52 / 94
52
Ces Urol 2015; 19(1): 51–55
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
patients. It formulates concrete recommandations
for doctor–patient communication with goal of
improving cooperation and patient experience
including psychological status and satisfaction
with medical consultation.
KEY WORDS
Communicational strategies, urologist and pati-
ent, recommendation of communication, medical
consultation.
………
Během loňského roku proběhl mezinárodní vý-
zkum komunikace mezi urologem a pacientem
zaměřený na informativní složku lékařské konzul-
tace s oficiálním názvem TAPE. Projekt TAPE se
snažil zmapovat a vyhodnotit jednotlivé možnosti
usnadnění edukace pacienta s rakovinou prostaty
v rámci lékařské konzultace. Již v názvu projektu
jsou obsaženy možnosti předání informací pomocí
tabletu, atlasu či papírového nákresu, které by moh-
ly pomoci pacientovi lépe se orientovat v proble-
matice své nemoci a možnostech jejího léčení. Do
tohoto projektu byla ve spolupráci s firmou IPSEN
zařazena i Česká republika. Výsledky poukazují na
skutečnost, že komunikaci mezi lékařem a pacien-
tem se stále v České republice nevěnuje dostatek
pozornosti, která ji náleží. Většina problémů prame-
ní z odlišných očekávání pacienta a lékaře.
Obecně lze říci, že každý pacient od lékaře oče-
kává zvýšený zájem o svou osobu, rychlé zmírnění
a odstranění symptomů, respektování lékařského
tajemství, podporu, dostatečnou informovanost,
profesionálnost a lidský přístup (1).
Nemocní často vidí příčinu vztahových pro-
blémů mezi lékařem a pacientem již při prvním
kontaktu v důsledku přístupu lékaře k nemocnému.
Vztahová nerovnost se v našich podmínkáchmnoh-
dy projevuje jednoznačnou dominancí lékaře. Lékař
je spíše direktivní a vyžaduje pacientovu poslušnost.
Při komunikaci lékař více či méně informuje, radí,
dává příkazy, zakazuje, doporučuje, ale neprojevuje
žádné osobního zaujetí. Většinou se tedy zajímá
o nemoc, méně pak o člověka, kterého léčí. Pacienti
sami však volají po modelu vycházejícího z partner-
ského vztahu mezi lékařem a pacientem, který je
založen na vzájemné úctě, důvěře a z toho plynoucí
spolupráci. Mezi lékařem a pacientem vzniká osobní
vztah, kdy lékař umí naslouchat a zajímá se i o sub-
jektivní stránku onemocnění. Pacient se pak necítí
jako stroj, kterému se opravují součástky a je podle
toho s ním i zacházeno (2). Je naprosto logické, že
nemocný člověk si přeje svou nemoc „pochopit“
a aktivně se podílet na svém uzdravení. Následná
spolupráce pacienta s lékařem je pak výsledkem
vzájemného vztahu a komunikace.
Obecný přístup ke komunikaci mezi lékařem
a pacientem stanovuje základní požadavky pro
správně vedenou návštěvu u lékaře:
1. dosažení spolupráce
2. stanovení priority terapeutické práce
3. vytvoření pocitu bezpečí a jistoty
4. zabezpečení informovanosti pacienta
5. dohoda o způsobu léčby
6. ukončení návštěvy
Vyšetření u urologa vzbuzuje u mnoha mužů ne-
příjemné pocity a stud. Tento fakt je možné vysvětlit
tím, že lékař, jako „cizí člověk“, při vyšetření vstupuje
do intimní zóny muže. Jakékoliv vkročení do této zóny
a následné vyšetření např. per rektum, vzbuzuje ne-
jistotu a pro mnohé pacienty představuje stresovou
situaci. Ke snížení těchto nepříjemných pocitů má
lékař k dispozici pouze jeden účinný nástroj, a tím je
právě vhodná komunikace.
Doporučení základní strategie komunikace při
urologickém vyšetření (2):
1. uvítejte pacienta
2. vytvořte atmosféru spolupráce (usaďte pacien-
ta ke stolu a zeptejte se, co ho trápí)
3. upozorněte pacienta, že jej budete muset vy-
šetřit a vyzvěte ho, aby si lehl na vyšetřovací
lůžko
4. komentujte slovně každou vaši činnost
5. upozorněte na eventuální chladivé, nepříjemné,
bolestivé pocity
6. upozorněte na přechodnost nepříjemných po-
citů při zákroků např. slovy: už to budete mít za
sebou, teď to bude chvilku nepříjemné apod.