Table of Contents Table of Contents
Previous Page  44 / 86 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 44 / 86 Next Page
Page Background

44

Ces Urol 2016; 20(1): 39–47

ORIGINÁLNÍ PRÁCE

ŘEŠENÍ POZDNÍCH KOMPLIKACÍ

Pacientka s asymptomatickou jednostrannou

hydronefrózou, zjištěnou šest měsíců po TPE, je

pouze pravidelně sledována (ultrasonografické

kontroly, funkční vyšetření ledvin, monitorace renál‑

ních funkcí, iontogramu a zánětlivých parametrů).

U šesti pacientů se symptomatickou hydronefrózou

byl stav řešen dočasně založenou punkční nefro­

stomií na postižené straně, resp. stranách. U dvou

pacientů v dlouhodobé remisi následovala operač‑

ní revize s reanastomózou v místě ureteroileálního

spojení (dva roky resp. pět let po TPE), u zbylých

čtyř pacientů byl stav řešen antegrádním zavede‑

ním transuretrálních stentů přes stávající punkční

nefrostomií pod skiaskopickou kontrolou, s plánem

operační revize při dlouhodobější remisi základ‑

ního onemocnění. Z těchto pacientů tři zemřeli

v důsledku generalizace základního nádorového

onemocnění, u čtvrtého pacienta jsou prováděny

pravidelné výměny transuretrálních stentů trvalým

řešením vzhledem k potvrzené generalizaci. U pa‑

cientů s kožní ureterostomií jsou pravidelně mě‑

něny ureterální stenty v důsledku striktury v místě

jejího kožního vyústění.

DISKUZE

Totální pánevní exenterace představuje jeden

z nejrozsáhlejších výkonů v abdominální onkochi‑

rurgii, s rizikem velkých perioperačních krevních

ztrát, zatížený vysokou pooperační morbiditou

(30−45%) i mortalitou (5−10%). Někteří autoři uvá‑

dějí ve svých souborech dokonce i hodnoty daleko

vyšší, v případě morbidity 30−100% a mortality

3−25% (1).

Indikace k těmto extrémním a rizikovým výko‑

nůmmusí být velmi precizní. Měla by vždy vychá‑

zet z rozhodnutí mezioborového indikačního týmu

pracoviště, které má s uvedenou problematikou

dostatečné zkušenosti a je schopné řešit často se

vyskytující pooperační komplikace. Nejlepší výsled‑

ky jsou dnes dosahovány v centrech s úzce spolu‑

pracujícím týmem chirurgů, urologů, gynekologů,

anesteziologů a onkologů (1).

Exenterace pánevních orgánů byla poprvé

provedena v roce 1940 v Ellis Fishel State Cancer

Center pod vedením Brunschwiga. Ten jako první

v roce 1948 publikoval sestavu 22 nemocných po

pánevní exenteraci. Výkony indikoval jako paliativní,

močovody implantoval do tlustého střeva nad

zhotovenou kolostomií (2). Velký vývoj následně

zaznamenaly operace umožňující derivaci moči po

cystektomii. Zlomovým bodem popsání techniky

konduitu z pasáže exkludované kličky ilea s urete‑

roileoanastomózou, publikované Brickerem v roce

1950 (3).

Původně paliativní historický záměr exenterací

jako záchranné „salvage“ operace u nemocných

v beznadějném stavu se v posledních letech zásad‑

ně změnil. Zlepšující se výsledky a klesající morbidi‑

ta tak vedly k situaci dnešní, kdy je naprostá většina

nemocných indikována k pánevní exenteraci se zá‑

měrem kurativním. Podle různých autorů a povahy

primárního nádoru lze po kompletním odstranění

nádoru s dosažením resekce do negativní spodiny

dosáhnout pětiletého přežití v rozmezí 30−60% (1).

V našem publikovaném soboru pacientů jsme

výskyt urologických komplikací po TPE zazname‑

nali u 12 pacientů (29%), časné u čtyř pacientů,

pozdní u osmi pacientů. Srovnání výskytu urolo‑

gických komplikací v jiných publikovaných sou‑

borech pacientů po TPE je uvedeno v tabulce 5.

Výskyt urologických komplikací je různými autory

uváděn v širokém rozmezí od 17–57% (4 ,5, 6, 7, 8,

9). U 41 pacientů jsme použili derivaci moči urete‑

roileostomií, u jednoho pacienta kožní ureterosto‑

mií (močová derivace provedena ve druhé době

a zvolená vzhledem k lokálnímu peroperčnímu

nálezu jako paliativní forma derivace). U pacientů

s ureteroileostomií se všechny vzniklé komplikace

týkaly ureteroileální anastomózy. Komplikace v mís‑

tě vyšití aborálního konce exkludované kličky ilea

do kůže (stenózy, dehiscence, krvácení, ischemii

resp. nekrózu) jsme nezaznamenali.

Urinózní únik v místě ureterointestinálního spo‑

jení jako časná komplikace (tří pacienti) byl vyřešen

u všech pacientů dočasným zavedením oboustran‑

ných punkčních nefrostomií, bez nutností operační

revize. Pravidelně byla kontrolována dobrá funkč‑

nost nefrostomických drénů a močová kultivace.