Table of Contents Table of Contents
Previous Page  84 / 100 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 84 / 100 Next Page
Page Background

330

Ces Urol 2016; 20(4): 326–331

KAZUISTIKA

Po stanovení definitivního histologického nále‑

zu byla onkourologickým týmem indikována adju‑

vantní onkologická léčba, která spočívala vzhledem

ke zhoršení renálních funkcí v redukované dávce

tří cyklů kombinované chemoterapie: paclitaxel

+ karboplatina (CBDCA AUC 5), kterou pacientka

zvládla bez komplikací.

Po třech měsících od ukončení chemoterapie

proveden restaging onemocnění. Vyšetření CT

hrudníku, břicha a malé pánve prokázalo nález

mediastinální a pravostranné hilové lymfadenopa‑

tie, lymfadenopatie v levé axile a retroperitoneální

lymfadenopatie. Nedlouho poté pacientka zemřela

na respirační selhání.

DISKUZE

Endometrióza všeobecně postihuje premeno‑

pauzální ženy. Velmi vzácně postihuje postmeno‑

pauzální ženy na hormonální estrogenní substituci

nebo ženy s hormonálně aktivními tumory nad‑

ledvin s produkcí endogenních estrogenů (1, 2).

Celkové postižení močového traktu tvoří 1–5%

všech případů endometriózy. Postihuje především

močový měchýř a uretery v poměru 8:1. Její výskyt

v ledvině je velmi sporadický a v literatuře lze na‑

leznout ojedinělé kazuistiky (7, 8, 9, 10)

Klinický projev endometriózy ledviny je roz‑

manitý – od zcela němého (8) přes cyklické obtíže

ve spojitosti s menstruací (11), syndrom chronické

bolesti až po objemný subkapsulární hematom (7)

v závislosti na lokalizaci endometriózy. Stanovení

diagnózy těchto případů je pro nespecifické

projevy velmi těžké. Vodítkem k diagnóze může

být suspekce na toto onemocnění při cyklických

obtížích premenopauzálních žen. Z dostupných

vyšetření jsou základem diagnostiky zobrazovací

metody (ultrasonografie, CT, MR) a eventuálně

i diagnostická laparoskopie s odběrem biopsie

(12). Zásadním krokem bývá histologická verifikace

nálezu zpravidla již při chirurgickém řešení kom‑

plikací. Terapie se odvíjí dle závažnosti a rozsahu

onemocnění a spočívá v léčbě chirurgické nebo

hormonální. Radikální chirurgická terapie dosahuje

lepších výsledků (13).

V malém počtu případů je výskyt endomet‑

riózy spojen s maligní transformací cestou dys‑

plazie a vzniku atypické endometriózy (3, 4, 6, 14).

Nejvíc frekventovaně se v ložiscích endometriózy

nacházejí endometriální karcinom, karcinom z vo‑

dojasných buněk a low-grade serózní karcinom.

Všechny tyto tumory mají lepší prognózu než

méně frekventované tumory jako Mülleriánský

karcinosarkom, endometroidní stromální sarkom

a seromucinózní border-line tumory, které se

vyznačují velmi agresivním klinickým průběhem

a špatnou prognózou (15).

Stran diagnostiky malignity kromě morfologic‑

kého a histologického nálezu je důležité prokázat

i jeho původ v endometrióze. Atypická endome‑

trióza a na endometrium vázané neoplazie sdílejí

genomové alterace jako např. PTEN mutace, ARI

D1A mutace, CTNNB1(beta catenin), KRAS a PIK3CA

mutace (15).

Imunohistochemická analýza vzorků nádorů

vycházejících z endometriózy ukazuje pozitivitu

cytokeratinu 7 a negativitu cytokeratinu 20. Z va‑

riabilních markerů se vyskytují CA 125, CA 19–9.

Zatímco často chybí estrogenové a progesteronové

receptory, HNF-1b bývá up-regulován (6, 15, 16, 17).

Mülleriánský karcinosarkom jako samostatná

jednotka v extragenitální lokalizaci je extrémně

vzácná (18, 19). V jakékoli lokalizaci, ať už genitální

nebo extragenitální, se vyznačuje vysokou agre‑

sivitou, rychlou progresí a špatnou prognózou.

Adekvátní způsob terapie zůstává do dnešního

dne nejistý. Výsledky léčby se za posledních tři‑

cet let nezlepšily ani přes pokroky v adjuvant‑

ní onkologické terapii. Primární volbou léčby

zůstává chirurgická resekce, ale vysoký výskyt

metastáz a relapsů vyžaduje adjuvantní terapii.

Signifikantní rozdíl v jednotlivých přístupech je

dobře patrný ve specifickém přežití, které je pro

kombinaci radioterapie a chemoterapie 31 měsí‑

ců, pro samotnou radioterapii 15 a chemoterapii

14 měsíců. Sekvenovaně podávaná terapie snižu‑

je výskyt toxických nežádoucích účinků a záro‑

veň snižuje mortalitu o 50–80 %. Výsledky léčby

u pokročilých nádorů jsou však stejně špatné

u obou metod adjuvance a nepřináší žádný be‑

nefit v celkovém přežití (20).