Fulltextové hledání

Primárně inoperabilní, lokálně pokročilý renální karcinom představuje významnou výzvu v uroonkologii. Ačkoliv systémová léčba není v této indikaci standardní součástí terapeutického postupu, u pečlivě vybraných pacientů může vést k regresi onemocnění a umožnit následnou chirurgickou resekci. Prezentujeme aktualizované výsledky 3letého sledování pacienta s iniciálně inoperabilním nálezem, u něhož systémová terapie vytvořila podmínky pro následnou úspěšnou chirurgickou intervenci.

V Krajské nemocnici Liberec byla v období let 2019–2025 podána intravezikální BCG (Bacillus Calmette-Guérin) imunoterapie přibližně 140 pacientům. V článku prezentujeme dvě kazuistiky závažných systémových nežádoucích účinků léčby - pacienta s miliární plicní tuberkulózou a pacienta s tuberkulózním abscesovým ložiskem pod prsním svalem po aplikaci BCG terapie. Obě kazuistiky ilustrují význam včasného rozpoznání komplikací, zahájení adekvátní antituberkulózní léčby a nutnost multidisciplinární spolupráce.

Hlavní stanovisko práce: Retrospektivní zhodnocení souboru 18 pacientů s molekulárně definovaným renálním karcinomem ve FN Plzeň za období od ledna 2018 do září 2025.
Cíl: Zhodnotit zastoupení molekulárně definovaných renálních karcinomů (RCC - renal cell carcinoma) v retrospektivním souboru pacientů jednoho urologického centra.
Soubor pacientů a metodika: Retrospektivně byli vyhledáni všichni pacienti s diagnostikovaným novotvarem ledviny na Urologické klinice FN Plzeň v období od ledna 2018 do září 2025. Pozornost byla zaměřena zejména na případy s diagnostickým genetickým vyšetřením. Finálně byli zařazeni pacienti s potvrzeným "molekulárně definovaným RCC". Hodnoceny byly klinické údaje, typ nádoru, stadium a průběh onemocnění.
Výsledky: Z celkových 1 589 RCC bylo v 73 případech provedeno molekulárně-genetické vyšetření, u 17 pacientů (23,29 % molekulárně- -geneticky testovaných; 1,2 % všech nádorů) byl prokázán "molekulárně definovaný typ RCC". Nejčastější jednotkou byl RCC s přestavbou genu TFE3 (n = 9), dále FH (fumarát hydratáza) deficientní RCC (n = 4), ELOC mutovaný RCC (n = 2), TFEB amplifikovaný RCC (n = 1) a SDH (sukcinát dehydrogenáza) deficientní RCC (n = 1). U části pacientů bylo zjištěno pokročilé stadium onemocnění. Dále byl zaznamenán jeden případ RCC s fibro(leio)myomatózním stromatem, tzv. emerging entity dle aktuální WHO klasifikace.
Závěr: Molekulárně definované RCC tvořily 1,2 % všech RCC a představovaly heterogenní skupinu s dominancí TFE3 alterovaných RCC a častým výskytem pokročilých stadií. Molekulárně-genetické vyšetření potvrdilo tento typ tumoru u 23,29 % cíleně testovaných případů. Naše data potvrzují, že systematicky indikované genetické testování je klíčové pro správnou klasifikaci, má přímý dopad na prognózu a v budoucnu předpokládáme také důležitost pro volbu adekvátní systémové terapie. Výsledky této práce zdůrazňují nezbytnost dostupného a systematicky indikovaného molekulárního testování suspektních RCC jako součásti moderního diagnostického postupu.

Formou kazuistiky prezentujeme výskyt agresivního časně metastazujícího raritního typu nádoru varlete s nepříznivou prognózou. Pro vzácnost výskytu a rychlou progresi onemocnění nejsou prozatím zcela objasněny a objeveny etiologie a patologické znaky s možnostmi cílené terapie.

MUDr. Aleš Petřík, Ph.D., se narodil 9. března 1962 v jihočeském Písku. Část jeho rodiny měla a má vztah k Praze, a tak vedle milovaných jižních Čech miluje i Prahu. Jeho otec byl chemik, ale v jeho rodině byla řada lékařů už od roku 1878. A maminka Aleše Petříka byla sama lékařka. Jeho strýc dokonce urolog, slavný doc. MUDr. Radko Petřík, CSc., mj. emeritní přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN Praha. Takže se dalo předpokládat, kam se kariéra Aleše bude ubírat. Po studiu gymnázia v Písku zamířil na Fakultu všeobecného lékařství Praha (dnešní 1. lékařská fakulta). Po promoci v roce 1986 nastoupil na Urologické oddělení Nemocnice České Budějovice. Práci zde záhy přerušil kvůli tehdější povinné roční základní vojenské službě, kdy pracoval jako lékař na chirurgické ambulanci zdravotnického praporu. V roce 1989 složil atestaci z urologie 1. stupně a 1993 2. stupně. V roce 2006 obhájil na Lékařské fakultě v Olomouci titul Ph.D. dizertační prací na téma Minimálně invazivní terapie ureterolitiázy. V dané nemocnici postupně stoupal po kariérním žebříčku. Od r. 2005 pracoval jako zástupce primáře, od r. 2021 jako náměstek centrálních operačních sálů a téhož roku se stal dokonce ředitel úseku chirurgických oborů. Externě pracuje od r. 2002 jako odborný asistent Urologické kliniky 1. LF UK Praha a od r. 2008 i na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity...

Čisté testikulární teratomy jsou velice zřídkavými neseminomovými nádory ze zárodečných buněk (NSGCT – non-seminomatous germ cell tumor). Přestože mají omezenou chemosenzitivitu, je u pacientů s metastázami primárně doporučována chemoterapie z důvodu možné přítomnosti jiného subtypu NSGCT v metastázách, než je teratom. Cílem naší kazuistiky je odprezentovat pacienta s primárním postpubertálním teratomem a retroperitoneálními cystickými metastázami spolu s negativními sérovými nádorovými markery, což představuje mimořádně vzácný klinický scénář. V takových případech je vysoce pravděpodobné, že cystické retroperitoneální metastázy budou tvořeny teratomem, proto je preferovanou léčebnou strategií primární retroperitoneální lymfadenektomie před chemoterapií, která je u těchto nemocných neúčinná.

Cíl: Představit na videu naši současnou nejužívanější techniku roboticky asistované resekce tumoru ledviny (RR).
Materiál: V období od června 2020 do listopadu 2024 jsme udělali 274 RR. Naše technika vychází z modifikace klasické laparoskopické resekce ledviny, kterých jsme v období od srpna 2004 do května 2020 provedli 599. RR představují v současnosti na našem pracovišti přes 1/3 operačních výkonů pro nádory ledvin. Téměř stejně četná je laparoskopická (výjimečně roboticky asistovaná) nefrektomie. Otevřené resekce tvoří kolem 17 % a otevřená nefrektomie o něco méně. Otevřené resekce jsou indikovány zejména u komplexnějších tumorů, u tumorů s výrazným "toxickým" tukovým pouzdrem a při kombinaci s jinými výkony, většinou pro střevní malignity. RR provádí rutinně dva konzoloví operatéři, občasně další dva.
Technika operace: Celková anestezie. Fakultativně zaveden močový katetr. Poloha na boku 60-70°. Horní končetiny předpaženy, u sebe. Připraveno operační pole pro eventuální lumbotomii. Přístup transperitoneální. Kapnoperitoneum je vytvořeno Veressovou jehlou, tlak CO₂ 12 mmHg. Zaveden asistentský port 12 mm lehce laterálně od pupku. Za kontroly zraku jsou zavedeny pararektálně čtyři 8mm robotické porty. Zadokován čtyřramenný robotický systém da Vinci Xi. Porty kraniokaudálně: 1. ProGrasp, 2. bipolární grasper (bipolar forceps Maryland, či častěji fenestrovaný), či monopolární zahnuté nůžky - monopolar curved scissors (Hot shears) dle operované strany a dominantní ruky operatéra, 3. kamera 30°, 4. druhý ze zmíněných nástrojů z 2. portu. Nůžky se střídají s jehelcem, většinou stříhacím (Large SutureCut needle driver). V Toldtově linii se otevírá pobřišnice, colon se stáhne mediálně a mediálně od ledviny se otevře Gerotova fascie. Uvolní se potřebná část ledviny od tukového pouzdra nutná k dobrému přístupu k tumoru. Tumor se verifikuje sonograficky drop-in sondou zavedenou asistentským portem. Nůžkami lze označit linii resekce na ledvině. Je verifikován ureter a uvolněny hilové cévy. Tepna (tepny) či potřebná větev je obejita hadičkou a klampována robotickou endosvorkou SCANLAN®. Pouze u centrálních tumorů je klampována i žíla. V této fázi je velmi nápomocná znalost topografické anatomie cév z dvoufázové CT (computed tomography) angiografie. Efektivita ischemie je ověřena Dopplerem, výjimečně (zejména u selektivního klampování větví tepny) NIR zobrazením aplikací FireFly® s podáním indocyaninové zeleně - preparát Verdye® 1,25-2,5 mg. Studenými nůžkami je zresekován tumor s lemem zdravé tkáně. Sutura spodiny provedena vstřebatelným samokotvícím ostnatým stehem (V-Loc® 90, velikost 3-0, 1/2 jehla 26 mm). Dalším stehem jsou matracovitě sešity okraje ledviny, dotahovány jsou pomocí vstřebatelných klipů Absolok® AP300 (polydioxanon PDS, velikost ML) - technika "sliding clips". Druhá vrstva parenchymu šita již jednoduchým pokračovacím stehem většinou bez průběžného kotvení. U povrchnějších tumorů je provedena rovnou sutura parenchymu včetně zavzetí spodiny. Jsou uvolněny hilové cévy. Eventuální reziduální krvácení většinou ošetřujeme opichem s větší jehlou - V-Loc® 90 2-0 jehla 37 mm. Výjimečně přiložena na suturu tkaná celulóza Surgicel®. Tkáňová lepidla jsme vyřadili z armamentaria. Defekt Gerotovy fasci

Po úspěšné transplantaci ledviny je často nutné odstranit polycystické ledviny, protože jejich značný objem může utlačovat okolní orgány, vč. transplantované ledviny, což může vést k její dysfunkci. Nativní nefrektomie je nezřídka prováděna oboustranně v jedné době. Je vhodné znát rizikové faktory spojené s touto operací. Jedním z nich je snížená pevnost vaziva cévních stěn, což může vést k vyššímu riziku krvácení peroperačně i po operaci. Prezentujeme úspěšnou léčbu závažného krvácení v časném pooperačním období intervenčním radiologem, který obliteroval krvácející periferní svalovou arterii.

Hlavní stanovisko práce: Tento systematický přehledový článek hodnotí účinnost profy-laktické implantace síťky při použití ileálního konduitu, zaměřuje se na prevenci parastomálních hernií a analyzuje rizika a přínosy této metody, čímž nabízí nový pohled na prevenci komplikací u stomických pacientů.

Souhrn: Parastomální hernie (PH) představuje významnou komplikaci u pacientů po operaci s použitím ileálního konduitu, přičemž její výskyt se podle literatury pohybuje v širokém rozmezí 10-65 %. Vzhledem k vysokému riziku a morbiditě spojené s PH se stále více zkoumá možnost prevence této komplikace pomocí profylaktické implantace síťky. Tento přístup, již úspěšně aplikovaný u jiných typů stomických operací, jako jsou kolostomie a ileostomie, slibuje podobné výhody i pro pacienty s ileálním konduitem. Tento systematický přehledový článek hodnotí šest dosavadních studií, které se zaměřují na účinnost a bezpečnost profylaktické síťky při prevenci PH. Výsledky naznačují, že implantace síťky může snížit incidenci PH při minimálním riziku komplikací, což představuje důležitý krok směrem ke zlepšení péče a kvality života pacientů podstupujících tento typ operace.

Hlavní stanovisko práce: Sdělení poskytuje komplexní přehled o možnostech terapie generalizovaného uroteliálního karcinomu. Průběh léčby demonstruje modelová kazuistika. Rekomendace
a efekt léčby jsou podpořeny aktuálními výsledky klinických studií a v souladu s nejnovějšími doporučeními Evropské urologické asociace.

Souhrn: Autoři prezentují případ pacienta s metastatickým uroteliálním karcinomem, disku­tují výborný efekt imunoterapie pembrolizumabem v souvislosti s výsledky komplexního genomického profilování nádorové tkáně.

Hlavní stanovisko práce: Neinvazivní biomarkery v moči představují slibnou alternativu ke stávajícím diagnostickým metodám nádorů močového měchýře. Cílem práce je představit hlavní dostupné biomarkery, zhodnotit jejich přínos a možnosti využití v diagnostice a sledování.

Souhrn: Nádory močového měchýře představují celosvětově časté onemocnění. Mnohdy se jedná o recidivující nádory s nutností dlouhodobého sledování, což z nich činí nádory s vysokou prevalencí. Základní diagnostickou metodou je cystoskopie, která je nezbytná i v rámci sledování. V obou případech, v diagnostice i dispenzarizaci, tedy využíváme invazivní metodu s nezanedbatelným rizikem komplikací. Jediným doporučeným neinvazivním vyšetřením je cytologie moči. Limitace cystoskopie a cytologie moči motivují výzkum celé řady neinvazivních biomarkerů detekovaných v moči s cílem nalezení dostatečně senzitivního a specifického vyšetření, které by bylo možné využít nejen v diagnostice a sledování nádorů močového měchýře. Doposud bylo na trh uvedeno několik biomarkerů vyskytujících se v přítomnosti nádorového postižení močového měchýře. V článku jsou představeni hlavní zástupci neinvazivních biomarkerů a jejich možné využití.

Adrenokortikální karcinom (ACC) je vzácný, avšak vysoce agresivní maligní nádor kůry nadledvin, který tvoří méně než 0,2 % všech solidních tumorů. Navzdory nízké incidenci je spojen s vysokou morbiditou a mortalitou a vyžaduje mezioborový diagnostický a terapeutický přístup. Tento přehledový článek shrnuje současné poznatky o epidemiologii, etiologii, diagnostice, stagingu, léčebných strategiích a sledování pacientů s ACC se zvláštním důrazem na specifika české urologické praxe. Pozornost je věnována integraci hormonálních vyšetření, zobrazovacích metod (vč. moderních modalit jako PET/MR a nových radiofarmak) i genetických faktorů podílejících se na patogenezi ACC. Základem kurativní léčby zůstává radikální chirurgická resekce doplněná o adjuvantní léčbu mitotanem, případně o systémovou chemoterapii u pokročilých forem onemocnění. Diskutovány jsou i nové terapeutické možnosti vč. imunoterapie a cílené léčby. Vzhledem k raritě a komplexitě tohoto onemocnění je zásadní centralizace péče, dodržování mezinárodních doporučení a mezioborová spolupráce s cílem zlepšení prognózy pacientů v podmínkách České republiky.

Penilní rehabilitace po radikální prostatektomii představuje multimodální přístup zaměřený na podporu obnovení erektilní funkce kombinací farmakoterapie, mechanických pomůcek a dalších intervenčních metod. Dostupné klinické studie naznačují, že časně zahájené, strukturované postupy mohou u části pacientů přispět k zachování či návratu erektilní funkce, avšak kvalita důkazů je nevyrovnaná a výsledky jsou heterogenní. Mezi nejčastěji využívané modality patří inhibitory fosfodiesterázy typu 5 a vakuová erekční pumpa; další postupy jako nízkointenzitní mimotělní rázová vlna nebo penilní vibrační stimulace jsou zkoumány převážně v menších souborech a jejich rutinní použití zatím nelze považovat za standard. Intrakavernózní alprostadil zůstává možností u pacientů s nedostatečnou odpovědí na perorální léčbu. Regenerační přístupy vč. aplikace kmenových buněk jsou předmětem probíhajícího klinického výzkumu. Z praktického hlediska je vhodné individualizovat načasování a kombinaci modalit s ohledem na typ chirurgického výkonu, komorbidity, preference pacienta a průběžnou léčebnou odpověď. Vzhledem k omezené a nejednotné evidenci je třeba interpretovat přínos penilní rehabilitace obezřetně a další robustní, dlouhodobé studie jsou nezbytné k upřesnění jejího skutečného efektu a optimálního nastavení léčebných postupů.

Hlavní stanovisko práce: Tento přehledový článek shrnuje problematiku renálních organoidů vč. jejich charakterizace, aplikací, limitací a budoucího směřování se zaměřením na oblast urologie.

Souhrn: Renální organoidy jsou pokročilé tkáňové kultury, které in vitro napodobují strukturu, fyziologii a onemocnění původního orgánu. Organoidy umožňují personalizovaný přístup k diagnostice a léčbě onemocnění a jejich význam v urologii stále roste. Organoidy odvozené z indukovaných pluripotentních kmenových buněk umožňují modelovat embryonální vývoj nefronů, zatímco tubuloidy vzniklé z dospělých buněk lépe napodobují funkce zralé ledvinné tkáně. Díky schopnosti odrážet genetické a funkční vlastnosti konkrétního pacienta nacházejí organoidy uplatnění při testování účinnosti a toxicity léčiv, studiu molekulárních mechanizmů onemocnění ledvin a mohou být využity v regenerativní medicíně. Nádorové organoidy mají potenciál ve výzkumu onkogeneze, modelování nádorového mikroprostředí nebo predikci odpovědi na terapii. Navzdory současným výzvám v oblasti kultivace a funkční integrace se možnosti klinické aplikace renálních organoidů rychle rozšiřují.

Incidentální karcinom prostaty zjištěný při operacích pro benigní hyperplazii prostaty (zejména transuretrální resekci prostaty) představuje specifickou klinickou situaci bez jednoznačně stanoveného standardu dalšího postupu. Tento přehledový článek shrnuje aktuální poznatky o incidenci, predikčních faktorech a možnostech diagnostiky a léčby incidentálního karcinomu prostaty. Zvláštní pozornost je věnována významu hladiny prostatického specifického antigenu po výkonu, úloze multiparametrické magnetické rezonance, významu následné biopsie a predikci přítomnosti, či absence reziduálního karcinomu. Diskutována je také role radikální prostatektomie a radioterapie, vč. rizika močové inkontinence u pacientů po předchozím chirurgickém výkonu. Cílem práce je poskytnout praktický přehled možností dalšího postupu u pacientů s incidentálním karcinomem prostaty pro urology a onkology.

Hlavní stanovisko práce: Práce si klade za cíl vyhodnotit výsledky operační léčby renálního karcinomu na Urologické klinice FN Brno v letech 2014-2022 pomocí prognostických modelů.

Souhrn: Cíl studie: Cílem této studie je vyhodnotit soubor pacientů operovaných pro renální karcinom na našem pracovišti s ohledem na prognostické faktory a s využitím prognostických modelů podle Leiboviche a GRANT skóre.
Soubor pacientů a metody: Bylo provedeno retrospektivní vyhodnocení základních dat pacientů, kteří podstoupili radikální či parciální nefrektomii na Urologické klinice FN Brno mezi lety 2014 a 2022. Pacienti byly rozděleni do prognostických skupin na základě klinických a patologických charakteristik zahrnutých do běžně využívaných prognostických modelů (Leibovich 2003 a GRANT skóre). Pro jednotlivé rizikové skupiny bylo stanoveno 5leté přežití bez progrese. Jako komplikace výkonu byly hodnoceny závažné komplikace stupně Clavien-Dindo IIIb-V.
Výsledky: Mezi lety 2014 a 2022 bylo na našem pracovišti operováno 482 pacientů s podezřením na tumor ledviny, z toho bylo 312 mužů (64,7 %) a 170 žen (35,3 %). V definitivní histologii byly maligní nálezy potvrzeny u 424 pacientů (87,9 %), 58 nálezů bylo histologicky benigních (12,1 %). Recidiva se vyskytla u 35 pacientů s renálním karcinomem, což odpovídá 8,3 % případů s mediánem odstupu 33 měsíců od operace. Pětileté přežití bez progrese pro skupinu s nízkým, středním a vysokým rizikem dle Leibovichova modelu bylo 94,8; 89,6; resp. 63,2 %, dle modelu GRANT 94,1; 95,0; resp. 73,6 % v případě nula, jednoho, resp. dvou přítomných faktorů.
Závěr: Naše analýza potvrzuje důležitost používání zavedených prognostických modelů pro renální karcinom, jako jsou Leibovich a GRANT skóre, při hodnocení rizika recidivy a celkového přežití po chirurgické léčbě. Oba skórovací systémy prokázaly svou schopnost rozlišit mezi pacienty s příznivou a nepříznivou prognózou.

Úvod: Kompletní duplikace ledviny a močovodu je častou vývojovou vadou uropoetického traktu, často doprovázenou ektopií, ureterokélou nebo vezikoureterálním refluxem. V případě závažné hypofunkce horní moiety je indikována heminefrektomie.
Cíl: Cílem této studie bylo analyzovat histopatologické nálezy resekátů horního segmentu kompletně zdvojených ledvin u dětských pacientů indikovaných k heminefrektomii.
Metody: Retrospektivní analýza 26 dětí operovaných v letech 2000-2024 pro kompletní duplikaci horních močových cest ve FN Hradec Králové. Hodnoceny byly klinické údaje a výsledky histologického vyšetření.
Výsledky: Nejčastějším nálezem byly chronické zánětlivé změny (77 %) a renální dysplazie (46 %), častěji u ektopického močovodu než u ureterokély. Dále byla popsána tubulární atrofie, intersticiální fibróza, glomeruloskleróza a v jednom případě metaplazie urotelu.
Závěr: Histopatologické změny u horní moiety kompletně zdvojené ledviny odrážejí kombinaci vrozených a sekundárních postižení, která vedou k nevratné ztrátě funkce segmentu. Heminefrektomie je účinnou terapeutickou metodou a histologická analýza má význam pro pochopení patogeneze těchto stavů.

Nykturie je Mezinárodní společností pro inkontinenci definována jako močení každou noc, kterému předchází spánek a po něm opět spánek následuje. Postihuje především starší jedince a její výskyt s věkem stoupá. Základní příčiny nykturie jsou globální polyurie, noční polyurie a snížená kapacita močového měchýře, ať už na podkladě jímací, nebo evakuační dysfunkce. Syndrom obstrukční spánkové apnoe je stav, při němž kvůli opakovanému kolapsu horních cest dýchacích během spánku dochází k epizodám hypopnoe až apnoe. V důsledku toho dochází k patofyziologickým změnám, které vedou ke zvýšení sekrece atriálního natriuretického peptidu z kardiomyocytů srdečních síní, a tím ke zvýšení produkce moči. Cílem tohoto sdělení je upozornit na vzájemný vztah nykturie a syndromu obstrukční spánkové apnoe, která je v populací výrazně poddiagnostikována. U mnoha pacientů v urologické ambulanci je nykturie primárně považována pouze za projev dysfunkce dolních cest močových a na možný podíl spánkové apnoe není brán ohled. Oba stavy jsou v populaci časté, sdílejí rizikové faktory a jejich vztah má diagnostický i terapeutický význam. Cílem tohoto přehledového sdělení je zhodnotit vztah obou stavů, shrnout jejich patofyziologii a klinické důsledky a zdůraznit, jak je obstrukční spánková apnoe častá a přehlížená příčina nykturie.

Hlavní stanovisko práce: Práce hodnotila roboticky asistovanou parciální nefrektomii u 18 pacientů s mnohočetnými ipsilaterálními nádory ledvin. Výsledky ukázaly, že se jedná o bezpečný výkon s nízkým počtem komplikací, pozitivních okrajů a recidiv, který dobře zachovává renální funkce.

Souhrn: Úvod: Roboticky asistovaná parciální nefrektomie představuje standardní nefron šetřicí výkon u lokalizovaných nádorů ledvin. Mnohočetné ipsilaterální renální tumory jsou vzácné a jejich chirurgická léčba představuje výzvu z hlediska zachování funkce ledvin a onkologické bezpečnosti. Cílem práce bylo zhodnotit bezpečnost, funkční a onkologické výsledky roboticky asistované parciální resekce u pacientů s mnohočetnými renálními tumory. Metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili údaje 18 pacientů, kteří v období let 2008-2024 podstoupili roboticky asistovanou parciální nefrektomii pro mnohočetné ipsilaterální tumory. Hodnotili jsme demografické charakteristiky, morfologie tumorů, chirurgické parametry (doba teplé ischemie, operační čas, krevní ztráta, typ klampování), komplikace dle Clavien-Dindo a renální funkce.
Výsledky: Celkem jsme resekovali 38 tumorů. Průměrná doba teplé ischemie byla 14 min, u žádného z pacientů nepřekročila 25 min. Komplikace jsme zaznamenali u 11 % pacientů, vždy stupně II dle Clavien-Dindo. Pozitivní chirurgické okraje se vyskytly u 2,6 % resekovaných tumorů. Trifecta byla dosažena u 94 % pacientů, pentafecta byla hodnotitelná pouze u 50 % pacientů. U 28 % pacientů jsme k verifikaci tumoru použili intraoperační ultrazvuk. Pro ověření efektu klampování jsme u 22 % pacientů aplikovali indocyaninovou zeleň. Recidiva byla evidována u 5,5 % pacientů a zachování renální funkce po 12 měsících bylo ≥ 90 % u všech hodnotitelných pacientů.
Závěr: Roboticky asistovaná parciální resekce u mnohočetných ipsilaterálních renálních mas je bezpečná metoda s nízkou incidencí komplikací a dobrými onkologickými a funkčními výsledky. Pokročilé chirurgické techniky, vč. selektivního klampování a intraoperační ultrazvukové verifikace, umožňují maximalizovat ochranu renálního parenchymu a přispět k optimalizaci chirurgického výkonu.

Úvod: Vazektomie je vysoce spolehlivá metoda trvalé mužské antikoncepce s nízkou incidencí závažných komplikací a velmi nízkým rizikem selhání po potvrzení sterility (asi 1 : 2 000). V české praxi je za "sterilního" tradičně považován muž s opakovaně prokázanou azoospermií. Podle doporučení Americké urologické asociace (AUA) a Evropské urologické asociace (EAU) však stačí jediný čerstvý, necentrifugovaný ejakulát s azoospermií nebo pouze tzv. rare non-motile sperm (RNMS; ≤ 100 000 nemotilních spermií/ml bez motility).
Materiál a metody: Retrospektivně jsme hodnotili muže po vazektomii (2022-2025). Soubor zahrnoval pacienty operované na našem pracovišti i muže operované na dalších minimálně dvou urologických pracovištích, kteří u nás následně absolvovali postvazektomickou analýzu ejakulátu (PVSA - post-vasectomy semen analysis). Primárním ukazatelem bylo dosažení sterility podle dvou definic: 1. striktní - kompletní azoospermie; 2. liberalizované (AUA/EAU) - azoospermie nebo RNMS ≤ 100 000 nemotilních spermií/ml bez motility. Sekundárními ukazateli byly časné komplikace (≤ 30 dnů), perzistující bolest po vazektomii (PVPS - post- -vasectomy pain syndrome), pozdní selhání a adherence k PVSA.
Výsledky: Bylo zahrnuto 71 mužů (medián věku 38 let, mezikvartilové rozpětí 35-42). Pravděpodobnost dosažení sterility byla 93 % do 24 týdnů a 98,6 % do 52 týdnů; medián času k dosažení sterility byl 15 týdnů (mezikvartilové rozpětí 12-18). PVSA absolvovalo ~62 % pacientů do 12. týdne a ~52 % do 24. týdne. Časné komplikace byly zaznamenány u 3 ze 71 (4,2 %) - dva hematomy a jedna orchiepididymitida. Klinicky významná PVPS (sledování ≥ 12 měsíců) byla přítomna u 2 z 64 (3,1 %) pacientů. Pozdní selhání (pozdní výskyt motilních spermií) bylo zachyceno v 1 (1,4 %) případě, bez gravidity.
Závěr: Vazektomie vykazuje vysokou účinnost (~99 % do 1 roku) a nízkou morbiditu. Klíčovým problémem není výkon samotný, ale nízká adherence k PVSA - přibližně polovina mužů neměla po 24 týdnech laboratorně doloženou sterilitu. Implementace definice sterility dle AUA/EAU (azoospermie nebo RNMS ≤ 100 000/ml bez motility v jediné PVSA po 12-16 týdnech) by v české praxi mohla umožnit dřívější a jasně dokumentované ukončení doplňkové antikoncepce a současně zvýšit motivaci pacientů PVSA skutečně absolvovat.

Zachoval R, Krhut J. "Warning time" a jeho role v medikamentózní léčbě pacientů s hyperaktivním močovým měchýřem. Cíl: Cílem práce bylo zjistit význam "warning time" při hodnocení efektivity léčby syndromu hyperaktivního močového měchýře. Materiál a metoda: V databázi PubMed byly vyhledány všechny relevantní klinické studie hodnotící warning time při medikamentózní terapii hyperaktivního močového měchýře. Výsledky: Byly nalezeny čtyři klinické studie hodnotící celkem tři preparáty pro léčbu hyperaktivního močového měchýře. Ve všech studiích bylo zjištěno prodloužení hodnoty "warning time" u studijního preparátu oproti placebu, z toho ve třech statisticky významně. Ve všech studiích byla použita jiná metodika stanovení hodnoty "warning time". Závěr: Medikamentózní léčba hyperaktivního močového měchýře vede k významnému prodloužení "warning time". K posouzení významu tohoto parametru bude nutno standardizovat metodiku stanovení a provést více prospektivních kontrolovaných klinických studií.

Stejskal J, Hanáček V, Adamcová V, Zachoval R. Transperineální biopsie v diagnostice karcinomu prostaty. Přes pokroky ve využití nových biomarkerů a zobrazovacích technikách hraje biopsie v diagnostice karcinomu prostaty (PCa) stále stěžejní úlohu. V poslední době jsme, kromě stále většího využití MRI/TRUS navigace odběru vzorků, svědky i tendence návratu k transperineálnímu přístupu při biopsii prostaty. Transperineální biopsie prostaty (TPBxP) slibuje vyhnout se komplikacím spojeným s transrektálním odběrem vzorků, zejména riziku infekce. Dále TPBxP nabízí lepší přístup k anteriorním částem prostaty, což je výhodné pro zde uložená ložiska popsaná na MRI či u pacientů po předchozích opakovaných transrektálních biopsiích, u kterých dosud převažoval odběr z dorzální části prostaty, která je při transrektální biopsii (TRBxP) přístupnější. Jelikož se jedná o dosud málo prováděný zákrok, nabízíme v následujícím textu přehled literatury pojednávající o TPBxP dostupné v databázi PubMed. Dle nalezené literatury je TPBxP metodou, která je dobře proveditelná v celkové i lokální anestezii a je pacienty dobře tolerována. Záchyt karcinomu prostaty je srovnatelný s transrektální biopsií, TPBxP nicméně dosahuje vyššího záchytu karcinomu v anteriorní části prostaty. Po TPBxP dochází dle mnohých analýz k nižšímu výskytu infekčních komplikací a krvácení z rekta, výskyt ostatních komplikací je obdobný jako u transrektální biopsie prostaty.

Schraml J, Hlavička M, Hora M. Varianta uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii - video. Úvod: Metod provedení uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii je celá řada, přičemž neexistují data z prospektivních randomizovaných studií preferovat jednu konkrétní techniku. Cílem videa je prezentovat techniku užívanou na pracovišti hlavního autora práce. Popis metodiky: V Trendelenburgově poloze je provedena trans- či extraperitoneální antegrádní radikální prostatektomie robotickým systémem DaVinci Xi s optikou 30° - prostata je oddělena od hrdla močového měchýře a dorzálně od nervově cévních svazků. Operaci na videu provádí pravák. Video začíná přerušením Santorinského plexu a uretry v jejích 5/6 obvodu nůžkami, vlevo dorzálně je uretra ponechána, aby nedošlo k její retrakci kaudálně do pánevního dna. Krvácející Santorinský plexus je obšit pokračovacím samokotvícím stehem Stratafix® Monocryl 3-0 a vlákno pro další použití ponecháno v dutině břišní fixované jehlou k přední stěně břišní. Na neretrahovanou uretru je na č. 5 naložen druhý identický steh. Pomocí stříhacího jehelce (Larger SutureCut needle driver) je dopřerušena uretra. Následuje uretrovezikální anastomóza bez podpůrné rekonstrukce m. levator ani. Jsou provedeny tři otáčky bez napětí na č. 5-8 a teprve poté je steh postupně dotažen. Je dokončena anastomóza na č. 8-12, ventrálně je k uretře do stehu zavzat i pahýl Santorinského plexu. Anastomóza je došita zbytkem prvního stehu od č. 5 směrem ventrálním až na č. 12. Jehly obou stehů jsou odstřiženy a oba konce samokotvících stehů ještě svázány. Komentář k technice: Metodika je používána přes 10 let u více než 2 000 případů s uspokojivými funkčními výsledky, v kvalitní studii však výsledky zpracované nejsou. Zadní rekonstrukci rutinně neprovádíme, je to dáno i historicky, kdy ani u otevřených výkonů jsme to neprováděli a neměli jsme častější komplikace stran kontinence moči. Zadní podpůrnou rekonstrukci provádíme pouze zcela výjimečně, kdy je po odstranění prostaty velký distanční defekt a v tomto případě je naším záměrem redukce napětí následně prováděné anastomózy. Vlastní přerušení uretry u apexu prostaty provádíme se snahou o maximální zachování puboprostatických ligament, hlavně jejich distálních vláken, které jdou i do venkovního svazku. Následným zavzetím této oblasti do sutury provádíme určitou rekonstrukci závěsného aparátu do hrdla močového měchýře a nedochází k poklesu této oblasti. Tuto přední-horní rekonstrukci pokládáme za fyziologičtější, než provádět rutinně zadní podpůrnou rekonstrukci. Naše funkční výsledky, včetně ekonomických aspektů nás nenutí měnit naši strategii používanou již více jak 10 let. Závěr: Video prezentuje jednu z možných variant uretrovezikální anastomózy při roboticky asistované radikální prostatektomii.

Kašík M, Fedorko M. Prognostické faktory renálního karcinomu. Renální karcinom patří mezi časté nádory uropoetického traktu s postupně narůstající incidencí i prevalencí. Úkolem urologa je toto onemocnění včas diagnostikovat a dle rozsahu tumorózního postižení rozhodnout o způsobu terapie a navržení podoby a frekvence dalšího sledování. V tomto nám pomáhají nejrůznější prognostické faktory a prognostické modely, které umožní stratifikaci rizika a navržení nejoptimálnější terapie. Tento přehledový článek přináší souhrn nejdůležitějších prognostických faktorů pro karcinom ledviny se zaměřením na prognostické biomarkery.

Navrátil P, Novák I. Pacovský J, Navrátil P. Nové perspektivy u pacientů s karcinomem prostaty před a po transplantaci ledviny. V průběhu posledních desetiletí došlo ke značnému nárůstu pacientů léčených pro nezvratné selhání ledvin s diagnostikovaným karcinomem prostaty před transplantací ledviny, stejně jako k nárůstu pacientů po transplantaci ledviny s diagnostikovaným karcinomem prostaty. Vliv hrají předtransplantační screening, stárnutí populace a prodloužené přežívání po transplantaci. Nové poznatky vedou u této skupiny pacientů k úpravě některých diagnostických i léčebných postupů, jasně dané doporučené postupy však nadále chybí. Nově také u pacientů s nízce rizikovým karcinomem prostaty v aktivním sledování nebo po kurativní terapii není třeba dodržovat žádný interval před zařazením na čekací listinu k transplantaci. Zvláštní pozornost je věnována roli imunosupresivní terapie, která je nezbytná pro funkci transplantované ledviny, ale zároveň může ovlivňovat riziko a průběh onkologického onemocnění. Úprava nebo snížení imunosuprese, jak naznačuje aktuální literatura, může být v některých případech rozumným krokem, avšak vyžaduje pečlivé zvážení v kontextu individuálního pacienta. Pacienti, kteří podstoupili transplantaci ledviny a mají diagnostikovaný karcinom prostaty, dosahují podobných léčebných výsledků jako pacienti bez nezvratného selhání ledvin. V textu shrnujeme aktuální poznatky stran epidemiologie, léčebných možností i výzev, kterým čelí medicína u pacientů s karcinomem prostaty před a po transplantaci ledvin, včetně jejich odlišností od běžné populace.

Broul M, Lišková L, Kučerová P, Žižková K, Laštůvková J, Čejnová V, Harmaš V, Cihlář F, Radovnická L, Hujová A. Azoospermie při nálezu rozsáhlé přestavby Y chromozomu - isochromozomu i(Y)(p10). V článku uvádíme kazuistiku mladého muže, který byl vyšetřován pro neplodnost. Spermiogram prokázal azoospermii. Teprve komplexní sexuologické, urologické a genetické vyšetření objevilo příčinu neplodnosti páru, a to strukturální aberaci chromozomu Y - isochromozom i(Y)(p10), duplikace krátkých ramének chromozomu Y a delece celého dlouhého raménka Y (tudíž i celé oblasti AZF genu). Tento nález koreloval s klinickým nálezem azoospermie. Isochromozom Yp (ORPHA:98797) je vzácná gonozomální aberace charakterizovaná variabilními klinickými projevy zahrnujícími: normální zdravé fertilní muže, muže s infertilitou a muže s obojetnými genitáliemi a inkompletní maskulinizací. Po zjištění této chromozomální aberace se pár rozhodl pro asistovanou reprodukci s využitím spermií dárce.