Fulltextové hledání

Sorokač Kubolková A, Fedorko M. Překvapivý nález metastázy mucinózního adenokarcinomu tlustého střeva při radikální orchiektomii. Autoři předkládají kazuistiku netradičního výskytu metastázy mucinózního adenokarcinomu tlustého střeva u pacienta ve varleti.

Latnerová Š, Dolejšová O, Vondráková R, Baxa J, Ferda J, Janda V, Hora M. Endoskopická léčba objemné ureterokély s mnohočetnou uretero- a nefrolitiázou u 10letého chlapce. Možnost řešení objemné ureterokély v dětském věku. Prezentujeme kazuistiku chlapce, který byl na našem pracovišti operován pro ureterokélu s mnohočetnou ureterolitiázou.

Khomenko K, Pivovarčíková K, Hora M, Pitra T. Nefrogenní adenom v močovém měchýři u pacienta po transplantaci ledviny - kazuistika. Nefrogenní adenom (NA), dříve též nefrogenní metaplazie, je raritní benigní léze vývodných močových cest. Vznik léze je vysvětlován implantací odloučených renálních tubulárních epitelií v místech poškození urotelu (typicky např. v souvislosti s předchozí instrumentací močových cest). Klinické symptomy jsou nespecifické a nejčastěji zahrnují hematurii (jak makroskopickou, tak mikroskopickou), polakisurii, bolestivou mikci. Endoskopicky lze tyto léze snadno zaměnit za maligní nádor. Ve zde prezentovaném textu jsou představeny dva případy NA v močovém měchýři u dospělých pacientů po transplantaci ledviny, u nichž při cystoskopickém a radiologickém vyšetření nález věrně napodoboval uroteliální karcinom.

Zavillová N, Hrudka J, Zachoval R. Dlaždicobuněčný karcinom penisu - etiologie, imunitní mikroprostředí a nové prognostické markery. Nádory penisu patří mezi poměrně vzácná onkologická onemocnění se značně variabilní prognózou. Nejdůležitějším ukazatelem nádorově specifického přežití (cancer specific survival, CSS) je postižení regionálních lymfatických uzlin, které nemusí být při klinickém vyšetření či konvenčními zobrazovacími metodami identifikováno. Z toho důvodu jsou v současnosti zkoumány nové prognostické a terapeuticko-indikační markery dlaždicobuněčného karcinomu penisu (penile squamous cell carcinoma, SCC) na histologické, imunohistochemické a molekulární úrovni. Ačkoliv WHO klasifikuje pSCC na HPV-asociovaný a HPV-independentní, vliv HPV statutu na prognózu je podle řady studií a našich dat sporný. V naší studii byl zjištěn negativní prognostický vliv nádorového grade buddingu na celkové přežití (overall survival, OS) i CSS. Nádorový budding byl u SCC asociován s metastatickým postižením regionálních lymfatických uzlin. Prognostický význam infiltrace imunitními buňkami u pSCC zkoumá jen málo relevantních studií. V naší studii byl řídký/chybějící lymfocytární lem signifikantně asociovaný s kratším OS i CSS. Mutovaný profil p53 koreluje s agresivním fenotypem a nepříznivou prognózou u mnoha typů nádorů včetně pSCC. V naší práci jsme potvrdili jeho negativní prognostický dopad na OS i CSS. Vysoká nádorová mutační nálož (tumor mutational burden, TMB) byla asociovaná s kratším OS, s vysokou expresí programmed death ligandu 1 (PD-L1) a HPV/p16 negativitou. Nález časté PD-L1 pozitivity u HPV-negativních nádorů s vysokým TMB ilustruje onkogenezi pSCC v souvislosti s chronickým zánětem, vysokým množstvím získaných mutací a produkcí neoantigenů (PD-L1) a činí z nemocných s HPV-independentními SCC kandidáty anti-PD-1/PD-L1 léčby. Popsané znaky, jako je nádorový budding, lymfocytární infiltrát a p53, korelují s přežitím významněji než pT stadium, histopatologický grade nebo morfologický subtyp karcinomu penisu.

Kantorová A, Soukup V, Čapoun O. Cirkulující nádorové buňky v onkourologii. V onkourologii využíváme řadu biomarkerů v diagnostice, monitoraci léčby, předpovědi relapsu či rezistence na terapii. Nejčastěji užívaným biomarkerem v onkourologii je prostatický specifický antigen (PSA) u léčby karcinomu prostaty. Další markery se uplatňují u nádorů varlat, konkrétně alfa­‑fetoprotein (AFP), beta­‑podjednotka lidského choriogonadotropinu (beta­‑hCG) a laktátdehydrogenáza (LD). U karcinomu močového měchýře využíváme vyšetření cytologie moči, jejímž úskalím je však i přes dobrou senzitivitu a specificitu v záchytu high­‑grade uroteliálního karcinomu nízká senzitivita při detekci low­‑grade lézí. U ostatních onkourologických onemocnění nám však stále specifické biomarkery chybí. V současné době probíhá výzkum cirkulujících nádorových buněk (circulating tumor cells - CTC), které jsou odebírány pomocí tzv. "tekuté biopsie" a mohly by se stát slibnými biomarkery v řadě onemocnění. V této práci podáváme přehled aktuálního využití CTC u onkourologických onemocnění.

Košík V, Pešl M, Šlemendová M, Kantorová A, Fiala V, Čapoun O, Soukup V. Prognostický význam opakované transuretrální resekce měchýře u pacientů s T1 karcinomem močového měchýře. Cíl: Cílem této retrospektivní studie je ověřit, zda provedení vícečetné transuretrální resekce (reTUR) u pacientů s T1 uroteliálním karcinomem močového měchýře nevede ke zhoršení prognózy, dále zhodnotit význam jednotlivých prognostických faktorů při první a druhé reTUR. Metoda: Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 363 pacientů s diagnózou T1 uroteliálního karcinomu v letech 2001 až 2022, z toho 260 pacientů podstoupilo aspoň jednu reTUR, u 103 pacientů nebyl reTUR proveden. Standartně v případě nálezu pT1 nádoru v TUR byla indikována reTUR až do doby, kdy byl výsledek histologie pT0, pTa, CIS nebo byl diagnostikován svalovinu infiltrující nádor (stadium pT2 a více). Ke srovnání jednotlivých skupin dle počtu reTUR jsme použili Kaplan­‑Meierovu metodu odhadu distribuční funkce přežití a Log­‑rank test. Vliv jednotlivých prognostických faktorů při vícečetné reTUR byl testován pomocí Coxova regresního modelu. Výsledky: Při srovnání skupin pacientů bez provedené reTUR se skupinou s jednou reTUR, se dvěma reTUR a se třemi a více reTUR nebyl v rámci celého souboru 363 pacientů zjištěn významný rozdíl v celkovém přežití (OS), pro nemoc specifickém přežití (DSS) a přežití bez progrese (PFS). Přežití bez recidivy (RFS) se významně prodlužovalo s počtem provedených výkonů (p = 0,02). Podání intravezikální léčby vakcínou BCG bylo v multivariantní analýze jediným z nezávislých prognostických faktorů ve vztahu k OS a PFS. U 147 pacientů s T1 uroteliálním karcinomem léčených intravezikální vakcínou BCG rovněž nebyl zjištěn významný rozdíl v OS (p = 0,72), DSS (p = 0,75), PFS (p = 0,76), ani RFS (p = 0,85) při srovnání odpovídajících skupin pacientů. Podání intravezikální léčby vakcínou BCG u pacientů s nálezem T0, Ta a CIS v reTUR významně souviselo s delším OS (p = 0,03) a PFS (p = 0,01). Nález karcinomu během první a druhé reTUR zvyšoval riziko budoucí recidivy. Závěr: Provedení další doby transuretrální resekce v případě opakovaného nálezu T1 karcinomu v reTUR je možné považovat za bezpečné. Dle našich dat, případné komplikace plynoucí z provedení další doby TUR či oddálení případné intravezikální terapie, nezhoršují OS. Nález nádoru při první a druhé reTUR je u pacientů s T1 karcinomem močového měchýře rizikem pro budoucí recidivu.

Blažková K, Šámal V, Richter I, Paldus V. Léčba oboustranných objemných angiomyolipomů ledviny everolimem. Kazuistika poukazuje na možnost farmakologické terapie everolimem u pacientů s chirurgicky neřešitelným rozsáhlým postižením ledvin angiomyolipomy, které pacienty ohrožují závažným krvácením.

Beniak J, Belej K, Nováková M, Záleský M. Adenokarcinom urachu u mladého pacienta. Prezentujeme vzácný případ symptomatického karcinomu urachu u mladého pacienta, který na našem pracovišti podstoupil chirurgickou excizi tumoru a je v remisi. Jedná se o vzácnou diagnózu, na kterou je ale potřeba při vyšetření pacienta s hematurií myslet.

Krhut J, Ryšáková K, Zachoval R. Nežádoucí účinky anticholinergik užívaných v léčbě hyperaktivního močového měchýře na centrální nervový systém. Podávání anticholinergik je základem terapie hyperaktivního močového měchýře. Jejich efektivita byla prokázána v řadě velkých randomizovaných studií. V poslední době je věnována velká pozornost nežádoucím účinkům anticholinergik užívaných v léčbě hyperaktivního močového měchýře na centrální nervový systém. Současná literární evidence ukazuje na sice nízké, ale reálné riziko zhoršení kognitivních funkcí a rozvoje demence při dlouhodobém užívání anticholinergik, zejména oxybutininu a tolterodinu. Před zahájením léčby anticholinergiky by měl být zvažován benefit a potenciální riziko u každého individuálního pacienta. Zvýšené opatrnosti je třeba zejména u pacientů s preexistujícím kognitivním deficitem. Při selhání léčby anticholinergiky nebo při výskytu nežádoucích účinků je třeba časně zvažovat nasazení léčby z dalších linií léčby.

Marešová J, Kočárek J, Čermák M. Způsoby metafylaxe u pacientů s různými typy urolitiázy. Autoři v článku prezentují epidemiologii, rizikové faktory přispívající ke vzniku urolitiáz, věnují se dále laboratornímu vyšetření u litiatiků, včetně problematiky analýzy složení konkrementů a jeho významu. Hlavním cílem článku je předložení metod neinvazivní léčby jednotlivých typů litiázy, především metafylaxe u pacientů s litiázou, a to jak režimových opatřeních, tak i užití farmak, které přispívají ke snížení četností recidiv litiázy, ale i komplikacím, které jsou s tímto onemocněním spojené.

Sedláček J, Kočvara R, Drlík M, Jirásková Z, Vávřová L, Faltusová E, Dítě Z. Laparoskopická uretero-pyeloanastomóza u dětí - technika a dlouhodobé zkušenosti. Cíl: Laparoskopická uretero-pyeloanastomóza (UPA) představuje alternativu v léčbě zdvojených anomálií ledvin se zachovanou funkcí horní moiety nebo tam, kde je heminefrektomie obtížná či riskantní. Cílem je zhodnotit naše dlouhodobé zkušenosti s touto technikou. Soubor: Retrospektivní hodnocení souboru 35 pacientů, u kterých byla v letech 2011-2023 provedena laparoskopická UPA. Ve třech případech šlo o inkompletní zdvojení ledviny s hydronefrózou dolního segmentu, v ostatních případech (32) o kompletní zdvojení s megaureterem horního segmentu zakončeným ureterokélou v devíti a ektopií močovodu ve 23 případech. Laparoskopickou operaci jsme indikovali u dětí starších jednoho roku, s minimální hmotností 10 kg, s významnou dilatací zdvojeného systému horních močových cest, bez vezikoureterálního refluxu do dolního a zachovalou funkcí horního segmentu. Hodnotili jsme věk pacientů v době operace, délku výkonu, úspěšnost, délku sledování a komplikace. Výsledky: Střední věk pacientů byl 29 (14-184) měsíců, střední délka výkonu 210 (110-320) minut. U všech pacientů došlo k významnému zmenšení či vymizení dilatace horních močových cest. Střední délka sledování byla 18 (5-120) měsíců, žádný z pacientů nevyžadoval reoperaci. Nejčastější komplikací byl časný únik moči z anastomózy u sedmi (20 %) dětí. Příčinou byla v pěti případech porucha drenáže (2× malfunkce nefrostomie, 3× malfunkce ureterální cévky), ve dvou případech pacient operovaný bez použití derivace. Komplikaci jsme vyřešili zavedením ureterálního katétru (3×) a ureterálního stentu (4×). Závěr: Laparoskopická UPA představuje alternativní způsob řešení některých forem zdvojených anomálií ledvin u dětí. Má vysokou úspěšnost a nízký výskyt komplikací. Nejčastější komplikací je únik moči z anastomózy, proto je nezbytné zvolit spolehlivý typ derivace moči.

Pýchová M, Veselý Š, Zeman L, Schmidt M. Laparoskopická adrenalektomie v dětském věku. Cíl: Cílem této retrospektivní studie je zhodnocení výsledků laparoskopických adrenalektomií u dětských pacientů. Laparoskopická adrenalektomie u dětí je indikována vzácně - nejčastěji u benigních lézí, feochromocytomů nebo malých ohraničených neurogenních tumorů. Materiál a metody: Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili transperitoneální laparoskopickou adrenalektomii v letech 2012-2023. Data byla získána z elektronické zdravotní dokumentace FN Motol. Výsledky: Bylo provedeno 14 laparoskopických adrenalektomií (9 vpravo, 5 vlevo) u 13 pacientů (8 dívek a 5 chlapců), průměrný věk byl 14,6 roku (11-17,2 let). Průměrná velikost nádoru byla 45 mm (20-106 mm). Průměrná doba operace byla 109 minut (53-231 min), průměrné krevní ztráty 30 ml (0-300 ml). Statisticky byla prokázána korelace mezi časem operace a velikostí nádoru (p < 0,001). Nebyly zaznamenány žádné pooperační komplikace ≥ III klasifikace Clavien-Dindo. Všechny nádory byly odstraněny radikálně bez porušení pouzdra. Žádný výkon nebyl konvertován. Histologicky se jednalo o feochromocytom (6 pacientů, 43 %), ganglioneurom (4 pacienti, 29 %), adenom (2 pacienti, 14 %), adenokarcinom (1 pacient, 7 %), pseudocystu nadledviny (1 pacient, 7 %). Průměrná doba hospitalizace byla 4,6 dní (4-6 dní). Pacientka s maligním onemocněním zemřela, průměrná doba sledování je 5,7 roku (3 měs - 11 let). Závěr: Laparoskopická adrenalektomie u dětí je bezpečný operační výkon. Miniinvazivní přístup, minimální krevní ztráta a krátká doba hospitalizace jsou benefitem této techniky pro pacienta.

Malý M, Čapoun O, Soukup V, Kantorová A, Polaček P, Fiala V. Náhodný nález emfyzematózní cystitidy u 93letého diabetika s tumorem močového měchýře. Na akutní urologickou ambulanci se dostavil 93letý pacient stěžující si na obtékající permanentní močový katétr a bolesti podbřišku. Mezi pro případ relevantní pacientovy diagnózy patřily velmi vysoce rizikový uroteliální karcinom močového měchýře po opakovaných transuretrálních resekcích a recentně také výplaších intravezikální chemoterapií, diabetes mellitus druhého typu na dvojkombinaci perorálních antidiabetik a recidivující močové infekce. Pro suspekci na perforaci močového měchýře či komunikaci močového měchýře se střevem, při sterkorálně zapáchající moči, bylo doplněno kontrastní CT s vylučovací fází a CT cystogram. Perforaci či píštěl jsme neprokázali, avšak na základě zobrazovacích vyšetření jsme stanovili diagnózu emfyzematózní cystitidy. Tato kazuistika má za cíl upozornit na tuto vzácnou, mnohdy nenápadně se projevující, avšak potenciálně život ohrožující urologickou nosologickou jednotku.

Zdobinská T, Veselý Š. Potenciální markery karcinomu prostaty v moči. Karcinom prostaty je jedním z nejčastějších onkologických onemocnění mužů ve světě. Diagnostika a stratifikace pacientů jsou klíčové pro zajištění včasné a adekvátní terapie. Současné standardy se opírají převážně o PSA, jehož nádorová specificita je limitována. Tento přehled se zaměřuje na neinvazivní potenciální onkomarkery získané z moči včetně oxidačního stresu, metabolomiky a analýzy nukleových kyselin. V rámci některých studií se ukazuje, že zvýšené hladiny markerů jako F2-isoprostanáza, sarcosin a PCA3 mohou indikovat přítomnost a agresivitu karcinomu prostaty. Nové kombinované testy Prostarix, Mi-Prostate Score, SelectMDX nebo ExoDX nabízejí potenciál pro zlepšení stratifikace pacientů a snížení počtu negativních biopsií. Klinické využití těchto nových markerů je zatím omezené. Vzhledem k heterogenitě tohoto onemocnění je nezbytné pokračovat ve výzkumu, který usnadní personalizovaný přístup v léčbě.

Wasserbauer R, Papirek J, Hudecová E, Fedorko M. Vyhodnocení využití pooperační single-shot instilační chemoterapie po TURBT a důvodů jejího nepodání. Cíl studie: Instilace mitomycinu C (MMC) po transuretrální resekci nádoru močového měchýře (TURBT) snižuje riziko recidivy karcinomu močového měchýře. Cílem práce bylo zhodnocení využívání jednorázové pooperační instilace chemoterapeutika po TURBT na našem pracovišti a důvodů jejího nepodání. Pacienti a metody: Retrospektivní vyhodnocení souboru pacientů po TURBT v letech 2016-2022. Byl hodnocen celkový počet TURBT a celkový počet jednorázových instilací MMC (SS-MMC). Zvláště byla vyhodnocena skupina pacientů, u které nebyl zřejmý důvod k nepodání MMC. Dále byly hodnoceny důvody nepodání MMC. Výsledky: Ve sledovaném období bylo provedeno 735 TURBT u 538 mužů a 197 žen (průměrný věk 71 let, medián 75 let) a podáno 211 SS-MMC (28,7 %). Po vyřazení pacientů s makroskopicky patrným reziduálním tumorem a paliativní endoresekcí (n = 102) a pacientů s endoresekcí pro jiné důvody než nádor močového měchýře (n = 24) bylo provedeno 609 TURBT, kdy bylo možné aplikovat MMC. V této skupině bylo zastoupení SS-MMC 34,7 %. Nejčastějším identifikovaným důvodem nepodání MMC (n = 398) byla hematurie (n = 83, 20,9 %), perforace stěny močového měchýře (n = 66, 16,6 %) a alergie (n = 4, 1 %). U 245 pacientů (61,6 %) nebylo možné důvod nepodání dohledat. Snížení počtu aplikací v letech 2019 a 2020 bylo dáno výpadkem dostupnosti MMC a epidemií COVID-19. Závěr: Údajů o reálné praxi jednorázové instilace chemoterapeutika po TURBT je málo a svědčí spíše pro její nízké využití. Dle našich dat je podaná přibližně u třetiny potenciálně vhodných pacientů. Interpretaci výsledků ztěžuje nedostatek informací o důvodech nepodání MMC při retrospektivní analýze dokumentace.

Chovanec V, Broďák M, Wiesner N, Študent V, Pacovský J. Terapeutický efekt intranodální lymfografie u chylózního ascitu po roboticky asistované retroperitoneální lymfadenektomii. Autoři prezentují případ chylózního ascitu, který vznikl po roboticky asistované retroperitoneální lymfadenektomii. Po neúspěšné konzervativní léčbě byla provedena intranodální lymfografie olejovou kontrastní látkou. Po lymfografii došlo k zástavě tvorby ascitu. Danou kazuistikou chceme poukázat na možnost léčby postoperačního chylózního ascitu radiologickou miniinvazivní metodou.

Vážení čtenáři, urologie v ČR definitivně vstoupila do nové doby, věku robotických operací. Slepá místa na mapě se postupně zaplnila novými robotickými centry (Obr. 1) a úhrady již zahrnují prakticky všechny námi prováděné operace. Zbývá prosadit úhradu adrenalektomie a nefrektomie, která je zatím hrazena jen při přítomnosti nádorového trombu ve VCI...

Pešl M, Novák K, Macek P, Novák J, Dundr P, Hanuš T. Vícečetná laparoskopická resekce u pacientky s mnohočetnými tumory solitární ledviny. Cíl: Prezentovat videozáznam laparoskopické resekce u pacientky s mnohočetnými tumory solitární ledviny vpravo. Materiál a metody: Pacientka, 63 let, v minulosti prodělala transperitoneální nefrektomii vlevo pro světlobuněčný renální karcinom (pT2b G3). V rámci stagingového CT byly popsány dva tumory v pravé solitární ledvině. Pacientka byla indikována k laparoskopické resekci. Peroperačně bylo vizuálně identifikováno dalších pět drobných tumorů. Ani při zpětné revizi předoperačního CT nebyly tyto tumory identifikovatelné. Skóre PADUA: 2x, 9a, 5x, 7a. Všechny tumory (celkem 7) byly zresekovány do makroskopicky normálního parenchymu z celkem čtyř resekčních defektů. Pouze resekce největšího tumoru vyžadovala klampování segmentální arterie (WIT 19 min), ostatní tumory byly resekovány bez ischemie. Na našem pracovišti nepoužíváme žádnou metodu (ICG ani DUSG) k hodnocení hranice ischemie. Sutura všech defektů byla provedena pomocí V‑Loc™ vlákna. Výsledky: Krevní ztráty během výkonu byly do 100 ml, laboratorní vyšetření po resekci neprokázalo signifikantní zhoršení renálních funkcí. Pooperační období proběhlo bez komplikací, délka hospitalizace byla deset dní. Histologické vyšetření u všech tumorů prokázalo světlobuněčný renální karcinom pT1a G2, u jednoho z tumorů (druhý největší tumor, 12 × 11 mm) byl popsán pozitivní chirurgický okraj v rozsahu do 2 mm. Velikost odstraněných tumorů byla 12 × 11 mm, 10 × 10 mm, ostatních pět tumorů bylo velikosti do max. 7 mm. Přestože u jednoho tumoru byl popsán pozitivní chirurgický okraj, pacientku dále pouze dispenzarizujeme. Závěr: Vícečetná laparoskopická resekce solitární ledviny je bezpečná, technicky náročná metoda léčby mnohočetného renálního karcinomu. Naše pacientka je 12 měsíců od operace bez známek recidivy základního onemocnění.

Není náhodou, že vynecháním písmen o, r, a, v, i, r, s a přehozením hlásek o a n ve slově koronavirus vznikne zkratka KNOU - Komplexní novinky v onkourologii. Co by pro jiné mohlo být překážkou, znamenalo pro pořadatele již 5. ročníku konference výzvu. Díky progresivnímu přístupu a inovativním myšlenkám se konference KNOU 2020 i přes probíhající koronavirovou epidemii uskutečnila, a to online. Distanční formou tak zprostředkovala diskuze, aktuality a doporučení týkající se onkourologie lékařům z řad urologů a onkologů napříč celou Českou republikou (a dle ohlasu na Youtube i minimálně jednomu posluchači ze Slovenska). Program konference byl zahájen netradičně již v průběhu dubna odvysíláním aktuálních přednášek věnujících se přístupu k léčbě onkourologických pacientů v době koronavirové epidemie pohledem nejen urologů, ale i onkologa či právníka. V prvním květnovém týdnu následně odstartovala novinka #rapidKNOU. Každý den od 4. do 21. května byly prostřednictvím twitterového profilu @KnouCz a webových stránek konference zvěřejňovány dva krátké příspěvky, ve kterých se lékaři z FN Motol dotýkají kontroverzních témat z každodenní praxe. Vrcholem konference pak byly dva živé přenosy. První vysílání bylo věnováno léčbě pokročilého karcinomu prostaty a přednášek se zhostili doc. Veselý v roli zastánce chirurgické terapie společně s prof. Fínkem obhajujícím radioterapii. Na debatu navázaly prezentacemi dr. Matoušková a doc. Soumarová, které posluchačům přednesly přehled možností hormonální terapie. Za týden od prvního přenosu jsme se mohli těšit na druhý webinář zabývající se hned několika tématy. V prvním diskuzním bloku debatoval s urology o terapii nádorů močového měchýře prof. Petruželka a o histologické klasifikaci prof. Hes. Následoval webinář věnující se terapii pokročilého karcinomu prostaty, ve kterém jsme se prostřednictvím krátkých vstupů obohatili o přístupy profesionálů z různých koutů celé republiky. Prof. Dušek navázal přednáškou o aktuálních datech v onkourologii a opakovaně tak potvrdil, že nám statistika přináší cenné údaje a nuda to v jeho podání jistě není. Panel přednášek završila diskuze na téma generalizovaného nádoru ledviny, ve které se objevil vedle prof. Petruželky a dr. Matouškové prof. Hora s dr. Havlovou. Letošní ročník se možná uskutečnil v poněkud netradičním duchu, avšak v tradičně vysoké kvalitě. Proběhlé diskuze názorně ukázaly prospěšnost mezioborové spolupráce a podtrhly myšlenku celé konference. Špičkovou úroveň mimo jiné dokládá vysoká sledovanost, kdy oba živé přenosy v době vysílání sledovalo ke 130 posluchačům, přičemž webinář streamovaný na Youtube má k dnešnímu dni již 824 zhlédnutí. Výzva Jiřího Bartošky v úvodním videu ke konferenci, abychom na KNOU nechodili, tak byla sice vyslyšena, přesto byla účast hojná a my se můžeme těšit na další ročník plánovaný na 21.-22. května 2021.

The main objective: In our prospective study we administered a solution of hyaluronic acid (Flaveran®) intravesically to a selected group of patients with reccurent bacterial cystitis. Evaluation of the effect of the treatment was based on validated questionnaires, control urine cultures and was confirmed with final statistical analysis. Horňák J, Veselý Š, Havlová K, Babjuk M. Prevence recidivujících cystitid pomocí roztoku hyaluronátu sodného Flaveran®. Cíl: Prokázat efekt preparátu Flaveran® při prevenci recidivujících cystitid a léčbě s tím spjatých příznaků dolních močových cest (LUTS). Soubor pacientů (materiál) a metoda: V rámci prospektivní studie jsme v letech 2018 a 2019 zařadili celkem sedm pacientek ve věku 22 až 44 let, splňující kritéria pro recidivující cystitidy dle European Association of Urology (EAU), tedy tři kultivačně potvrzené epizody cystitidy za jeden rok nebo dvě symptomatické infekce za posledních šest měsíců. Zařazené pacientky absolvovaly během vstupního vyšetření cystoskopii se slizniční biopsií, ultrazvuk močového traktu se zaměřením na postmikční reziduum, kultivační vyšetření moče, uroflowmetrii a v případě přetrvávající urgentní symptomatologie i plnící cystometrii. Samotná léčebná kúra znamenala deset intravezikálních aplikací v týdenních rozestupech. Efekt léčby byl průběžně vyhodnocován po šesti týdnech, třech měsících, šestiměsících a rok od první aplikace formou validovaných dotazníků Pelvic Pain, Urgency, and Frequency (PUF), OverActive Bladder syndrom questionare (OABq), Interstitial Cystitis Symptom Index (ICSI), Interstitial Cystitis Problem Index (ICPI) a kontrolními kultivačními vyšetřeními moče. Výsledky: U čtyř pacientek byla vstupně prokázána asymptomatická bakteriurie, která byla před zahájením instilací přeléčena pomocí antibiotik. Z celkového počtu sedmi pacientek byla jedna účastnice ze studie vyřazena pro non‑compliance po sedmi aplikacích. Během plánovaných kontrol byla asymptomatická bakteriurie prokázána pouze u dvou pacientek. Symptomatický uroinfekt byl za dobu sledování prokázán pouze u jedné z nich. V obou případech následovala standardní antibiotická terapie dle citlivosti bakteriálního agens. Data z kontrolních dotazníků prokázala jednoznačně pozitivní efekt léčby a zlepšení kvality života v porovnání se vstupními dotazníky. Statisticky signifikantní zlepšení tíže příznaků bylo zaznamenáno u všech validovaných dotazníků PUF (p < 0,05), OABq (p < 0,05), ICSI (p < 0,05) a ICPI (p < 0,05) při poslední kontrole, tedy po roce od zahájení instilací. Závěr: Intravezikální terapie roztokem hyaluronátu sodného (Flaveran®) prokázala statisticky významný efekt při léčbě LUTS spjatých s recidivujícími uroinfekty. Z hlediska samotné prevence recidiv cystitidy byl rovněž zjištěn terapeutický efekt. Za souhrnnou dobu sledování tak byla prokázána pouze jediná symptomatická epizoda uroinfektu. Léčba byla dobře tolerována a za celou dobu jsme nezaznamenali jediný nežádoucí účinek.

Kočvara R, Sedláček J, Drlík M. Laparoskopická transpozice aberantních cév ("vascular hitch") u obstrukce pyeloureterální junkce - kazuistika. Cíl práce: Aberantní či křížící cévy (crossing vessels) k dolnímu pólu ledviny nalézáme u 10-15 % dětí s obstrukcí pyeloureterální junkce (PUJ), u starších dětí a dospívajích je to více než v polovině případů (2). Obstrukce vyvolaná tlakem cév na PUJ či subrenální močovod je často intermitentní a projevuje se opakovanou bolestí, až kolikovitého charakteru. V akutním stavu nacházíme výraznou hydronefrózu, která může po zklidnění vymizet. Cílem této videoprezentace je ukázka peroperační rozvahy při nálezu aberantních cév u hydronefrózy a technické provedení laparoskopické operace bez přerušení kontinuity močových cest podle Hellströma (1). Metoda: Pro diagnostiku je klíčové Dopplerovské zobrazení samostatného svazku aberantních cév mířících k dolnímu pólu ledviny. Na vylučovací urografii se popisuje kulovitá intrarenální pánvička s plochým dolním okrajem a s dilatací kalichů (3). K operaci přistupujeme při prokázané obstrukci PUJ na základě symptomů a nálezu na dynamické scintigrafii ledvin či vylučovací urografii s furosemidem, alternativou je dynamická urografie magnetickou rezonancí, která navíc zřetelně zobrazí přítomnost aberantních cév (4). CT urografie je u dětí vzhledem k vysoké radiační zátěži zcela nevhodná. Při rozhodování o provedení transpozice aberantních cév je třeba mít na paměti, že zevní "extrinzická" obstrukce, způsobená zevním tlakem cévami či adhezemi, se může kombinovat s vlastní stenózou pyeloureterální junkce či subrenálního močovodu, tj. s "intrinzickou" obstrukcí, při které nacházíme histologické změny ve stěně močovodu a kterou lze vyřešit pouze resekční pyeloplastikou (3). Hellström popsal v r. 1949 vysunutí aberantních cév kraniálně mimo oblast PUJ s fixací cév za adventícii ke stěně pánvičky (1). Chapman navrhl fixovat cévy v nové poloze zanořením do stěny pánvičky a tato metoda doznala rozšíření zejména po zavedení laparoskopie jako jednodušší alternativa technicky náročnější resekční pyeloplastiky u vybraných pacientů (5-7). Také v našem případě jsme použili modifikaci podle Chapmana. Operace má tři fáze. První fází je uvolnění aberantních cév od stěny pánvičky a močovodu a jejich odtažení mimo oblast pyeloureterální junkce. Druhou fází je potvrzení dobré evakuace pánvičky při průběhu peristaltické vlny po zavodnění a podání furosemidu. Je třeba vyčkat plného efektu furosemidu nastupujícího po 10 min. od jeho podání. Pokud by vizuálně přetrvávala obstrukce PUJ, je nutné provést resekční pyeloplastiku (8). Třetí fází operace je zajištění cév ve vysunuté poloze modifikací dle Chapmana, tj. zanořením do přední stěny pánvičky. Výsledky a diskuze: Prezentujeme případ osmiletého chlapce, který byl vyšetřován pro intermitentní bolesti břicha. Ultrazvukové vyšetření potvrdilo hydronefrózu II. stupně vpravo s nálezem aberantních cév k dolnímu pólu. Diuretická scintigrafie s 99mTc‑MAG3 ukázala dobrou separovanou funkci pravé ledviny (48 %) a částečnou obstrukci odtoku s opožděnou evakuací radiofarmaka. Laparoskopická operace se uskutečnila z klasického transperitoneálního přístupu se třemi 5mm trokary: v pupku, ve střední čáře nad pupkem a pararektálně vpravo od pupku. Svazek aberantních cév byl postupně zc

Řezáč J, Čapoun O, Soukup V. Sérové onkomarkery karcinomu prostaty. Karcinom prostaty (KP) je jedním z nejčastěji diagnostikovaných onkologických onemocnění. Nedílnou součástí určení diagnózy nebo prognózy KP jsou onkomarkery, které stanovujeme z krevního séra, moči, popřípadě tkáně. V klinické praxi se setkáváme nejčastěji se sérovými onkomarkery v čele s prostatickým specifickým antigenem (PSA) případně s jeho deriváty - volným PSA, zdvojovacím časem PSA, PSA velocitou a PSA denzitou. Pro zpřesnění indikace biopsie prostaty pak můžeme využít další testy, například Prostate Health Index (PHI). Další komerčně dostupnou alternativou je panel čtyř kalikreinů (4 K skóre). Mezi nejnovější markery patří, ve Spojených státech již schválené, cirkulující nádorové buňky (CTC), případně zatím experimentální mikro RNA (miRNA). V této práci podáváme stručný přehled aktuálně využívaných a experimentálních sérových prediktivních a prognostických onkomarkerů KP.

Štursa M. Naše technika roboticky asistované radikální cystektomie u žen.

Hradec T, Vobořil V, Kaplán O, Vávřová L, Zámečník L, Hanuš T. Rychlá a efektivní perkutánní litotrypse s využitím "Bernoulliho efektu". Volba správné metody léčby v případě litiázy střední velikosti (10-20 mm) není jednoduchá. Při využití extrakorporální rázové vlny může dojít ke vzniku velkého počtu fragmentů, které mohou obturovat močové cesty. Flexibilní ureterorenoskopie může představovat velmi dlouhý a nepřehledný výkon s rizikem infekčních komplikací. Perkutánní litotrypse (PCNL) je velmi efektivní, ale při využití standardního instrumentária 24-30 CH se však jedná o poměrně invazivní přístup s rizikem krvácení a delší dobou hospitalizace. Jako výborná metoda léčby litiázy střední velikosti se dle našich zkušeností jeví mini‑PCNL s velikostí přístupového kanálu 16 CH a využití takzvaného "Bernoulliho" nebo "vacuum cleaner" efektu k výplachu fragmentů z dutého systému ledviny, bez nutnosti použití dalších nákladných extrakčních nástrojů. Na videu bychom rádi prezentovali naše zkušenosti s mini‑PCNL pomocí instrumentária MIP od společnosti Karl Storz. Výhodou tohoto systému je malý přístupový kanál s minimální krevní ztrátou při výkonu a možnost jednostupňové dilatace, při které nedochází k traumatizaci dutého systému ledviny. Pro fragmentaci litiázy lze s velmi dobrým efektem využít standardního Ho:YAG laseru. Tuto techniku léčby jsme zatím použili u sedmi pacientů s litiázou průměrné velikosti 12 mm. Celková doba výkonu včetně zavedení ureterálního katétru a přetočení pacienta do pronační polohy byla v průměru 68 minut. Pouze u jednoho pacienta jsme časně po výkonu na CT pozorovali reziduální fragmenty do 2 mm. Ostatní pacienti byli ihned po výkonu bez reziduální litiázy. U žádného z pacientů nedošlo k poklesu hematokritu, který by si vyžádal podání krevní transfuze. Mini‑PCNL s velikostí přístupového kanálu 16 CH a využitím "Bernoulliho efektu" pro evakuaci fragmentů z dutého systému se jeví jako velmi bezpečná a efektivní metoda léčby nefrolitiázy střední velikosti. Hradec T, Vobořil V, Kaplán O, Vávřová L, Zámečník L, Hanuš T. Fast and effective percutaneous lithotripsy using "Bernoulli effect".

Hrbáček J, Hanáček V, Čermák P, Morais D, Zachoval R. Úvod do problematiky lidského močového mikrobiomu. Hrbáček J, Hanáček V, Čermák P, Morais D, Zachoval R. An introduction to the study of human urinary microbiome.

Ryšánková K, Hanzlíková P, Vrtková A, Albínová T, Jendřejek M, Krhut J. Transperineálně prováděné fúzní US/MRI navigované biopsie prostaty. Stanovisko práce: Transperineálně prováděné navigované biopsie prostaty mají srovnatelnou výtěžnost a představují nižší riziko infekčních komplikací než biopsie transrektální. Cíl: V současné době se do popředí zájmu dostávají biopsie prostaty prováděné transperineálním přístupem. V našem souboru jsme retrospektivně hodnotili výtěžnost transperineálně prováděných biopsií a současně jejich bezpečnost především s ohledem na případné infekční komplikace. Pacienti a metoda: Od ledna 2019 do března 2020 jsme provedli 208 navigovaných fúzních US/MRI biopsií prostaty - transperineálním přístupem. Magnetická rezonance byla hodnocena systémem skórování PI‑RADS v2, respektive v2.1. U pacientů bez předchozí biopsie jsme odebrali systematicky vzorky z periferní zóny a dále nejméně tři vzorky z radiologem popsaného ložiska. U rebiopsií jsme odebírali nejméně tři vzorky z ložiska či ložisek, které byly hodnoceny dle PI‑RADS skóre 3 a více, neprováděli jsme systematickou biopsii. Výsledky: Výtěžnost metody v našem souboru, bez ohledu na PI‑RADS skóre, byla u primobiopsií 52,9 % prokázaných karcinomů, z toho 35,3 % klinicky nesignifikatních a 17,6 % klinicky signifikantních. U rebiopsií pak bylo prokázáno 53,6 % karcinomů, z toho 38,6 % klinicky nesignifikantních a 15 % klinicky signifikatních. Při porovnání výtěžnosti dle daného PI‑RADS skóre bylo ve skupině PI‑RADS 3 celkově 68,5 % negativních, 31,5 % pozitivních (27,8 % nesignifikantních a 3,7 % signifikantních), ve skupině PI‑RADS 4 to bylo 44,3 % negativních a 55,7 % pozitivních (41,8 %, resp. 13,9 %), ve skupině PI‑RADS 5 pak 22,9 % negativních, 77,1 % pozitivních (43,8 % resp. 33,3 %). Prokázal se statisticky významný rozdíl ve výtěžnosti biopsií (P < 0,001). 182 pacientů absolvovalo výkon zcela bez komplikací. Stran infekčních komplikací jsme zaznamenali pouze dva pacienty s dysuriemi, ale bez průkazu bakteriální infekce. Závěr: Výtěžnost transperineálně prováděných fúzních biopsiích prostaty v našem souboru odpovídá literárním údajům. Zaznamenali jsme minimum komplikací, a proto se domníváme, že takto prováděné biopsie jsou bezpečnou alternativou. Ryšánková K, Hanzlíková P, Vrtková A, Albínová T, Jendřejek M, Krhut J. Transperineal prostate biopsy navigated with US/MRI fusion.

Novák K, Pešl M, Rudová P, Jahoda J, Jurka M, Červenková J, Krotilová D, Černý V, Chocholová S, Hanuš T. Korelace nálezů CEUS (contrast‑enhanced ultrasound) s definitivním histopatologickým závěrem u pacientů po laparoskopické resekci ledviny. Cíl: Cílem práce bylo porovnání nálezů na CEUS s definitivním histologickým nálezem u pacientů po laparoskopické resekci ledviny, u nichž byl CEUS proveden a na jehož základě byli k výkonu indikováni. Materiál a metoda: Laparoskopická resekce ledviny (LRL) pro tumor byla provedena od 1/2019 do 10/2020 u 79 pacientů. U 14 (18 %) z nich (11 mužů a 3 ženy, věk 45-74) byla indikace k LRL až na základě CEUS nálezu. Toto vyšetření bylo prováděno na radiodiagnostickém pracovišti celkem šesti radiology. Dle předchozího CT šlo o nejasné menší léze, u kterých se předpokládal spíše cystický charakter. Odstraněno a hodnoceno bylo 16 suspektních lézí ledviny. Výsledky: Jednoznačný nález maligního tumoru byl potvrzen u 13 z 16 odstraněných tumorů (tj. 81 %), u jednoho jednoznačně benigní nález - onkocytom. U dvou byla popsána multilokulární cystická neoplazie nízkého maligního potenciálu. Dva pacienti měli odstraněny dva tumory, jeden z nich má von Hippel‑Lindauův syndrom. Všichni pacienti byli bez pooperačních chirurgických komplikací. Závěr: CEUS má potenciál zpřesnit indikaci k chirurgickému řešení nádorů ledvin v případě nejasného nálezu na CT. Výhodou je přesnější výsledek vyšetření vaskularizace komplexních cyst a malých tumorů ledviny ve srovnání s CT.

Novák I, Broďák M. Co lze doporučit pro dětského pacienta s diagnózou mikrolitiázy varlete. Úvod: Mikrolitiáza varlete (TM) je v dětské populaci vzácným nálezem. Možná spojitost s nádory varlat (TC) vyžaduje věnovat tomuto nálezu odpovídající pozornost. Na souboru dětských kazuistik jsou uvedeny zkušenosti s TM. Metodika a materiál: U pěti chlapců byla v letech 2010-2020 zjištěna TM při screeningovém ultrazvukovém (USG) vyšetření varlat pro jiné patologie šourku (hydrokéla, retence varlete, varikokéla) nebo pozitivitu rodinné anamnézy TC. Věk pacientů v době diagnózy byl 18-155 měsíců (průměr 98 měsíců, medián 126 měsíců). U všech šlo o obvyklé oboustranné postižení. Současně byly přítomny rizikové faktory u tří pacientů (u dvou anamnéza seminomu u otce, jednou stav po oboustranné orchiopexi). Výsledky: Všichni pacienti jsou trvale dispenzarizováni 12-72 měsíců (průměr 50, medián 72 měsíců), provádějí jednou měsíčně autopalpaci varlat a jednou ročně podstupují USG. U čtyř pacientů nedošlo ke změnám ve smyslu palpačního nebo USG nálezu vyvolávajícího podezření na TC. U jednoho pacienta s TM byla na pravidelné roční kontrolní USG ve spádu popsána 1,8mm cysta varlete vpravo. Byla indikována konziliární USG na našem pracovišti, která nepotvrdila cystu varlete vpravo. Rentgenolog popsal vlevo tři cystické formace nadvarlete - spermatokél. Dále byl proto doporučen jen standardní postup s autopalpací a USG kontrolami. Závěr: V souboru TM jsme zaznamenali tři rizikové případy. Všichni naši pacienti jsou sledováni autopalpací jednou měsíčně a mimo to i USG jednou ročně. Žádný chlapec zatím nebyl indikován na biopsii, nebo orchiektomii. U všech počítáme s převedením do následné dispenzární péče v dospělosti.

Čapoun O, Astua Elizondo K, Zogala D, Padrta T, Kohlová T. Využití ¹⁸F‑fluciklovinu v detekci karcinomu prostaty při biochemické recidivě po radikální prostatektomii. Prezentujeme kazuistiku pacienta s biochemickým relapsem po radikální prostatektomii, který byl vyšetřen pomocí PET/CT s radiofarmakem ¹⁸F‑fluciklovin. Čapoun O, Astua Elizondo K, Zogala D, Padrta T, Kohlová T. ¹⁸F‑fluciclovine in the detection of prostate cancer in biochemical relapse after radical prostatectomy. We present a case report of a patient with biochemical relapse following radical prostatectomy, who was examined by PET/CT with radiopharmaceutical ¹⁸F‑fluciclovine.