45 / 86
45
Ces Urol 2016; 20(1): 39–47
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
Nefrostomie byly odstraněny 12 týdnů po jejich
založení po provedení kontrolního nefrostomo‑
gramu. U pacientů s výskytem časných komplikací
jsme nezaznamenali výskyt pozdních urologických
komplikací (striktury močovodů, urinózní fistuly).
Pozdní komplikaci tvořily striktury – u sedmi
pacientů s ureteroileostomií se jednalo o zúženiny
močovodů v místě ureterointestinálního spojení,
u jednoho pacienta s kožní ureterostomií o strik‑
turu kožní stomie. U symtomatických pacientů
(bolesti, teploty, progrese renálního selhání s oli‑
gurií až anurií) jsme stav řešili akutním založením
punkční nefrostomie. Po stabilizaci stavu pacienta
a reparaci renálních funkcí následovalo onkolo‑
gické vyšetření (restaging základního nádorového
onemocnění – CT, PET/CT, MR). U dvou pacientů
v dlouhodobé remisi na základě multidisciplinár‑
ního konzilia (chirurg, urolog, onkolog) byla pro‑
vedena úspěšná operační revize s reanastomózou
ureteroileálního spojení. Stadium nádorového one‑
mocnění, předchozí chirurgické výkony a výskyt
urologických onemocnění v předchorobí výskyt
urologických komplikací neovlivňovaly. Všichni
pacienti s výskytem urologických komplikací ab‑
solvovali neoadjuvantní léčbu. Délka operačního
výkonu a velikost krevních ztrát vznik urologických
komplikací neovlivňovaly.
Na vznik močových komplikací u pacientů po
TPE má vliv více faktorů (věk, komorbidity a celkový
stav pacienta, předcházející chirurgické zákroky, ne‑
oadjuvantní onkologická léčba, zvolený typ močo‑
vé derivace aj.). Řada autorů za hlavní příčinu vzniku
močových komplikací považuje předcházející ra‑
dioterapii, event. v kombinaci s chemoterapií (6, 7,
8, 10). Ozáření malé pánve je rizikovým faktorem
chronické alterace cév tenkého střeva a močovodů,
způsobující zejména fibrózu a sklerózu drobných
cév (11). Dalším rizikovým faktorem poškozující vas‑
kularizaci tkání v průběhu TPE je velmi extenzivní
preparace struktur v malé pánvi, včetně močovodů,
s nebezpečím jejich ischemizace a denervace. Po‑
škozená vaskularizace tkáně představuje u každého
typu derivace rizikový faktor vzniku komplikací.
Typ močové derivace také signifikantně souvisí
s rozvojem komplikací (8). Za nejčastěji používa‑
nou derivaci moči po TPE je v literatuře uvádě‑
na Brickerova urostomie (4). Jako alternativy této
derivace se můžou použít techniky využívající jiný,
radioterapií nepoškozený segment střeva např.
jejunum nebo tlusté střev o, mají však také své
nevýhody. Použití jejuna může vést k závažným
metabolickým komplikacím (tzv. syndrom jejunál‑
ního konduitu – hyponatremie, hyperchloremie,
těžká acidóza), v současné době v praxi se tato
derivace téměř nepoužívá (12, 13). Užití rezervoáru
z tlustého střeva (používá se exkludovaná klička
transverza nebo sigmatu) limitují jeho předcházející
resekce v minulosti. Použití kontinentních deri‑
vací je také možné (10). Ve srovnání s kutánní ure‑
terostomií nebo Brickerovou derivací může dobrá
funkce kontinentní derivace zlepšit kvalitu života,
Karsenty et al. (14) ale uvádějí až 46% výskyt kom‑
plikací po jejich použití ve svém souboru pacientů,
Chang et al. (15) uvádějí zejména zvýšený výskyt
časných komplikací v ráně. Kožní ureterostomie je
poměrně jednoduchá metoda, bez nutnosti ma‑
nipulace se střevem. Vzhledem k vysoké frekvenci
pozdních komplikací (vznik striktur v oblasti stomie,
uroinfekce a tvorba litiázy) je používána u pacientů
po TPE výjimečně, nejčastěji jako forma paliativní
derivace. Alternativou dvou vývodů po TPE (močo‑
vého a střevního) je vyšití pouze jedné stomie – tzv.
Tab. 5.
Výskyt urologických komplikací v souborech pacientů po TPE
Tab. 5.
The incidence of urological complications in patients’ files after TPE
Autoři, původ, rok publikace
Počet pacientů % urologických komplikací
Vlastní soubor, 2015
42 pacientů
29%
Ferenschild F. T. J. et al., Rotterdam, Holansko, 2009 (4)
69 pacientů
48%
Durgatosch P. et al., Chenai, India, 2004 (5)
48 pacientů
17%
Bladou F., Marseille, Francie, 1995 (6)
97 pacientů
23%
Petruzziello A. et al., Curitiba, Brazilie, 2014 (7)
28 pacientů
57%
Wydra D. et al., Gdansk, Polsko, 2006 (8)
29 pacientů
43%
Hafner G. H., New York, USA, 1992 (9)
65 pacientů
33%