky. Péče je soustředěna do specializovaných center a vyžaduje dlouhodobou mezioborovou spolupráci. Cílem příspěvku je představit současný právní rámec konverze pohlaví v České republice, nastínit jeho problematické aspekty a zároveň poskytnout přehled medicínských postupů a standardů péče o osoby s poruchou genderové identity.

Úvod: Prezentujeme inovovaný postup operační léčby výrazně zvětšené prostaty způsobující retenci moči. Velmi dobré dlouhodobé výsledky transvezikální prostatektomie nás vedly k hledání méně invazivní alternativy. V řadě zemí s vyspělými zdravotnickými systémy se stále více prosazuje robotem asistovaná prostá prostatektomie pro benigní hyperplazii prostaty. K osvojení této metody nás vedl přehledný operační postup a výrazně zkrácená pooperační rekonvalescence. Prezentujeme provedení robotické enukleace na přístroji da Vinci Xi multiport, který jsme převzali ze zahraničí. Kazuistika: Muž, 61 let, ve výborném výkonnostním stavu, bez závažnějších komorbidit, měl výrazně zvětšenou prostatu o velikosti 7 × 6 × 5,5 cm s endovezikální prominencí, měl refrakterní retenci moči, a to i přes podávanou kombinovanou farmakoterapii v maximální dávce. Před operací byla provedena magnetická rezonance, která prokázala zvětšenou benigní hyperplazii prostaty bez suspekce na karcinom prostaty. Podobně i vyšetření per rectum i opakovaný odběr prostatického specifického antigenu byl bez podezření na přítomnost karcinomu. Pacientovi byla navržena operační léčba - robotem asistovaná enukleace zvětšené prostaty, se kterou souhlasil. Operace byla prove- dena na robotickém operačním systému da Vinci Xi multiport. Porty byly umístěny nad pupkem podobně jako u radikální prostatektomie. Pacient byl v Trendelendburgově poloze a operační přístup byl intraperitoneální. Močový měchýř byl otevřen ve vrcholu podélným řezem. Na okraje incize byly nasazeny dočasné fixační stehy pro dostatečný přístup pro robotické nástroje a kameru. Byla lokalizována ureterální ústí, která jsou často blízko ke zvětšené prostatě, a pak byla zahájena enukleace. Nejprve se nůžkami odstřihne celá vrstva sliznice močového měchýře a pak se provede enukleace bělavé hyperplazie prostaty od chirurgického pouzdra. Krvácení je promptně stavěno koagulací. U části operací je možné odstranit celou zvětšenou prostatu najednou, někdy je nezbytné odstranění po lalocích. Dalším krokem je stažení sliznice přes lůžko enukleace a její fixace pokračujícím stehem. Vhodné je použít ostnatý steh (například V-Loc nebo podobné). Nakonec se zavádí cévka a ta se ponechává na 5-7 dnů. Od června 2024 do září 2026 bylo provedeno 24 operací. Medián délky operace byl 145 (90-220) min a odhadované krevní ztráty byly 220 (100-800) ml. Medián hmotnosti enukleované prostaty byl 89 (57-142) g. Nezaznamenali jsme žádnou závažnou perioperační nebo ranou komplikaci. U tří pacientů bylo nutné pro vysoké postmikční reziduum dočasně zavést permanentní katetr. Po opětovném vytažení katetru se pouze u jednoho pacienta retence moči opakovala. U tří pacientů se společně s enukleací benigní hyperplazie prostaty resekoval také divertikl močového měchýře. Závěr: Robotická enukleace je vhodná alternativa otevřené operace pro silně zvětšenou prostatu, zejména s velkým středním lalokem. Nevýhodou je vyšší cena operace. Výhodami jsou enukleace pod kontrolou zraku, možnost rychlé koagulace a zakrytí lůžka zdravou sliznicí, která vede ke snížení urgencí. Dalšími pozitivy jsou nižší krevní ztráty, bez nutnosti JIP v pooperačním průběhu, kratší hospitalizace a snazší ošetřovatelská péče pro zdravotní personál.

Úvod: Benigní hyperplazie prostaty je častou příčinou symptomů dolních močových cest. Při selhání konzervativní léčby je indikována léčba chirurgická. Roboticky asistovaná transvezikální prostatektomie představuje minimálně invazivní alternativu k otevřenému výkonu. Na našem pracovišti jsou objemné adenomy (> 100 ml) indikovány k holmiové laserové enukleaci prostaty (HoLEP - holmium laser enucleation of the prostate) nebo k robotické transvezikální prostatektomii. Transvezikální prostatektomii provádíme s využitím multi-port systému, perspektivní alternativou se v recentních odborných publikacích jeví využití single- -port systému. Potenciální výhodou roboticky asistované transvezikální prostatektomie je, ve srovnání s HoLEP, absence nutnosti zavádění instrumentária přes uretru, což by mohlo vést k nižšímu riziku vzniku uretrálních striktur a k lepším výsledkům časné kontinence.
Materiál a metody: Prezentujeme kazuistiku 76letého pacienta s objemnou adenomatózní hyperplazií prostaty (142 ml) a chronickou retencí moči. Pacient měl předoperačně elevaci prostatického specifického antigenu (PSA) 14,3 ng/ml, pro PSA denzitu 0,10 nebyla indikována biopsie prostaty. Výkon jsme provedli v prosinci 2024. Video zahrnuje všechny klíčové fáze operace - otevření močového měchýře, disekci a odstranění adenomu, zajištění hemostázy a rekonstrukci. Operace trvala 85 min, enukleovali jsme 66 g tkáně, histologicky byla potvrzena benigní hyperplazie. Pacienta jsme propustili 3. pooperační den, cévku jsme extrahovali 9 dnů po výkonu. Pacient je po výkonu kontinentní a dle sonografické kontroly bez postmikčního rezidua. Hodnota PSA po výkonu byla 2,09 ng/ml.
Závěr: Roboticky asistovaná transvezikální prostatektomie je proveditelná a bezpečná metoda léčby komplikované benigní hyperplazie prostaty. U pacientů s výrazně objemnými adenomy může představovat vhodnou alternativu k jiným chirurgickým technikám. Pro přesnější stanovení jejího místa v terapii, zejména ve srovnání s HoLEP, je však zapotřebí další klinické zhodnocení.

Hlavní stanovisko práce: Mikrovlnná ablace představuje miniinvazivní metodu léčby cT1 renálních karcinomů. Cílem práce je prezentace onkologických výsledků a výskytu pooperačních komplikací této metody na našem pracovišti.

Souhrn: Cíl: Mikrovlnná ablace představuje v léčbě cT1 renálních karcinomů alternativu k resekčním výkonům. Cílem naší studie bylo retrospektivně zhodnotit onkologické výsledky a pooperační komplikace této metody.
Soubor pacientů: Retrospektivní unicentrická studie obsahuje 63 pacientů, kteří podstoupili celkem 78 mikrovlnných ablací na našem pracovišti mezi lety 2012 a 2023.
Výsledky: Studie prokázala výraznou vazbu onkologických výsledků na velikost tumoru. U pacientů s tumorem < 3 cm zůstalo po dobu sledování bez recidivy 86 % pacientů, v případě tumorů > 3 cm nemělo recidivu 68 % pacientů. Pooperační komplikace se vyskytly u 18 % pacientů, přičemž u 6 % pacientů se jednalo o komplikace závažné (stupeň ≥ 3 dle Clavien-Dinda).
Závěr: Mikrovlnná ablace v léčbě lokalizovaných nádorů ledvin (cT1) představuje moderní a bezpečnou miniinvazivní techniku. Terapeutický výsledek je výrazně závislý na velikosti tumoru. U tumorů do 3 cm dosahuje metoda srovnatelných onkologických výsledků s podobnou frekvencí výskytu pooperačních komplikací jako resekční výkony.